Michaela Salačová v rozhovoru

Ahoj Míšo…24.2. se koná další díl oblíbené halovky Apokalypsa, kde ty jsi jedním z rezidentních djs. Zajímá mě, na kolika dílech jsi už hrála a který byl podle tebe nejlepší, eventuelně na který ráda vzpomínáš?
Ahoj. Hrála jsem na třech Apokalypsách na hlavní stagei a jednou na La Grottě. Ráda vzpomínám na všechny díly, každý byl něčím specifický a výjimečný. Po hudební stránce mě hodně oslovil díl s Lukem Slaterem,( zde jsem nehrála ). Ale asi nejvíce si mě získali headlineři poslední Apokalypsy – Pet Duo. Jsou to nejen skvělí DJové, ale i velké osobnosti. Umí si získat publikum, a to zejména díky svojí spontánnosti. Ale už se moc těším na 24.února, tuším, že by tento díl mohl být pro mnoho z nás neopakovatelný

Spolu s Jerrym čelíš velké kritice tzv. párty odborníku na různých forech a chatech, přestože při tvém hraní na poslední Apo se lidé velmi dobře bavili. Jak vnímáš tyto negativní reakce?
Musím uznat, že tyto reakce vnímám pořád dost intenzivně. I když je beru s nadhledem a nepřipouštím si je osobně, jsou chvíle, kdy mě to mrzí. Občas mě překvapuje, jak jsou někteří lidé plní předsudků a dokáží mě kritizovat. Já jsem nezačala hrát, abych se zviditelnila, dostala se do médií, upoutala na sebe pozornost…Je mi daleko bližší undergroundový klub, než rádoby „VIP“ podnik plný celebrit. Hraju proto, že mě to baví a naplňuje mě to, dává mi to hodně radosti a energie. Nechci se s nikým hádat, něco mu vyvracet, nebo se obhajovat, proto na fóra nepíšu, mám daleko víc jiných věcí na práci. Ale sleduji, co se o mě píše…

Jsi členem Knedeep bookingu, díky tomu hraješ často v cizině…Myslíš, že je rozdíl v tom, jak tě tam lidi berou oproti českému publiku? Přece jen nejsou zatíženi žádnými předsudky a záští…
Občas ten rozdíl cítím, publikum v zahraničí mě často vůbec nezná, neví nic o soutěži Miss, berou mě jako DJku, ne jako „hrající Miss“, jak je tomu někdy u nás. Já osobně ale hrávám daleko raději v Čechách, je mi to zde nejbližší, mám ráda, jak se u nás lidi dokážou bavit, tančit, reagovat na hudbu. To v mnoha jiných zemích není obvyklé.

Zpět k Apokalypse…co pro tebe znamená hraní na této párty? Ve srovnání s akcemi, na kterých jsi vystupovala v cizině, je něco, co je na Apokalypse výjimečné? Čistě jen pro tebe…
Pro mě je výjimečná celá tato party jsou to tři měsíce práce, příprav a samozřejmě i nervů, jak vše dopadne. Ale vždy se na den, kdy se to celé chystá a večer pak začnou chodit lidi, moc těším. Mám ráda atmosféru Bobycentra, něco podobného jsem v cizině nikde nezažila. Apokalypsa je z mého pohledu naší nejlepší halovou akcí.

Jsi jediná česká djka hrající schranz, i za to sklízíš neúprostnou kritiku, jako ostatně každý, kdo má s tímto stylem něco společného…Co si o tomto stylu myslíš a jak vidíš jeho budoucnost?
Jen bych chtěla upřesnit, že nehraji pouze schranz. Líbí se mi techno ve všech podobách. Mám i schranzové desky, ale vybírám je tak, aby měly nějaký motiv, melodii, vokál – aby to nebyla jen „sypavá“ změť zvuků, které se nedají poslouchat. O tomto stylu, který je ve světě známý spíše jako „hardtechno“, mám poměrně rozporuplný názor. Spousta lidí jím byla absolutně uchvácena. Mnozí ho zatracují. Uvidíme, existuje mnoho výborných DJů, kteří hrají schranz a kteří by určitě stáli v budoucnu za pozornost

Jak hodnotíš line-up tohoto dílu Umek – Wittekind – Kvitta?
Sestavení tohoto line-upu by mohlo oslovit širokou řadu lidí. Umek je uznávaná kapacita, neznám snad nikoho, kdo by ho nerespektoval. Umí výborně a zábavně hrát, jeho show baví lidi. Sven Wittekind i Frank Kvitta jsou mladí, talentovaní Djové, jsou plní energie, hrají hardtechno, které si u nás získalo hodně fanoušků. Myslím tedy, že by se tento díl mohl vydařit

Popiš nám, prosím, svůj styl hraní a zajímá mě, jestli prošel nějakým výrazným vývojem… Je v tvé kariéře někdo, kdo tě ovlivnil?
Jak už jsem řekla, hraji techno v mnoha podobách. Líbí se mi energické desky, set nesmí být hlavně nudný a ponurý. Musí bavit lidi a také mě. Prošla jsem určitým vývojem, ostatně asi jako každý DJ. Z počátku jsem hrála happy house, učila jsem se hrát. Tento styl mám moc ráda i dodnes. Postupem času jsem ale zjišťovala, že mě zajímá víc tvrdší hudba. Hraní je zábavnější, plné energie, našla jsem se v něm.

Jak vlastně vidíš zpětně svůj vstup na scénu? Udělala bys to dneska jinak?
Můj stup na taneční scénu možná nebyl v některých momentech nejšťastnější, pár věcí bych udělala jinak. Například vzít hraní na Citadele, když jsem ještě pořádně nic moc neuměla, nebyl dobrý nápad. Pár lidí mě v tom ale tenkrát usvědčovalo a já na to kývla. Jedné věci ale nikdy litovat nebudu – toho, že jsem začala hrát

Výborně…Jaké vybavení potřebuješ ke svému výbornému výkonu? Je něco, co tvůj výkon dokáže nějak ovlivnit, ať už nálada, prostředí, nebo jsi vždy profesionál a závisí jen na technických podmínkách?
Pro mě je nejdůležitější atmosféra, jakou lidi vytvoří. Ráda vidím, že se baví a že jim hudba dělá radost. To je pak ten nejlepší „motor“ k podávání co nejlepších výkonů. Jinak jsem ráda, když je kvalitní zvuk, odposlechy, gramofony Technics a mix Pioneer DJM 600.

Když se zamyslíš nad budoucností, jak vidíš sebe třeba za patnáct let? Budeš stále hrát? Nebo máš ještě jiné priority?
Za 15 let už bych ráda byla vdaná, měla dvě až tři děti a hodně zvířat, zejména psů. Hudbě se budu určitě věnovat, v jakém smyslu a jak intenzivně ale dnes ještě nevím. V srdci ji ale budu mít pořád.

Děkuji, myslím, že to stačí, proto ti položím poslední otázku…zajímá mě, jak bys nalákala lidi na svůj set na Apokalypse a dám ti na to možnost použít tři jakákoliv slova...
Tři slova by nestačila…