Yeasayer: rituál v Lucerně

Yeasayer: rituál v Lucerně

17. 08. 2010  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (0)
Někdy je potřeba pořádně provětrat všechny smysly. Pootevřít brány vnímání. Mrknout pod pokličku. Prý se o to každý člověk neustále snaží – někdo podvědomě a někdo to dělá úplně vědomě a s jasným cílem: třeba brooklynská woodoo pětka s názvem Yeasayer, která 16. srpna vystoupila v Lucerně
Je pravda, že koncert namísto avizovaných osmi hodin začal až o dvě hodiny později, což byla při absenci jakékoli smysluplné hudební projekce velká organizační chyba. Tedy aspoň pro mě: během dvouhodinového civění na prázdné pódium jsem byl vzteklý nejprve na organizátory, pak na kapelu a pak taky na všechny ostatní dokola. Hlavně na přísně vyhlížejícího kuřáka, co stál vedle mě, odpaloval jednu od druhé a foukal mi to do levého ucha. Tím ale špatná pondělní karma skončila. To, co následovalo, byl jeden z nejvíc povznášejících zážitků tohoto léta, ne-li celého roku.

yeasayer

Už jenom pohled na pódium prozrazoval mnohé z toho, co bude následovat: pěkně vymazlená sada nejrůznějších perkusí v levé spodní části - hned vedle soupravy bicích. V čele pódia dva mléčně bílé podstavce na klávesy s barevnou neonovou náplní a kolem tři mikrofóny. Válely se tam taky tamburína, zvonec s masivním držadlem a obrovský marakas: všechno úplně normální výbava u kapely, co svoje první album nahrála ve znamení návratu k tradičnímu zvuku přírodních obyvatel předindustriálního věku. All Hour Cymbal, debutová deska Yeasayerů, která oslnila artpopovou brooklynskou komunitu v roce 2007, je těch zvuků totiž plná – navazuje novou vlnu počátku 80. let, kdy Brian Eno a David Byrne znovu objevovali africké tradiční rytmy a zahrnovali je do své tvorby (viz třeba My Life In the Bush Of Ghosts). Ze silně multikulturního projektu Yeasayer ale sálá taky tradice amerického gospelu: záliba ve vícehlasém harmonickém zpěvu, který v kombinaci s rituálním bubnováním dodává jejich vystoupení punc spirituality. Na každého ta směs, kterou na svojí druhé desce Odd Blood navíc zahalili do výrazně popovějšího hávu, působi jinak.

Když koncert před desátou konečně vykopla táhlejší, ale o to symboličtější skladba z alba Odd Blood s názvem Children, byla kolem půlkruhového pódia vyskládaná nejskalnější fanouškovská skvadra, taneční komando. Některé jeho členky byly schopné odzpívat s frontmanem Chrisem Keatingem celý setlist – fungovalo to obzvlášt dobře u věcí jako Ambling Alp (Stick up for yourself, son/Never mind what anybody else done), Love Me Girl, co je jak elektro verze nějaké R´n´B pecky, nebo Mondergreen s totálně chytlavou taneční linkou a psychedelickým zakončením. Ta byla ostatně taky pro taneční parket přímo stavěná a vznikala během šňůry k debutnímu All Hour Cymbal. Basák Ira Tuton ten proces „ztanečňování“ třeba už dokončených věcí okomentoval tím, že Yeasayeři nejsou žádny shoegaze band. Co pak ale říct o pomalejších věcech jako Strange Reunions, které zní jako motlitba k indické šaktí a navíc tam jde slyšet zvuk, který se prostě nedá přiřadit k žádnému hudebnímu nástroji? Nebo jak reagovat na totálně psychedelický opus Wait For The Winter Time, který tvořil po liturgickém chorálu Red Cave, poslední přídavek? Jednoznačná odpověď na to neexistuje, ale podle složení a reakcí publika bych řekl, že si musel na své přijít úplně každý. Přišlo mi, že i vyloženě popové věci z alba Odd Blood, na kterých Chris Keating šplhal hlasem až někam pod strop, byly pokaždé pevně usazené v silné basové lince nebo výrazném rytmu bicích. Takové zakotvení vždycky zabránilo tomu, aby taneční věci, prý určené k tomu, aby v klubech přebily samičku Rihannu, přepadly do trapnosti. No a tam, kde kluci pustili otěžě, jako třeba v závěru, se jednalo o průzračný zážitek nefalšované extáze.

Během koncertu jsem si proto několikrát vzpomněl na pár rituálů, které jsem absolvoval. Ať se jednalo o holotropní dýchání nebo klasický jihoamerický rituál, pokaždé v něm měla zásadní úlohu hudba. Ve chvílích, kdy to nejvíc potřebujete, vás podrží, tam, kde si nejste jisti, vám dodá odvahu. Nevím proto, jestli to nebyl jenom flashback, ale v některých okamžicích se mi zdálo, že se s kouřem na pódium valí taky vůně kadidla. A vůbec bych se nedivil, kdyby byl celý koncert záměrně koncipovaný jako připomínka kyselinových výletů, ze kterých Chris, Ira a Anand údajně čerpali na Novém Zélandu inspiraci pro album Odd Blood. Trip to totiž byl fakt vydařený.
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

koncert: YEASAYER

Pondělí 16. 8. 2010
Vstup: od 350 Kč
Vystupují:
Yeasayer
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika