Akropolis Multimediale lákalo na nejnovější interaktivní media a skutečně. Vyzkoušeli jsme si lasernet - přidávání různých hudebních prvků do základní linky pomocí přerušování laserových paprsků a také beat station pro trojice osluchátkovaných nadšenců. Pořadateli slibovaný Kinect s 3D projekcemi se zřejmě nekonal. Zklamaný ale asi nikdo neodcházel. To, kvůli čemu jsme do Akropole dorazili, byli spíše Ohm Square.
Ohm Square, hrající v sestavě Charlie One, Jan 2 a klávesista Mirek Lacko, představili set hodně odlišný od toho, co jsme byli zvyklí slýchat do té doby za přítomnosti Jana 5 v kapele. Přišlo mi, že se na posledních několik měsíců uklidili do ústraní, zakuklili se a zráli. Páteční koncert byl jako vylíhnutí do úplně nové, dospělejší a jazzovější podoby, zapříčiněné příchodem nového klávesisty.
Charlie One, oděná do nádherných bílých, jakoby papírových šatů, přes sebe vrstvila smyčky svého hlasu, který tak vyplňoval celou plochu sálu. Vlnila se na podiu, což se skvěle doplňovalo s černobílou projekcí za jejími zády. Celou projekci ovládal přímo z podia Jan 2 a skládala se z jednoduchých kruhů a obdélníků, které kombinací vytvářely zajímavé obrazce. I přesto se po chvíli trochu okoukala a tak jsme na závěr uvítali i nějaké ty barvy a také nový videoklip se zpěvaččinými fotkami. Bohužel jsem ale neměla pocit, že by koncert někam gradoval. Něco tomu prostě chybělo, něco zásadního. S tímto zvláštním a chladným pocitem si naštěstí hravě poradila afterparty.
Na konec vyprošeného přídavku zahráli Ohm Square remixovanou Wounds on a Cherry Tree z filmu Samotáři, která se hodila jako skvělá tečka k zakončení tohohle koncertu. Noc ale nebyla u konce ani zdaleka. Chvíli po skončení koncertu se Jan 2 přesunul za mixážní pult divadelního baru. Netrvalo to dlouho a na malém prostoru u baru si po několik hodin báječnou atmosféru a tanec užívalo několik desítek lidí. Když jsem asi ve dvě hodiny odcházela, párty byla stále ještě v plném proudu.