Report z Flow s Paulem Kalkbrennerem

Flow je nová party v Roxy, večer zaslíbený hvězdám formátu Paula Kalkbrennera a především kluberům, kteří stále prahnou nejen po zřízení se na první dobrou, ale po zážitku, který jim zas a znova připomene, proč je elektronická hudba dostává do stavů blažených. A Flow je v překladu mimo jiné tok, neboli proud… V tomto případě proud potu na všech přítomných tělech. Jakoby název předurčil dění té noci. Je tedy jasné, že Roxy praskala ve švech a atmosféru si každý odnášel po kapsách i za nehty, až tolik jí bylo. Aneb větší dav, víc zvládne. Dokonce i dekorace ze stropu vlající strhnout a vmanipulovat do dění na parketu zvládl.

A právě na parketu bylo plno podezřele brzy. Tohle bude ostrý, napadá nové příchozí. Pro jistotu je třeba vše hned ze startu chladit rozličnými nápoji u barů s rychle rostoucí kosmopolitní frontou. Tu největší si však ten večer připsala šatna. Kdo vydržel, měl za odměnu další tu u baru, kdo však i tu vystál, s vytouženým drinkem se mohl konečně naplno zaposlouchat do b2b setu pánů rezidentů. Roxy protřelý Roman Rai spolu s Fatty M se snažili vskutku náramně, nicméně i přesto bylo ve vzduchu krom kouře cítit očekávání do posledního zbytku směřované k Paulovi Kalkbrennerovi.



Tohle jméno se u nás totiž nevidí zdaleka často, naopak, naši malou kotlinu navštívil vůbec poprvé a svou přítomností donutil přijít do Roxy i veterány klubovkami protřelé, co dnes už paty z domu vytáhnou jen zřídka. A nejspíš i oni mají podíl na tom, že to co se odehrálo po jedné hodině s dvaceti minutovou vsuvkou, kdy Paul od pečlivě připravených mašinek odešel zpět do backstage, vrátilo do Roxy alespoň pro tuto noc zašlý lesk dávných party, kdy slovo elektronika vibrovalo celým tělem jako jízda autem po dlažebních kostkách. Euforie stejně žhavá jako vzduch a v uších téměř celý soundtrack hádejte k jakému filmu. Pro neznalé, ten film se jmenuje Berlin Calling, Paul je jeho alfou a omegou a vidět ho je pro věrného fanouška dance music otázkou života a smrti.

Možná i proto byla návštěvnost na hranici únosnosti, přesto ji nepřekročila a všichni si tak mohli užít zvuk těch známých tracků, které chtěl každý slyšet, každý v jiném pořadí, ale všichni na plno. Paul je servíroval dle svého gusta a trefoval se do našich představ o tom jaké to bude.



Mnohé představy dost možná i předčil. A to se tak často nevidí, nutno dodat bohužel. O to větší palec nahoru samotnému Paulovi a pak samozřejmě i Roxy za tuhle party. A dík patří i za poměrně dobrý zvuk, který býval Achillovou patou, ale tentokrát nenechal nic náhodě a všechny skladby, jmenujme třeba Gebrunn Gebrunn, Aaron, mnou očekávanou Altes Kamuffel či jistě všemi očekávanou a dnes již kultovní Sky and Sand, vyzněly tak jak měly. Samotný Paul si party rovněž užíval, přesto na něm ale bylo vidno, že na prvním místě je precizní práce se zvuky, tak aby každý zazněl, kdy má. Do davu hodil pár úsměvů, přidal i bonus na závěr a ztratil se v backstagi. Konec byl rychlý. Část lidí ihned Roxy opustila a pod vlivem zhlédnutého a vyslechnutého se plížila nocí k domovům, část zůstala za opětovného ping pongu Romana a Fattyho do samého rána.

Drobné minusy tipu vedro či fronty snad ani není třeba připomínat, kdo byl ví, kdo ne, toho se to netýká a jak sama Roxy přislíbila, pokusí se tyhle mouchy vychytat, byť limity jsou velmi těsné. A nám nezbývá než se těšit na další díl Flow s neméně zajímavým jménem Sébastienem Légerem.