Sváteční La Kalba s Panteón Rococó

Nevýhodou sváteční kalby byl fakt, že druhý den už jaksi žádný svátek nebyl, a tak bylo třeba vstát do práce, školy, nebo prostě jen tak, jako že je den. Na druhou stranu, pro většinu přítomných to evidentně problém nebyl, a tak se velkou měrou podepsali na tom, že tenhle večer byl takovým příjemným závanem za letními festivaly. Ostatně tři kapely a program od osmi večer až téměř do samého rána sliboval nálož muziky a zábavy, jakou si sváteční den žádá.

Jistotou, že tahle akce lidem neunikne byli přirozeně headlineři Panteón Rococó. Tenhle multižánrový band z Mexika s kořeny ve ska se těší v Čechách velké oblibě. Ovšem ani český support v podobě The Pooh a Le Pneumatiq se nenechal zahanbit. Prvně jmenované jsem ke své škodě nestihnul, nicméně pamatuju si je z jejich předskokanství na červnovém koncertě Green Day a pokud zahráli jako tehdy na Výstavišti, nemohlo nikomu nic při rozjezdu chybět. To Le Pneumatiq jsem chytil akorát při jejich úvodní klasice Milkshake, následované vypalovačkou Fire. Nutno podotknout, že tyhle skladby v sobě mají mnohem více energie, než kolik jí nabídlo přihlížející publikum jako odezvu, byť ke konci jejich setu se už vcelku např. při Life jalo hýbat do rytmu a koncert si užívat. Hold role předskokana zůstane navždy nevděčnou. Za sebe musím říct, že záměr pořádající agentury Punx not dead na mě fungoval. Spojení zvláštního rocku (dle samotných The Pooh Stoner rocku), energického ska s bujarými trumpetkami s neméně energickou elektronikou postavenou na drum and bass rytmu, se mi jevilo jako originální. Aneb ať si každý vybere. Myslím ale, že jsem rozhodně nebyl sám a pár skalních příznivců vyloženě Panteónů si alespoň v pohodě střihlo cigárko, pivko anebo nějakou tu vlastní donesenou láhev před vstupem co by tradiční český kolorit.

Krátce po desáté, kdy jiné kluby musí vlivem policejní hodiny live produkci utínat, to v KC Vltavská začalo žít naplno. Do temného a zaplněného sálu vtrhla banda jedenácti mexikánců a hezky od podlahy do nás začali valit rytmy ska s jasnými vlivy kubánské salsy a vůbec všech řekněme jižních stylů. Nakonec maska saxofonisty Missaela, již tradičně nahoře bez, k reji masek a karnevalů ve víru divoké hudby přímo odkazovala. A divoká byla většina z této jedenáctičlenné party. Během koncertu vybíhali týpci z dechové sekce vpřed s mikrofony v ruce, kytaristé se střídali po stranách, každý si střihnul nějaké to sólo. Prostě mejdan v pravém slova smyslu. Vtipná byla i politická vsuvka, kterou ostatně nakousnul už MC Adrenalin z Le Pneumatiq svým rýpnutím do nově vzniklé pražské koalice. S politikou pokračoval i frontman Panteónů Dr. Shenka se vzkazem mexickýmu prezidentovi Felipe Calderónovi, že o žádnou válku, kterou vyhlásil po svém nástupu tamní drogové mafii nestojí a že cesta vede jinudy. Například skrze hudbu. A toho se taky spolu se svými souputníky držel. Panteón Rococó odehráli dvě hodiny trvající koncert a střihli si průřez svou tvorbou. Vrcholem byla La Carencia v samém závěru, jejíž značnou část si pánové dali přímo v davu včetně podřepu s následným výskokem a dokonalým finále skladby i samotného koncertu.

La Carencia Live at Prague 17.11.2010


Z dalších skladeb zazněly například rovněž ke konci zahraná Esta Noche, Das Herz Von St. Pauli, ke které odkazovala plachta přehozená před klávesami, úvodní Dime či z aktuální desky Ejército de Paz pocházející Abajo Y A La Izquierda. Samozřejmostí byl i přídavek a kdesi před půl jednou konec. S pocitem plnohodnotného večera jsem se odebral chytit úspěšně poslední metro. Díky organizátorům za příjemnou akci bez zbytečných formalit, které umí otrávit a Panteonům za to, že svou hudbu dělají s takovým nadšením, že bourají škatulky a donutí vás si koncert užít, lhostejno zda je či není ska pro vás tím pravým. Takže buenas noches señoras y señores.