V pět hodin jsme nasedli do auta a vyrazili ven z Prahy. Čekala jsem, že cesta po naší zatracované dálnici poběží příjemně rychle. Jenže člověk míní… Na 168 kilometru došlo k ošklivé nehodě, takže se tvořily kolony. No a na 179 kilometru se Ředitelství silnic a dálnic rozhodlo pro údržbu, takže 3 a půl kilometru dlouhá kolona nás lehce zaskočila. Brno tak bylo zase o kus dál a já se jen modlila, aby měl koncert Marilyna Mansona předkapelu.
Já – koncertová veteránka, jsem s vidinou vydýchaného vzduchu a nesnesitelného horka vyrazila jen v džínech a tílku. Auto jsme parkovali 10 minut od areálu, takže mi zbývalo se vydat vstříc novým zážitkům pouze ve zmiňovaném tílku. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že brněnský Velodrom není halou, ale otevřeným stadionem! Nepomohl ani horký čaj, a s tím, jak se s námi slunce rychle loučilo, mi byla pěkná zima. A kapela stále nikde. Přemýšlela jsem, zda-li stihnu začátek, když se pro mikinu vrátím. Mé během vytrénované plíce mi službu nevypověděly, a tak jsem doběhla k autu i zpět. Větší problém byl s ochrankou u vstupu. Nakonec jsem je přesvědčila, že jsem opravdu byla jen pro mikinu. Kolega – fotograf na tom byl o poznání hůř, dovnitř se vůbec nedostal. Fotografům byla akreditace zrušena pouhou půlhodinku před zahájením koncertu.
Ve chvíli mého opětovného vpuštění do „lví klece“ se již ozývaly první tóny za oponou. Světla už svítila a já stále běhala po hřišti a hledala to nelepší místo z nejlepších. Opona spadla a na pódium nakráčel ON. Pán temnot, zla a hříchů. On, který se běžně rouhá a ten, v jehož slovníku převažují sprostá slova. Marilyn Manson před publikum nastoupil v generálském klobouku. Jeho smysl pro převleky, všelijaké oblečky, doplňky, bičíky, hůlky, rukavičky, čepice a pásky prostě zbožňuji. Leč generálský klobouk byl jedinou rekvizitou tohoto druhu, kterou jsme měli možnost za večer shlédnout, nepočítám-li nespočet lahví s vodou naházených do publika. A lampu, se kterou si střídavě svítil do obličeje a do publika.
ilustračni foto
Ten večer k nám měl král glam-rocku přivézt představit svou novou desku The High End of Low. Avšak po třech úvodních – méně známých písních se Marilyn zeptal publika na jednoduchou otázku – „New or old“? Obecenstvo reagovalo prakticky jednohlasně – „Old!!!“ No a tak následovaly starší písně jako Disposable Teens nebo Dope Show. Právě před písní Dope Show nejprve posluchačům vyjmenoval všechny své hříchy a pak se publika zeptal, jestli mu odpustí. Posluchači mu samozřejmě jednomyslně všechno odpustili. A že těch hříchů musí být požehnaně :)
Kritici měli Mansonovi za zlé, že skladbu Sweet Dreams (převzatá od Eurythmics) nedokončil. Mě se sice stále dokola omílaná verze líbí, ale ocenila jsem náhlou improvizaci s kytaristou Twiggy Ramirezem. Ovšem musím přiznat, že zatímco hudebníci ze sebe vydali maximum, pomyslná křivka zpěváka Marilyna Mansona klesala. U skladby Beautiful People už se nesnažil vůbec a koncert pak jednoduše bez rozloučení utnul. Tomu zpočátku nikdo nevěřil, lidé skandovali, pískali a dobrou čtvrthodinku si žádali kapelu zpět. Avšak zbytečně. Poskok Steve (který celý večer podával zpěvákovi mikrofon a vodu) a jeho tým rozebírali aparaturu a koncert prostě skončil.
Marilyna Mansona poslouchám bezmála 10 let. Kromě poslechu jeho alb jsem shlédla i mnohá DVD (např. Guns, God and Government World Tour). Možná právě proto jsem čekala show s oblečky, efekty, s šílenými pomůckami a rekvizitami, ale nic z toho se nekonalo. Buď je to tím, že je takové show pro Brno a Českou republiku škoda - a budu muset do USA. Anebo už zestárnul, pod tíhou drog a alkoholu (ke kterým se brněnskému publiku bez okolků přiznal), které jsou rockerům tolik blízké, už ztratil chuť a energii něco tvořit a předvádět. Právě tvořivost jsem ale na MM měla ráda a oceňovala ji. Líbily se mi webové stránky, neustále přetvářené a obnovované, líbily se mi i jeho obrazy. Nějak ale jeho kreativita mizí, nové album není špatné, ale… Uvidíme, co předvede v České republice příště. Pokud ovšem přijede. A pokud na jeho koncert přijdou fanoušci.