Tata Bojs udělali z obyčejného neobyčejné

Cestou k Roxy jsem se přistihnul, jak se sám sebe ptám proč vlastně jdu na koncert tatáčů. Ve světle skutečností, kdy jejich koncertní show jsem v minulosti shlédnul již minimálně pětkrát, se ta otázka zdála překvapivě opodstatněná. Z přemítání o odpovědi mě vytrhnul vstup do hudebního svatostánku jménem Roxy, který mi přinesl již tolik hudebních zážitků, že by se z nich dal postavit další takový klub, byly-li by zážitky zhmotnělé. Nicméně fronta na šatny k těm pozitivním zážitkům rozhodně nepatří, a tak po krátkém rozhodování, zvolil jsem možnost uložení bundy do batohu a smířil jsem se s faktem, že mi batoh bude dělat nepříjemného společníka v davu. Naštěstí dav, byť byla Roxy zaplněná velmi slušně, nebyl na hranici únosnosti, a tak se dalo i s batohem klubem ladně proplouvat.



Co se nepodařilo se šatnou, dařilo se s bary, kde fronty byly minimální a nadšení z drinku v ruce maximální. A maximální byl také počet světel na pódiu. Člověk se před startem koncertu tak trochu bál, že z něj tahle světelná stěna udělá rentgenový snímek. A právě tento bohatý světelný park a dále pak skladba setlistu postaveného na samých hitech, byly jediné dvě věci, které tento koncert odlišovaly od těch standardních či prostě obyčejných koncertů, postavených na samotném hraní jejich aktérů.

Praktický každý z posledních (nejen) pražských koncertů Tata Bojs byl něčím speciální, ostatně stačí vzpomenout na nedávno proběhlou akci Akropolis Multimediále, na všechny ty vizuální prvky, které z jejich koncertů dělaly zážitek v pravdě originální. Koncert v Roxy tak měl být zcela obyčejný a dost možná pro někoho i byl. Faktem však je, že ze záplavy kreativních prvků, které ozvláštňují show tatáčů, tenhle koncert svou jednoduchostí a přímočarostí vystupoval natolik, že proměnil svůj rámec z obyčejného na neobyčejný. Přítomní si tak mohli naplno vychutnat zahrané skladby, nerozptylování projekcemi na vše možné, kontakt s klukama a ryze klubovou atmosféru, kterou kazil snad jen zejména v počátku ne příliš dobrý zvuk.



Setlist koncertu z velké části kopíroval přání fanoušků, kteří měli možnost do jeho skladby promlouvat a tvořil tak v podstatě ideální předlohu pro best of desku. Vybočovaly z ní pouze dvě skladby, které zazněly premiérově, co by ukázky z připravované desky. Nesly jména Papírovka a Filmařská. Dle jejich přijetí, řekl bych, ukázaly tatáčům, že mají nakročeno správným směrem. Definitivně se však ukáže až na jaře 2011, kdy deska vyjde. Do té doby si budeme muset vystačit se starými songy stejně jako si s nimi vystačili kluci z Tata Bojs v úterý. Za sebe z nich vypíchnu parádně upravenou skladbu Prométheus a Pana Tečku z Nano alba s kytarovým sólem v závěru, které mě rozhodně nenechalo chladným. Celý koncert mi tak byl odpovědí na otázku z úvodu. Kdo byl chápe, kdo ne, třeba časem nebo taky vůbec. Jasné je to, že Tata Bojs momentálně platí za koncertní jistotu, která nezklame.

Setlist:
Tanečnice, Skovka, Elišce, Dubová Psychóza, Jednotka Času, Papírovka, Šťastnější, Nedám si, díky, Filmařská, Toreadorská otázka, Pěšáci, Pan Tečka, Prométheus, Attention Aux Hommes!, Vesmírná + Trilobeat, Růžová armáda