Melissa Auf der Maur v Lucerně

Melissa má v sobě zvláštní náboj. Energická a zároveň éterická Kanaďanka vyrůstala s matkou v Keni, pak ale přesídlila do Kanady, kde se její umělecká kariéra rozjela na plno. Studium fotografie kombinovala s hrou na baskytaru v kapele Tinker, která v roce 1993 předskakovala Smashing Pumpkins. Po krátké epizodě, při které se seznámila se zpěvákem SP Billy Corganem, se dostala až k angažmá v kapele Courtney Love. Po krátkém působení v SP už ale v roce 2004 vydává první sólovku Auf Der Maur a o šest let později přijíždí do Lucerny předvést svou druhou desku s názvem Out Of Our Minds.

5. 12. 2010
V neděli šlapalo všechno jak na drátkách. Čas před samotným koncertem si mohl člověk krátit Melissinou grafickou novelou „Out Of Our Minds (OOOM)“, která je výsledkem Melissiny expanze do nejen hudebních uměleckých oblastí. Ekologicky angažovaný cosi-jako-snímek je součástí multidisciplinárního projektu se severskou tematikou a vizuálně je naroubován na stejnojmenný pilotní singl z nové desky.

Po jeho skončení na pódium dorazil pečlivě uhlazený Troy von Balthazar, miláček nezávislého publika, který předvádí poutavou one-man show za pomocí dětského casia, kytary a svého hlasu. Troy se v minulých letech pohyboval hlavně jako solitér, předtím ale působil v lo-fi indie kapele Chokebroke. I přes výraznou stylovou odlišnost měl ale se svojí severní sousedkou společnou jednu zásadní věc: schopnost navodit intimní, až „obývákovou“, atmosféru. V případě Troye to bylo završeno provedením jedné minimalistické skladby v sedě, s mikrofonem staženým na třetinu žerdi. No a v případě Melissy to byla kombinace několika vzájemně se doplňujících faktorů které mohly, a také působily, jako protipóly. Baskytara v rukách křehké zrzky. Paranoid od Black Sabath přetavený do kanadského cajdáku. Intimita mluveného slova vs. razance hudebního projevu. Atd. atd.



Alfonzo Muka
Melissa vůbec byla hodně upovídaná – mluvila o své lásce k Praze, sobotní návštěvě Muzea Alfonse Muchy, langoších, svém dětství, pocitech a zimním spánku, do kterého se chystá upadnout po dokončení aktuálního sedmitýdenního turné. Se svou trojčlennou kapelou si brzo dokázala z hrstky fanoušků v Lucerně vytvořit oddaný fanclub. Jeho jádro sice někdy klasicky nevědělo, kdy přestat s potleskem – třeba když se Melissa dala do intimního hudebního dialogu s Glennem Danzigem (skladba Father´s Grave) a ticho bylo jedinou vhodnou kulisou, ale jinak docela dobře vytvářelo pocit takové malé slovansko-kanadské rodiny na výletě. Setlist se podle očekávání točil kolem skladeb z nové desky, proložených sem tam nějakou starší záležitostí: „Taste You“ uvedla Melissa svou láskou k lásce, kterou prý pojídá jako Češi langoše. Paradoxně všechny malé trapasy, kterých se Melissa na Češích dopouštěla, působily v jejím podání docela roztomile a k dobru se jí musí přičíst taky to, že věděla, kdy má s Prachou a Alfonzo Mukou skončit: v tom nejlepším.



Jinak ale desetihvězdičkový koncert, na kterém se hodně rozmanitá umělecká duše kanadské rockerky rozprostřela jak na Muchově plátně. Z výšek padala do heavy-metalových hlubin, s baskytarou zacházela jak s kormidlem a zpěv se po pár počátečních škobrtnutích ustálil tak, že poslouchat „22 Below“ bylo jako sedět uprostřed zasněžené pustiny někde v Kanadě. A to nemluvím o extatické „Isis Speak“ nebo úvodní „The Hunt“, během které se Auf Der Maur ještě připravovala v backstagei. Od začátku do konce jela naplno – na dlani se srdcem, prošpikovaným odkazy na severskou mytologii a slovanské pohanství.