Rozhovor se Stereo MCs

Vypadá to, že 80. léta jsou opět v kurzu. Vaše hudební kariéra začala právě v této době. Máte pocit, že se něco z 80. let opravdu vrátilo?
Nemůžeme říct, že by se opakovalo něco z 80. let. Před nějakými dvaceti lety tu byla spousta nekvalitní hudby a rap otevřel novou hudební kapitolu stejně jako předtím například punk. Hudba začala za něco stát až ke konci 80. let, kdy z ní byla cítit energie, začaly se prosazovat taneční styly. Dnes je hudba naprosto hybridní a je v ní tolik různých vlivů a stylů, to je na ní teď opravdu vzrušující.

Jak se za tu dobu změnil rap a hip hop?
Máme za to, že tyto styly jsou v současnosti daleko tvrdší, ale to je dáno hlavně vývojem technologie. Lidé mají zájem vydávat daleko kvalitnější hudbu a tím, jak se dostává do různých koutů světa, tak stále roste a vstřebává nové vlivy. Například v Anglii je nyní tolik odlišných hudebních stylů, které byly ovlivněny rapem. Je tu prostě tak strašně moc druhů hudby a komerční rap reprezentuje jen jednu malou přihrádku v té záplavě alternativních a experimentálních rapových stylů, které bují všude kolem.

Předposlední album Deep Down and Dirty se hodně objevovalo i v reklamě. Jaký názor máte na tohle propojení?
Nikdy jsme se o tom nenamáhali přemýšlet. Byli jsem rádi, že se naše desky začaly objevovat v obchodech a tím už se naše hudba stala produktem. Ale záleží také na tom, jestli ten produkt za něco stojí. Nesnažíme se vyrábět nějaké náboženské artefakty, tohle je hudba. Hudba už teď živí nás i naše rodiny. Pamatujeme si ale doby, kdy jsem dělali hudbu a žádné peníze jsme za to nedostávali. Byli jsme taky úplně na mizině, ale to nás neodradilo. Teď za námi lidé chodí a říkají, že si můžeme vydělat peníze tím, že vytvoříme to či ono. Nám to nevadí. Kdyby nám nabízeli, ať prodáváme zbraně, tak to samozřejmě nevezmeme, ale tohle nikomu neškodí. Samozřejmě si musíme dávat pozor, co přijmout a co odmítnout.

Opustili jste své původní vydavatelství máte vlastní label „Graffiti“, na kterém vyšla nová deska. Zvolili jste záměrně svobodu místo jistoty?
Co je to za jistotu, když prakticky zabíjí tvojí kariéru? To je problém velkých labelů. Když neprodáš určitý počet desek, tak se na tebe vrhnou a zakážou ti dělat to, co chceš. Vysává to z tebe život a přivádí tě to do deprese. Když Chris Blackwell provozoval Island Records, všichni tam milovali hudbu a bylo to úplně bez problémů. Prostě jsme tam přišli s kazetou a oni z ní bez keců udělali desku. Ale jakmile se změnilo vedení, tak nám každý začal říkat, co máme dělat, jak máme dělat desky, jak máme točit klipy. Teď jsme mnohem šťastnější a Island Universal jsou taky mnohem šťastnější, protože nevěděli, co si s námi počít.

Jak byste charakterizovali vaše nové album Paradise?
Máme za to, že každá deska, kterou jsme vytvořili je radikální. Někdo prostě píše písničky o vztazích a buď má co říci způsobem, který se tě opravdu dotýká nebo to může být jako když si dáš nějakou sladkost. Dneska žijeme jiný život než ten, který žili naši rodiče. Muži a ženy jsou jiní, jejich role jsou jiné a lidé jsou hodně zmatení. Myslíme si, že by se o tom mělo více mluvit. Když si přečteš texty na tomhle albu, tak zjistíš, že se snažíme být tak aktuální, jak to jen jde. Ale pořád je to spíš o pocitech, nechceme být zbytečně hloubaví. Samozřejmě, že Warhead je politický track, protože se v něm mluví o lidech, kteří rozpoutávají války. Na světě zuří spousta válek a spousta lidí na tom vydělává. Protože lidé z nejvyšších kruhů nejsou příliš poctiví a upřímní. Ale pokud je člověk jen tak na ulici, tak ho můžou zavřít proto, že nemá pojištěné auto. Proto jsme napsali Warhead.

Jaký vztah máte vy osobně k Djingu?
V kapele je nás pět, s DJingem to nemá nic společného. Jsme živá kapela, jejíž jednotliví členové sice jako Djové vystupují, ale na koncertech hrajeme naživo, je to pro nás nejzajímavější. Lidé, kteří stáli na začátku současné scény byli velmi nadaní a v podstatě se jim podařilo provést hudební revoluci. Dneska se chce každý stát Djem, z Dingu se stal tak říkajíc obchod s bílým masem. DJing je ve skutečnosti úplně něco odlišného. Například když mixuješ desky a máš do toho živý vokál, tak to najednou získává daleko hlubší kontext. Je to živější a působivější. A proto jsou také například Prodigy nebo Faithless tak populární. Reprezentují vrchol světové taneční hudby a mohou tak dobře konkurovat například Madonně nebo REM, právě proto, že mají vokál, který jim dává identitu.

Jak si užíváte turné k Paradise?
Turné je druh cestování, o kterém si mnoho lidí myslí, že je to senzační dovolená, ale je to spíš jako jet na dovolenou a nikdy nevystoupit z autobusu. Je to skvělé a baví nás to. Občas se nám stýská po rodině, ale víme, proč to děláme a děláme to rádi. Je to celkem únavné, nesmí se to přehánět, ale rádi se podíváme třeba zrovna do Prahy.