IAMX v Praze: „Oh Beautiful Town“

Alternativní kapela, alternativní prostory, v uších album The Alternative a před očima koncert v Roxy. Ten loňský ze SaSaZu mi bohužel unikl, a o to více jsem od Glam Noir večírku v Meetfactory očekával. Ostatně spojení industriálních prostor Meetfactory, ze kterých všemožné i nemožné umění a kdo ví co ještě, přímo čiší a kapely, co své hudební vize díky charismatickému frontmanovi přetavuje do omamných pocitů bylo dokonalé. A k dokonalosti dopomohl i ideální počet lidí, kdy v přední části bylo jak se patří narváno, v zadní pak příjemně poloplno, tzv. ideálno pro pohupování, popíjení, popovídání atd. Zvědavost rovněž vzbuzovaly dvě trubky přímo na scéně a červená lampa dokreslující atmosféru za záclonou.



Krátce po desáté záclona nespadla, nýbrž byla poněkud nemotorně odtažena. Očekávaný efekt, kdy spadne a my JE uvidíme se nekonal, ostatně proč ta gesta, když Chrisu Cornerovi prostě stačí přijít a je posekáno. A nutno dodat, že bylo. Jeho charisma a míra provokace podtrhnutá hudbou, sexualitou, texty, kostýmy, šílenou Janine za klávesami je dobře fungující továrna na přitažlivost. A pak, ten hlas.

Pohled na nalíčeného Chrise Cornera ve mně evokuje dobu, kdy jsem podobným způsobem objevoval Placebo. Ta paralela je zřejmá. Androgyn Brian Molko a Stef Olsdal oblečení v temných šatech a k tomu Brianův hlas, ve mně vzbuzovaly stejné pocity jako když jsem poprvé slyšel IAMX na Planet festivalu. Z této exkurze do minulosti mě vytrhly tóny nových skladeb, ne však díky sobě samým, ale právě díky hlasu Chrise Cornera. Nebýt jeho, jakoby novým skladbám oproti těm starším chyběla ta správná energie, která dráždila téměř všechny smysly. I s přihlédnutím k faktu, že nové skladby prostě nejsou naposlouchané, kontrast byl až příliš patrný. Ta parádní hypnotická show, kterou pamatuju z Roxy se nedostavila.



Přesto díky prostoru, kam IAMX zapadli jako by tam hráli každý druhý víkend, díky oddaným fanouškům, kteří atmosféru nakopli po svém, to byl dobrý koncert, a to není málo. Nakonec zcela nová balada Oh Beautiful Town, věnovaná Praze, s projekcí plnou českých vlajek, zněla příjemně. Největší odezvy se však IAMX dostalo při klasikách z, dle mého názoru dosud nejlepšího alba, a to The Alternative. Skladby jako Nightlife, After Every Party I Die či stále mráz v zádech vzbuzující Spit It Out a President fungují bez kompromisu. Na paty jim šlapaly skladby Missile a Kiss And Swallow ze stejnojmenného alba a v neposlední řadě éterická I Am Terrified.

Tenhle mix starých i nových skladeb způsobil, že každý si v hlukovém a temném kabaretu Chrise Cornera našel to své. IAMX patří dík za fakt, že tenhle speciální koncert vůbec absolvovali a dali nám najevo, že si svou fanouškovskou základnu hýčkají jak se patří. Nezbývá než doufat, že až album skutečně vyjde, střihneme si ty nové skladby ještě jednou. Teď už budeme vědět jak na ně, tak aby výsledný dojem dostál vysoce nastavené laťky alby předchozími.