Výstřední Norka Hanne Hukkelberg v Praze

Písničkářka Hanne Hukkelberg dělá těžkou hlavu milovníkům hudebních škatulek. Je to co hraje jazz, folk nebo pop? Nebo je to snad avantgardní hudba, když v ní mají svoje místo i zvuky těreminu, bicyklových zvonků či klapání psacího stroje? Jednatřicetiletá hudebnice si svoji nezařaditelnost hýčká a od okamžiku kdy v roce 2003 vstoupila na scénu s debutovým EP Cast Anchor na sebe poutá pozornost hudebních labužníků, kteří se odmítají řídit stereotypními pravidly o tom, jak má znít popová píseň. Mimochodem všestranná zpěvačka, kterou hudební tisk srovnává s Ninou Simone, Joni Mitchell či Björk, začala svoji pěveckou kariéru v doom metalové skupině Funeral a během následujících let spolupracovala se členy tak stylově odlišných souborů jako jsou Jaga Jazzist, Shining nebo Hurra Torpedo.



„Hlas Hanne Hukkelberg má schopnost rozněžnit i to nejzamrzlejší srdce,“ napsal o její debutové desce Little Things britský deník The Sun. Písničky pro její první album vznikaly už během jejího studia na Hudební akademii v Oslo, finální podobu ale dostaly až při nahrávací session s producentem Kare Vestrheimem, jež je dodnes jejím klíčovým spolupracovníkem. Společně obalili intimní melodie Hanne do zvuků neobvyklých hudebních nástrojů jako jsou hrací skříňky, mandolíny, Glockenspiel nebo skleničky na víno a vytvořili unikátní zvukový hybrid, jež se po zásluze dočkal velkého ohlasu. Rok po vydání v Norsku zamířila deska Little Things do celosvětové distribuce díky licenci proslulé anglické značky The Leaf Label a skladba Searching zazněla v celosvětové reklamě.

Druhé album Rykestraße 68 (2006) je pojmenované po ulici v Berlíně, kam se Hanne uchýlila na několik měsíců hledat inspiraci. Jsou v něm zapsané její zážitky z německé metropole a nahrávka je celkově temnější a emocionálně vypjatější. Najdeme na ní i fantastickou coververzi Break My Body z repertoáru The Pixies nebo skladbu Ticking Bomb do které Hanne vpletla preludium z Bachova cyklu Dobře temperovaný klavír. Deska si v roce 2007 vysloužila norskou hudební cenu Spellemannsprisen („norská Grammy“) v hlavní kategorii Nejlepší album roku. O rok později upoutala Hanne svým uhrančivým hlasem pozornost tvůrců filmové fantasy ságy Letopisy Narnie a skladbou Lucy přispěla na soundtrack k jejímu druhému dílu Princ Caspian.

Zatím poslední deskou Hanne Hukkelberg je loňský počin Blood from a Stone, který je vzpomínkou na její teenagerské roky, kdy milovala syrový metal a rock. Album vzniklo ve vesničce na jednom ostrůvku necelých tři sta kilometrů od polárního kruhu a podíleli se na něm také členové rockových kapel Motorpsycho, Huntsville nebo Hurra Torpedo. Poslední jmenovaní dodali rytmická sóla na mrazáky a kamna. Odhaluje se zde dosud neznámá tvář Hanne Hukkelberg, jež i s touto deskou potvrzuje, že patří k nejoriginálnějším hudebníkům současnosti.

Do žižkovského Paláce Akropolis dorazí Hanne Hukkelberg 16. září na svůj intimní sólový koncert.

www.hannehukkelberg.com

Dodal: Eva Kociánová, Palác Akropolis