Rara Avis a kámoši v Lucerně

Rara Avis a kámoši v Lucerně

10. 03. 2011  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (1)
Kontrast pár minut po sobě vystupujících kapel Kofe-in a Rara Avis nemohl být větší. Představily se zcela odlišné světy: energií bouřící Jan Kunze sebevědomě mluvil do publika, zatímco androgynně působící Daniel Galba, který bez větších problémů přecházel z extrémních výšek do nižších poloh, působil spíš jako zjevení než člověk.
Nadrzlý Kofe-in
Opavská kapela Kofe-in má v čele peformera a básníka v jedné osobě, Jana Kunze, a žánrově se řadí někam mezi rock a elektroniku. Zabíhá ale i na území rychlejších beatů a daří se jí dobře také v jiných hudebních hájemstvích. Na stránkách kapely se můžeme dočíst, že „skupina je rozpoznatelná i díky textům a pódiovému projevu charismatického frontmana Jana Kunzeho. Ať už ve zpívané či deklamované podobě, jeho texty dráždí uši posluchačů, kteří se zpěvákem snadno nechávají vést do světa působivých písňových příběhů“. Že tak Kunze činí s notnou dávkou „teatrální nadrzlosti“ bylo cítit hned od počátku úterního koncertu v Lucerně.

Koncert začal stejnojmennou písní z debutového alba Osobní vesmír, která je pro hudbu Kofe-in charakteristická: na propracovanou tapetu výrazných kytarových riffů a elektroniky  dopadá trošku těžkopádně frontmanův zpěv. Následující skladba Má duše černá, byla ve chvílích, kdy se zvrhla do míň „nachystaných“ a drsnějších poloh, perfektní ukázkou toho, kde je Kofe-in nejsilnější: v razantních sděleních, které se nebojí experimentu, jdou do hloubky, ale přitom zůstávají žánrově čisté - ve chvíli, kdy se do běsnění černé duše totiž přimíchala „najazzlá“ saxofonová nálada, bylo kouzlo to tam. Set gradoval skladbou Dobře se usíná, ve které se o zábavu stará extrémně chytlavá kytarová linka. Následoval love song Kladu tě na vodu: na desce zní jako zamilovaná písnička od Jarka Nohavici, ale na živo, lehce polechtaná beaty, působí docela jinak. Celkově je Kofe-in daleko silnější na pódiu, kde věci z debutového alba Vnitřní vesmír a nadcházejícího Libertin (křest 5. 4. v Jazz Docku v Praze), konečně působí plasticky.



A jak kapela uvádí na svých stránkách, úloha Kunzeho v dotváření image kapely je nezastupitelná: jeho sebevědomé vystupování nezapadá do současného trendu bolestínsky působících frontmanů s extrémně vysokým EQ, ale pořád dokáže zaujmout. Vytknout by se mu dalo samozřejmě leccos: i přes všechnu jeho snahu jsem měl potíže mu uvěřit, že v tom je „položený“ tak moc, jak se tváří. Někdy mu zase nohy podrážejí necitlivě zvolená slova: „Sebe mi dej“, kompromituje holka, co „tančí jak vzteklá“ a jinde zase „věci, které jsme do sebe sypali“. Těžko ale Kunzemu vyčítat jeho styl, ostatně to, že mu je v té poloze víc než dobře, dokazuje taky ve svých básnických sbírkách a sólovém projektu Hitchhaikum. Ten efektivně obrušuje hrany jeho „libertinistického“ přístupu ke světu (čti ženám) a dělá z něj médium zprostředkovávající intenzivní zážitek něčeho výjimečného.



Planeta Rara Avis
Rara Avis, jak jsem avizoval, je úplně jiný příběh. Éterický frontman s ledovým klidem odzpíval a odehrál všechno tak, jak měl, pronesl tři čtyři věty a pak se i s kapelou zdekoval. Perfektním začátkem koncertu byla Convention For The Paradise, která silným úvodním kytarovým refrénem okamžitě strhne pozornost. Navíc je CFTP šitá přímo na míru Galbovi, který má prostě a jednoduše unikátní hlasový rozsah. Kakofonní most mezi první a druhou částí to celé náležitě okoření a hitovka je na světě. Euforie z nakopnutého začátku sice po nějaké době v Lucerně opadla, ale vystřídal ho trvalejší, trošku mimozemský pocit. Ten zesilovaly skladby jako Kinds Of Persons nebo nový singl Queens z připravované desky, které podstatnou měrou zmenšovaly riziko, že vás části, ve kterých chybí exaltovaný Galbův projev a převládají jednotvárné kytary, začnou trošku nudit. Těch bylo naštěstí daleko míň a tak se Rara Avis postarali o nejpocitovější část celého trojkoncertu. Nepamatujete si texty písní, nepamatujete si většinou ani melodie, ale ten zážitek s nádechem surreálna ve vás ještě dlouho zůstane.

Původně one-man projekt Niceland vystoupil jako zavírák úterního trojkoncertu. Nicelandi se tak potýkali hlavně s ubývajícím počtem lidí, kterých v úterý dorazilo opravdu zoufale málo. Jestli Kofe-in obdivovaly zblízka pouze tři trsající teenagerky a Rara Avis musela čelit statickému, ale veskrze spokojenému publiku, měli to Niceland asi nejtěžší. Na Michala Motyčku, frontmana kapely s pečlivě učíslou patkou, obligátní koženou rukavicí a specificky zabarveným hlasem á la Brian Molko, házely fanynky rovnou kalhotky. Musím se přiznat, že Niceland mě zaujali ze všeho nejméně – možná to bylo únavou a tím, že nemám dostatečně naposloucháno, ale ani Motyčkův perfektní hlas nezachránil šablonovitost skladeb, které kolem mě prolétávaly bez většího efektu.

INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

koncert: RARA AVIS, KOFE-IN, NICELAND

Úterý 8. 3. 2011
Vstup: 120/160
Vystupují:
Rara Avis, Kofe-In, Niceland
Další informace
1 KOMENTÁŘ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
Joe
11. 03. 2011 | 16:38:27
+0 | -0
Taky nechapu proc to bylo v utery..
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika