Na eponymním debutu Yuck se z obalu šklebí prsatá příšera, co si strká prst do krku. Jak se tam dostala?
Ta kresba patří do arzenálu 45 obrázků, které jsem dělal v průběhu nahrávání našeho alba. Pro každý singl z debutu jsme vybrali jeden z těchto obrázků.
Jak probíhalo formování Yuck po rozpadu Cajun Dance Party?
S Maxem se známe od šesti let a po rozpadu CDP jsme nějaké plány na pokračování měli, ale není úplně lehké dát dohromady tak mezinárodní band jako Yuck. Na Johnyho jsme narazili v Izraeli. Pracoval tam v poušti Negev na zemědělské farmě – seznámili jsme se u oběda, když nám servíroval ledový čaj a měl na sobě tričko s Animal Collective. Slovo dalo slovo a po návratu do Londýna jsme si vyměnili pár demo verzí a bylo zaděláno. Mariko jsme znali z Londýna.
Jaké zkušenosti jste si přinesli z CDP?
Na nic nečekat a když je uděláno, vytasit se s deskou. Tehdy to s CDP byl hodně divný pocit vydávat album, které je 3 roky staré!
Co stálo za stylovou proměnou CDP v Yuck? Zdá se mi, že v novém projektu jdete daleko hlouběji.
Myslím, že jde jen o to, že jsme se nijak neomezovali, co nejmíň přemýšleli a prostě psali písničky. S Maxem se známe strašně dlouho, takže není divu, že se nám spolu dělalo dobře. Nic víc na tom není.
Někde jsem četl, že k tomu, aby se z člověka stal spisovatel je zapotřebí načíst tuny knih. Myslíš, že totéž platí pro hudbu?
Když jsme začínali s Yuck, pracoval jsem v jednom knihkupectví v Londýně, které vlastnila vdova po básníkovi Adrianu Mitchellovi (angl. novinář, básník a dramatik, pozn. red.). Hodně jsme si spolu povídali, je to úžasná žena. No a jednou mi řekla, že základní rada Adriana začínajícím spisovatelům byla hodně číst. Takže na tom asi něco bude. Je možné, že totéž platí i pro hudbu – s Maxem jsme během nahrávání naší desky neustále něco poslouchali, a je to asi znát.
Předpokládám, že tam nechyběly kapely 90. let. Jak se díváte na to, co někdo nazývá „grunge revival“? Je na tom něco?
Já se fakt o hudební škatulky nezajímám a moc toho o nich nevím. Myslím, že hrozně zjednodušují hudební svět, ve kterém je vše daleko složitější. Tím nechci říct, že by naše album nebylo ovlivněno některými absolutně úžasnými kapelami 90. let – vezmi si třeba věci labelu Smog. Rozumím proto taky tomu, že si nějakých podobností lidi všímají, ale myslím, že jde spíš o to, co se komu líbí.
Co se ti vybaví jako první ve spojení s 90. lety?
Už zmiňovaný label Smog Veil a film Naked (film britského reřiséra Mikea Leighe, pozn. red.)
A je něco podobného, když přemýšlíš o roce 2011?
Moc toho kolem sebe nevidím. Navíc, může člověka něco fascinovat, když kolem sebe slyší a vidí takové věci jako Breivikův masakr v Norsku a nepokoje v Londýně?
Jak to máte s Prahou?
Jednou jsem u vás v Praze byl a musím říct, že to je vážně krásné město – ale v hlavě mi spíš utkvěly tajné kamery, které jsme viděl v Muzeu komunismu. Mimochodem, hrozný název.