Načeva: Češi by měli více experimentovat

Načeva: Češi by měli více experimentovat

21. 11. 2010  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (0)
Monika Načeva je po 2 letech zpátky s novou deskou s názvem The Sick Rose. Jméno desky je odvozené od názvu básně Williama Blakea, ale Načeva se na ní opírá hlavně o texty českých dekadentních básníků z období 1880 – 1914. Víc k nové desce, spolupráci s Timem Wrightem a hudební scéně v Čechách níže po e-mailu od Načevy.
Dj-e Five vystřídaly elektronické výlety Tima Wrighta, anglického producenta a muzikanta a celé to vypadá jako zatraceně podařený projekt. Přesvědčit se o tom lze na Flédě v Brně (24.11.) a v Praze v MeetFactory (26.11.), kde se bude deska křtít.

Jaký jste si udělala prostřednictvím textů z konce 19. století, které jsou podkladem pro nové album, obrázek o vnitřním životě jejich autorů?

Vybírám si básně podle intuice, citu a vášně...s tím pak pracuji pro konkrétní skladbu...obrázek vnitřního života autora je jeho práce.

Co William Blake? Znala jste ho už předtím nebo jste se k jeho tvorbě dostala pořádně až teď?
William Blake ke mně přišel jako ostatní...se svou jasností. A jelikož jsem točila desku v Anglii, hodila se anglická poesie. I název The sick Rose je podle jeho básně.



Vím, že se někdy věnujete i „moderování“. Někde jsem četl, že byste si to klidně zopakovala – konkrétně pro Greenpeace. Jaký je vlastně váš vztah k přírodě?
Mám k ní velký respekt…

Dekadence a příroda jsou spojité nádoby. Chápete tu první spíš jako příklon ke komplikovanějším stránkám lidské duše, nebo spíš jako romanticistní zanícení pro všechno iracionální?
Nepřemýšlím o stylech. Umění musí být svobodné.

Vaše hudba je tak trošku zádumčivá, působí melancholicky. Mohla byste dělat i hudbu pozitivní a radostnou?
Muzika, kterou se snažím dělat, je temná, tajemná i pozitivní a radostná. Pro někoho může být těžká, pro jiného zase přesně to, co cítí. Záleží na tom, jak myslí. Jestli mě chcete vidět v komedii, přijďte na sklepovské představení Mlýny.

načeva

Když už jsme u těch emocí – jak moc Vás změnilo mateřství? Posunula Vás povinnost starat se najednou o někoho dalšího jinam – třeba i po umělecké stránce? Neměla jste pocit, že profesně chřadnete?
Mám rodinu...a je to super! Cítím to jako kořeny na Zemi. Domov. Láska. Teď, když pracuji, tak vím, že mám u sebe dvě mláďata...a jsem ráda...za spojení s novou generací a za uzemňování...ale taky musím dávat víc pozor.

Z Vašeho „hudebního CV“ mě okamžitě praštila do očí až impulsivní touha rozšiřovat si obzory spoluprací s jinými umělci. Jak jste se potkala s Timem Wrightem?
Vždy mě bavila týmová práce. Ano, rozšiřovat si obzory spoluprací se zajímavými lidmi je toho součástí. Tima Wrighta už sleduji delší čas, má za sebou spoustu producentské práce. Zná se od dětství s mým mužem, tak nebylo těžké, se k němu dostat. S ním je možné jít v muzice hodně hluboko a zároveň u toho tančit.

Co Vám spolupráce s ním a hlavně nahrávání ve studiu v Yorku dalo? Měli jste práci na TSR s Timem nějak rozdělenou – něco jako s Dj-em Five (on beaty, Vy verše?). Nebo jste se dostala i k technice? Jak dlouho trvalo desku nahrát?

S dj-em Five je práce uplně jiná...tam přinesu beat a zpěv, on pak scratche a spolu dáváme dohromady arange skladby. Při live vystoupeních Five pouští beat a živě do toho scratchuje.

Tim celou muziku vymýšlí sám a já do toho vstupuji s textama a zpěvem. Celkový mix potom děláme spolu. Při natáčení desky mně posílal svoje nápady, já si vybrala a do těch vymyslela melodie textů. To jsem zaznamenala do své hlavy a odjela do Yorku do studia, kde jsme skladby dotvořili na písně. To pak Tim dodělával doma ve svém studiu a posílal mně přes internet. Až byly mixy skladeb nahrubo udělány, odjela jsem opět do Yorku a tam jsme udělali finální mixy. To se pak odeslalo do Londýna do mástrovacího studia.

Na desce se pracovalo, když nepočítám hledání textů, na jaře a v létě. Práce probíhala ve velkém souznění.

Když se někdy dívám, s čím pracujou muzikanti ze zahraničí, tak mám pocit, že by v Čechách vznikalo daleko víc elektronické muziky, kdyby byla elektronika (vybavení) cenově dostupnější. Máte na to nějaký názor?
Možná. Hlavně si myslím, že se u nás málo experimentuje. A vzápětí na to, je potřeba si za tím pevně stát, i když máš pocit samoty a neporozumnění! Nestydět se! Pak věřím, že se k těm správným mašinkám a potom i k publiku dostaneš!

A v návaznosti: vyhovuje Vám život v Čechách? Nemáte někdy nutkání se sbalit a přestěhovat se na pár let jinam, třeba do Anglie? Ani nevím, kde v současnosti žijete – venkov nebo město?
Žiju od té doby, co mám rodinu, na malém, klidném a krásném místě. Na výlety vyjíždíme moc rádi. Ať je to po republice nebo do jiné země.

Ještě k poslední desce. Řekněme, že by nepřišla nabídka spolupracovat na Decadence Now! Jaký by byl další projekt Moniky Načevy? Případně, na co se můžeme těšit v budoucnu?

Inspiraci pro desku TSR jsem dostala mezi obrazy výstavy Idea dekadence a umění v českých zemích 1880-1914 aneb „V barvách chorobných“ před dvěma lety…začala jsem hledat ve starých básních...a ještě jsem neskončila!

INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI
Vystupují:
Monika Načeva/Tim Wright
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika