Atari Teenage Riot v Abatonu

Atari Teenage Riot v Abatonu

16. 09. 2010  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (0)
Kdyby někdo v roce 1999 frontmanovi kapely Atari Teenage Riot řekl, že za 10 let s ním bude dělat rozhovor mainstreamový plátek Tagesspiegel, asi by se mu vysmál do ksichtu. Ovšem doba se mění a dnes 40-letý digital-hardcore revolucionář Alec Empire nejenže mluví s novináři, ale znovu vystupuje v čele ATR a vybízí ke vzpouře.
Od punku k digital hardcore
Příběh Aleca a potažmo Atari Teenage riot je naroubovaný na dost masivní změny, kterýma si Německo na přelomu 80. a 90. let procházelo. Pád Berlínské zdi, znovusjednocení Německa a s tím spojený růst nacionalismu nebo první účast německých ozbrojených složek po 2. světové válce v konfliktu na Balkáně. To všechno utvářelo německou hudební scénu, která je někdy neprávem opomíjená těmi, kteří zapomínají na Krautrock: Tangerine Dream, Can, Kraftwerk nebo raný industriál: Einstürzende Neubauten. Hledání nové politické a kulturní tváře sjednoceného Německa doprovázelo podobné hledání ve světě hudebním. Punk, jako relevantní vyjádření odporu proti establishmentu, začal navíc po 10 letech existence definitivně scházet na úbytě a začala se hledat jiná forma hudebního, politicky angažovaného aktivismu.

atari

Alec Empire a Hanin Elias, oba bývalí punkeři, opisovali podobnou trajektorii – od punku se přesouvali k bujícímu elektronickému hnutí, které na počátku 90. let zachvátilo hlavně Evropu. Avšak zatímco se v Anglii masivně rozšířil rave, ambient-house, trance atd. a s tím spojené užívání psychedelik; v tradičně depresivnějším a hloubavějším Německu převládal syrovější zvuk techna, který si nakonec k obrazu svému upravil i Alec Empire, když založil Atari Teenage Riot. Důvodem pro radikální zpolitizování hudby určené hlavně do klubů byla celková frustrace z rezignace na jakýkoli politický aktivismus v době, kdy se v Německu na pořad dne dostávaly rasisticky motivované útoky a obroda nacistických myšlenek. V situaci, kdy tradiční německá levice napojená na punkovou subkulturu neměla po ruce hudební prostředky k dostatečně agresivní reakci na neonacistický hate-core a zčásti také Rechtsrock, přichází ATR s novým receptem: zničit publikum mixem techna, jungle, punku a hesel o nutnosti vyhlásit revoluci a spálit Berlín. Jedním slovem: digital hardcore.

atari

Od rozpadu k mainstreamu

Zlatá éra ATR, tedy Aleca, Hanin, Nicy Endo a MC Carl Cracka, připadá na druhou polovinu 90. let, kdy je například Guardian nazval kultovními králi hluku a jako inspirací se s nimi oháněli třeba Nine Inch Nails. Svoje pomyslné finále absolvovali ATR na prvomájových oslavách v roce 1999 v Berlíně, kdy byli zadržení za podněcování k násilí, a v témže roce pak předskakovali už zmiňovaným NIN v Brixton Academy v Londýně. Tam došlo k finální roztržce mezi Hanin a Alecem, která zapříčinila, spolu se smrtí Carla v roce 2001, rozpad kapely. Alec Empire od té doby působí jako Dj, producent a sólový hudebník – nápad na obnovení kapely a koncertní šňůru vyšel sice od Hanin, ale podle tvrzení Aleca to byla právě ona, která z projektu nakonec kvůli nedostačující hlasové kapacitě vycouvala. Na turné a koncertě v pražském Abatonu ji nahradila Nicy Endo a na místě Carla se předvedl MC CX Kidtronik.

S obnoveným působení kapely by někoho mohly začít hlodat otázky po smyslu podobně angažovaného hudebního projevu v době, kdy je definovat alternativu těžší než kdy jindy v celé kulturní historii. Tak třeba: vedle už zmiňovaného rozhovoru frontmana bývalé undergroundové kapely pro mainstreamové médium může lehce zarazit taky společný projekt ATR s firmou Apple, v rámci něhož se měl původně přes iPhone streamovat záznam zmiňované demošky z roku 1999. To Apple zatrhl a tak se jako kompromis bude streamovat album „Future of War“, které je ovšem v Německu stále na indexu (kvůli údajnému podněcování k diskriminaci bělochů – na základě věty „I´ve fear of a white planet“). Otázky spojené s hledáním formy boje proti neonacismu, nejen v Německu, nechám pro tentokrát stranou. Dodám jenom, že odér senzace, se kterou byl koncert ATR v Praze prezentován jako něco kultovního si osobně vykládám jako neblahé znamení, že forma protestu v podání ATR působí už jenom jako historický artefakt (třeba v takové Moskvě by jejich koncert podobným dojmem určitě nepůsobil).



ATR v Abatonu

Nemůžu ale zároveň jedním dechem nedodat, že hudebně je digital hardcore ATR pořád stejně aktuální jako před 10 lety. I když už dneska nepůsobí tahle brutální elektronika jako blesk z čistého nebe, pořád to stačí na to, aby vám popraskaly oba bubínky a začal haprovat pravidelný srdeční rytmus. Je to přesně tak, jak v jednom rozhovoru říká Alec: „Když se vrátíte z našeho koncertu a poslechnete si tracky ve sluchátkách, ptáte se sami sebe, v čem ten trik ATR vlastně vězí. Problém je, že jde hlavně o energii! Jde o extrémně hluboké basy a výšky v řádech 20 000 Hz, které vlastně už člověk vůbec neslyší – neslyší, ale zatraceně dobře cítí.“ Proto jsem si taky už při předskokanech M.A.C. of MAD narval špunty do uší a jedním okem čuměl na Nicy, která měla na pravé tváři černou kresbu japonského válečného znaku pro „vzdor“. Po přípravce v podobě hodinového grindcore nášupu od M.A.C. se těsně po půl desáté začalo připravovat dlouhým instrumentálním entreé adrenalinové divadlo. Pak na pódium vběhl Alec, Nicy a Kidtronick s parádně vypraveným miniaturním čírem a mohlo se začít. Všichni se do toho hned od začátku vrhli po hlavě, Alec kolem sebe kopal a rozhazoval pěstma jak v epileptickém záchvatu, Kidtronick pogoval po pódiu z jedné strany na druhou a slečna Endo se do toho opřela svým jemně brutálním způsobem. Parádní ozvučení způsobilo, že ani jeden ze tří hlasů nezanikl v hysterické jungle-noise-hardcoredigital-punk bouři. Osobně jsem si nejvíc ujížděl na hlase Nic, která ty kýble adrenalinu ředila troškou psychedelie. Tracky (Fuck All!, Activate, Midijunkies, Get Up While You Can) se hrnuly jeden přes druhý s rychlostí světla vystřelujícího z agresivních stroboskopů, takže člověk měl čas pořádně si uvědomit ten nášup až na zpáteční cestě domů. A to jsem se fikaně vyhl kotli, kde to asi bylo vůbec nejlepší. Jenže to už bych neměl brýle, měl bych rozšlapané kotníky a nepamatoval si z toho už vůbec nic.



www.myspace.com/atr922000
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

ATARI TEENAGE RIOT

Neděle 12. 9. 2010
Vystupují:
atari teenage riot, M.A.C. of Mad
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUTĚŽTE
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika