Yann Tiersen v Lucerna Music Baru

Nalijme si čistého vína – skutečně i obrazně. Yanna Tiersena zná velká část jeho fanoušků pouze díky Amélii. A je to škoda, poněvadž faktem je, že ta tvoří v jeho tvorbě sic významnou, přesto pouze epizodní roli. Yann Tiersen je fenomenální muzikant, který se nedívá vpravo ani vlevo, pouze vpřed a jeho historie a doufejme že i budoucnost, je mnohem pestřejší. Důkazem budiž fakt, že jeho první album La Valse des Monstres se v domovské Francii nesetkalo s příliš velkým (čti nulovým) ohlasem. A právě tady a tehdy nastupuje jeho schopnost dívat se vpřed a jít svou cestou. Kapitoly o tom jak se z „provinčního“ muzikanta s kořeny v Rennes stal hudebník par excellence přeskočíme a podíváme se blíže na jeho „lucernovské“ vystoupení.

Čtyři z pěti zaslechnutých rozprav krátce po vstupu se nesly ve francouzském jazyce. Tohle vystoupení tak bylo doslova mezinárodní a francouzský patriotismus v ČR přítomných frantíků zřejmě ten večer dostal zelenou. Ostatně publikum vůbec tvořila pestrá směs lidí. Ti očekávající snové, harmonikou a Montmartrem políbené, melodie á-la Amélka, byli dost možná zklamní, nezazněla ani jedna. Jenže zklamný musel z tohoto koncertu odcházet snad jen hudební ignorant. Na umění skutečných muzikantů, kterým hudba koluje v žilách místo krve a srdce je strojem na beat, je nejkrásnější právě to, že je úplně jedno zda jejich tvorbu znáte či ne, ale přesto si vystoupení užijete do poslední vteřiny.



Dalším důkazem toho, že Yann Tiersen je muzikantem tělem i duší je skutečnost, že nevědět jak vypadá, těžko odhadnete kdo že to vlastně z těch šesti muzikantů byl. OK, s trochou důvtipu to nebylo zas tak těžké, ovšem… Působivé až éterické vokály obstarávali skoro všichni přítomní a zpěv samotný měl velmi malou roli. Pro Yanna nic netypického. Většina jeho skladeb je instrumentální a beze zpěvu se lehce obejde.

Velmi příjemné bylo, že koncert nebyl ani jedním ani druhým z toho co jsem očekával. Někdy jsou totiž očekávání k ničemu a je tomu dobře. Nebyla to jízda na vlnách Amélie, nebyl to ani punk rockový nářez po vzoru Tiersenových oblíbenců Joy Division. Byla to performance postavená na klasických rockových základech, okořeněná syntezátory, které zejména ze začátku hrály poměrně výraznou roli, a dále na méně tradičních nástrojích typu xylofon nebo housle. A právě s nimi Tiersen doslova řádil a slovo energie zase jednou dostalo konkrétní obrysy. Celé vystoupení bylo především o hudbě samotné. Žádná projekce, žádná zbytečná slova, love song s názvem Fuck Me a chvilky, při nichž měl člověk možnost zažít nefalešné dojetí.

Nosnou částí set listu byly skladby z nového alba Skyline (vyšlo v říjnu) a z Dust Lane. Byly tradičně a často velmi rázně ukončené, spíše kratší a energií nabitější. Přídavek obstarala trojice Forgive Me, Le Quartier a The Trial. Dvě z nich můžete vidět v našich videích z této akce a zbytek prozkoumat alespoň skrze set list níže. A nejen v něm, dopřejte si poslech i ostatních skladeb, je to sázka na jistotu. Doufejme, že double vystoupení Yanna Tiersena nebylo zároveň vyčerpáním možností na dlouhé roky dopředu, a že jej budeme moci opět brzy slyšet. Má rozhodně co nabídnout.



Set list:
1.Till The End
2.Palestine
3.Amy
4.Fuck Me
5.Monochrome
6.Another Shore
7.Ashes
8.Esther
9.The Gutter
10.Wire
11.Train
12.Chapter 19
13.I´m gonna live
14.Monuments
15.Vanishing Point
16.Exit 25
17.Forgive Me
18.Le Quartier
19.The Trial