Všechno to začalo docela vážně. Islandská cellistka
Hildur Gudnadóttir uhodila na tu správnou strunu a větrný, studený a nehostinný sever na nás dýchnul již s prvním táhlým tónem. Tato výjimečná skladatelka, která je zapojena do mnoha alternativních projektů, na sebe vrstvila tóny a vytvářela tak podivnou hudební mozaiku plnou zběsilých emocí. Korunu tomu všemu nasadila svým éterickým zpěvem anebo spíše broukáním.
Po kratší pauze nám dánští
The City Kill přišli předvést čistou psychedelii, oficiálně post punk/noise. V únoru letošního roku jim vyšlo druhé album, kterým si zřejmě velmi výrazně vyšlápli cestičku do světa. The City Kill charakterizuje výrazná basová linka, která se line z rukou krásné zpěvačky Signe Elin Gram.
Festivalovou štafetu převzali
Emeralds, kteří nás přenesli tentokrát do atmosféry nespoutané přírody. Tomu výrazně napomáhala zajímavě sestavená projekce za zády tří maniaků. Na tyto americké zástupce tzv. hypnagogického popu jsem byla opravdu zvědavá. Možná ale byla moje očekávání zbytečně vysoká a proto jsem se trochu zklamala. Tato snová až halucinační hudba by se hodila spíše na dojezd po šílené noci, uprostřed rozjetého večera mě spíše uspávala a - nebudu se bát toho slova – trochu i nudila.
S příchodem
Shabazz Palaces noc konečně začala nabírat na obrátkách. Hip hop není zrovna můj šálek kávy, ale v tomto provedení s příměsí jazzu, dubstepu a triphopu a se špetkou tribalových perkusí z kuchyně Ishmaela „Butterfly“ Butlera mi do žil vléval ztracenou energii.
A že té energie bylo potřeba ještě hodně na obrnění se trpělivostí. Po téměř třičtvrtěhodinových technických potížích
Peaches už jsme všichni měli sto chutí odejít a někteří tak zřejmě i učinili, sál znatelně prořídl. Exhibicionistka Peaches se to brilantní komunikací s publikem snažila všemožně zachránit a částečně se jí to snad i podařilo. Vlastně i její trpělivost je obdivuhodná. Všech svých slibů naštěstí dostála, a proto stálo za to si chvíli počkat.
Tato vulgární Kanaďanka Merill Nisker se na Stimulu ukázala v roce 2009, tentokrát se ale postavila za DJský pult a v natřískaném DJ setu dostala celé publikum do varu. Tancovalo se i na podiu, Peaches dokonce i na pultu. Nadávala nám, házela po nás hrozny, vystříkala na nás skoro desítku lahví sektu a stejně jsme ji milovali. Pro svůj senzační výkon by si zasloužila početnější publikum a jenom tato zásadní technická chyba pořadatelů způsobila, že do konce párty vydrželo už jenom pár desítek nadšenců. Naštěstí se to nijak neodrazilo na atmosféře a my, co jsme zůstali, jsme do jednoho odcházeli naprosto nadšeni.