Reportáž z Pohody v Sedlčanech

Předposlední červnový víkend se v Sedlčanech nesl ve znamení kulturních akcí. Na náměstí T. G. Masaryka probíhaly dvoudenní již proslulé Slavnosti Rosa, sobotní odpoledne a večer lákal do Sedlčanské kotliny především mladší ročníky. Pod názvem Pohoda Fest Sedlčany tu zdejší hudební klub Pohoda uspořádal multižánrový festival se skate exhibicí.

Pořadatelé se především poslední měsíce snaží rozčeřit místní stojaté diskotékové vody pravidelným pořádáním akcí, na které zvou známá jména z oblasti taneční hudby, a to jak dje tak i kapely.

Tři hudební stage čekaly na návštěvníky kotliny na místě pro venkovní hudební akci jako stvořeném. Krytá industriální stage pro přibližně 1500 lidí se zaměřila na živá vystoupení kapel ve stylu ska a hip hop, s hlavní hvězdou celého festivalu, kapelou Pio Squad, rovnocenným soupeřem však byla i ska partička Tleskač a Embassy. Na dvou venkovních stagích duněl house, elektro a především dnb, který zde má velkou fanouškovskou základnu a i hlavní stage se po vystoupení kapel ubírala zlomeným směrem jehož zástupci zde byli Philip TBC a Katcha.



Velký bar na zastřešené stagi zajišťoval rychlé odbavení nejen svou velikostí, ale také milou a pohotovou, převážně dámskou, obsluhou. Prostor na vydechnutí a posezení byl také adekvátní počtu návštěvníků (cca 700), toalet na první pohled málo, ale fronty které k nim neodmyslitelně patří se netvořily. Venkovní stage blíže té hlavní byla postavena na pevném betonovém podkladu což mnozí z nás při ranní dešťové přeháňce ocenili (pokud již někdy tančili na festivalovém „bahenním“ parketu).

Kromě několika změn v line-upu, které nepovažuje snad většina návštěvníků za zásadní (časový posun na hlavní stagi, kvůli kterému nevystoupili Akira s Anakinem a z důvodu nemoci zpěváka nepřijela kapela Hustler State) se nedělo nic negativního, co by se od prvního ročníku takové akce dalo čekat. Mohlo přijít víc lidí, což možná způsobilo množství kultury na Sedlčany seslané v jeden víkend, která mohla mnohé vysílit, možná počasí, které bylo do poslední chvíle nepředvídatelné.

Začátky bývají vždy náročné a i přesto, že si pořadatelé po prvním ročníku udělali nejspíš pořádný průvan v peněžence, nadšení návštěvníci, kteří akci hodnotili kladně a s vděkem, bez typického „hledaní much na všem“ jsou motivací minimálně pro druhý ročník, u jehož konání nebudu chybět.