Report ze záverečné noci NewNew 2010

Totální žánrová noize mezcla made by B4 zněla už z volně poslouchatelného (!) alba Zwickau víc než lákavě. Tribal vysmátá nálada songu A já jsem tě snědl, hypnotická dudovatá improvizací načichlá Metal driver nebo „just chillin“ pecička Mushrooming mě hned přesvědčily o tom, že tohle uskupení nebude žádná banda troškařů. Sami charakterizují svou hudbu jako psychedelic freestyle a já musím přiznat že i já jsem se svými sluchátky a Bífór podnikla nejeden free meditační výlet . Nebudu to dál obíhat, s pravdou ven, jejich koncert jsem nestihla, moje smůla. Na albu jsem se ale stala závislou. Nejspíš jsem prošvihla druhý nejlepší zážitek z NewNew 2010, za čímž si v duchu po x posleších alba a především xy posleších Smithova zdání tak trochu stojím. „A vy si myslíte, že si to jenom představuju…“

Tady je odkaz na TO album: http://www.archive.org/details/B4-Zwickau

Audiovizuální dvojice pánů BIOS (SK) tak pro mě byla vůbec prvním projektem, se kterým jsem na Flédě měla co do činění. Předpřipravit se na tenhle zážitek, vezmu si s sebou Bibli, antidepresiva nebo aspoň špunty do uší. Úděs není na místě, žádná hrůza to nebyla, bylo toho snad jen trochu moc. Původně mnou vlastně mlátilo nadšení. Všichni ti vlci, všechen ten oheň, satanismus, a krvavé oči na plátně, to vše zvěčněné na geniálních fotkách… To s člověkem docela pohne. Zvlášť když onen rytmicky úpěnlivý obraz, kterému jednoduše nešlo uniknout, jako siamské dvojče provázela disharmonizovaná dronová hudební tyranie. Nejnižší pudy a vynucený strach se derou do mozku. Vejrající na ty týrané holky s pusou roztaženou mnohem víc než dokořán, břitvy, nože a míhající se mrtvá zvířata si říkám, že dlouho tenhle temný ruch nevydržím. Byly to pravidelnější hutné rytmy, které mě vždycky přesvědčily si tu sadomasochistickou show dopřávat dál. Tekknoidní spád a hiphopová vražda mě přinutila zůstat, při těchhle beatech se člověku natřásaly vnitřnosti a vynořil se i nejsilnější zážitek vizuální. Temné záběry majestátních zasněžených hor měly pramálo společného s tím, co běžně vidíš ve snowboardových videích. Tady člověku nabíhala férová úzkost a sama jsem ještě docela dlouho přemýšlela, proč tenhle obraz jakoby požral všechna ta satan-klišé. Jakýsi dobrotivec se odvážil kousek vystoupení BIOS natočit, tak si to zkuste užít.



Skupina rozervaných mlaďounkých černě oděných umělců z UK jménem S.C.U.M. i přes ty outfity a celkovou náladu naštěstí podobně rozhašené atmosféry nedosáhla. Jednoduchá postpunková stěžující si kapelka připomínající třeba The Horrors pro mě osobně posloužila spíš jako rekreace mezi dvěma mozek-narušujícími vystoupeními. Hudba pro mě nebyla natolik zajímavá, tuhle odevzdanou a „nihil“ náladu prostě nesdílím, i když je tak trochu v módě, proto jsem se soutředila spíš na image kapely, o které nebudeme tvrdit, že není důležitá. Sličná dlouhovláska za bicími a rachitický vokálista mi utkvěli v paměti a bylo taky docela zajímavé sledovat tuhle skupinku, jak se po koncertě baví u tancovaček Dje Fetta.



Multifunkční hudební mág Jon Hopkins předvedl přesně to, co jsme po něm všichni chtěli a nejspíš ještě víc. Piánkové melodie na rozsekaných aranžích, samply ála Venetian Snares, jež občas můžou působit i krátkou nevolnost, technoidní rytmika, lázeň netradičních zvuků a hříčky. Hraní si. Chvíli si na parketu připadám jak na zbíječka, když v nadubsteplých rytmech máchám rukama a pod nohama si vyšlapávám díry do podlahy, za chvilku skáču a lítám pod taktovkou breakbeatových rytmů. Housíky jak od Kalkbrennera jsou přímým zásahem do srdce a pak je všechno pryč a všichni kolem se tváří líbezně při klavírku (Vessel).



Ukrytý ve tmě pod kuželem modrého světla kouzlil úsměvy a při glitchích a bleepech znějících z jeho krabiček si rukama jen tak „funky“ pomávával. Publikum z Jona logicky nechápalo, těmhle reakcím a pocitům naštěstí vyšel vstříc, takže svoje dva pokusy o odchod z pódia nakonec proměnil v libové přídavky.

A to je konec letošního NewNew. Nezbývá, než čekat, co bude příští rok. Bude už konečně nějaký ten Hyperdub? Pochutnají si zase o něco víc i naše oči? Nevím, ale budu tam, zatím díky.