Wild Beasts v Lucerně

Věk falzetu
Wild Beasts se v Praze ukázali už podruhé – poprvé hráli pro hrstku fanoušků v Akropoli v roce 2009. Tehdy měli za sebou debut Limbo, Panto a dvojku Two Dancers, která je konečně posunula tam, kde patří: těsně pod Olymp. Úspěchu posledních let a obzvlášť pak sukcesu, který následoval vydání poslední desky Smother, předcházela ovšem tvrdá práce: Wild Beasts se vypracovali se záměrem působit jako kontrapunkt „chlapáckým“ rockovým kytarovkám. Podařilo se jim to hlavně díky falzetu frontmana, který ho řadí po bok ikon s podobně nevšedním hlasem: Bona Ivera, Antony Hegartyho, Thoma Yorka a třeba i četných zástupců skandinávské hudební scény. Ještě před patnácti lety by tito éteričtí bonviváni nevytáhli paty z rodného města - v roce 2011 ovšem vyprodávají kluby po celém světě a sklízí obrovský úspěch.

Nedělní mše
Neříkám, že by byla Lucerna vyprodaná, ale bylo příznačné, že se během 2 dnů proti sobě postavily dvě zcela rozdílné kapely – jsem rád, že z toho nakonec Wild Beasts vyšli víc než dobře. Tenhle kvartet z anglického Kendalu totiž před téměř 500 fanoušků vystoupil v posvátné atmosféře. Kdyby nedržel fousem zarostlý Hayden v ruce baskytaru, mohl by si člověk myslet, že se ocitl na nedělní mši – nezněly sice varhany, ale skladby z poslední desky Smother jako by byly ušité na míru přesně takovým chvílím. Setlist vedle nich tvořily také starší, o něco dynamičtější věci, ale můj osobní vrchol byly právě miniaturní modlitby z alba Smother. Modlitby plné sebereflexe a niterného usebrání.



End Come Too Soon
Koncert otevřela pravidelná Plaything – přísný rytmus bicích dělá z téhle tajemné ódy na kompletní odevzdanost něco zvláštního. Ve fialovém světle reflektorů působila jako skvělý úvodník do tak trošku sebemrskačského, ale zároveň hedonistického, světa nezkrocené zvířeckosti. Následovala Loop the Loop, rozpoznatelná ze samého začátku podle vysoko posazené kytarové linky a sebezpytujícího rozmlženého refrénu s texty o záhadách lidského života. A právě nevšední texty, podobné existenciálním básním, dělají vedle falzetu Haydena z Wild Beasts, potažmo alba Smother, navýsost nevšední záležitost….musíte uznat, že ani Sv. Augustin by se ze svého hříšného člověčenství nemohl vyznat lépe:


Koncert vedle věcí z aktuální novinky obsahoval také skladby z odlehčenějších předchozích alb – zatímco míň oposlouchané Smother vyvolávalo spíš sporadické reakce, Hooting and Howling nebo We Still Got The Taste Dancing On Our Tongues z alba Two Dancers generovaly nadšené ovace, sborový potlesk a tanec.

Spokojenost s precizně odehraným koncertem, během které kvartet doplněný o Katie Harkin vystřídal celý arzenál kytar a přeskakoval od kláves k baskytaře, byla cítit na obou stranách. Zdálo se mi, že Thorpe byl po mnohoznačné, stejně ale nad slunce jasnější skladbě End Come Too Soon, dojatý k slzám – nedivím se. Když jsem se rozhlížel kolem sebe, registroval jsem úsměvy a přivřené oči lidí blaženě upadajících do tranzu. Zkrocené bestie na cestě do nebe.