Cartonnage v Chapeau Rouge

Pátek je takový zvláštní den. Všichni se na něj těší, někteří ho maj už ve čtvrtek, a on přitom uteče rychleji než předchozí čtyři dny dohromady. Pro někoho je pátek vstupenkou do volného časového prostoru, vyplněného ježděním všude možně, chytáním ryb, zevlováním anebo taky spaním. Pro jiné je pátek vstupenkou do časů, kdy se den mění za noc a noc za den a všemu ve finále vévodí kocoviny, pachuť v puse po cigárech, rozbitý sklo a prázdný peněženky. Nic nového. Pro druhou skupinu tady bylo Radio 1 se svou sérií Embassy, kterou nám servírovalo v třípatrovém prostoru klubu Chapeau Rouge. První dvě patra byla v rukou dýdžejů, třetí jen zpola. Prvními vystupujícími totiž byli Cartonnage a přesně o ty mi ten večer šlo.

Nejmenší, nejhlouběji situované a taky dle mýho nejlepší patro „červenýho klobouku“ patřilo ten večer, co se live hraní týče, pouze Cartonnage a dle toho taky koncert vypadal. Příprava velká, koncert velký. Zaujal mě už samotný underground. Poněkud upravený dýchal novým vstupem, barem i wc. Ty vůbec stály za pozornost, tedy ty pánské, a to doslovnou. Zabudovaná plochá obrazovka přímo v pisoár-plechové stěně se nevidí tak často. Náplň projekce je vzhledem k umístění vcelku jasná, stačí naznačit, že feministkám by se nelíbila.

Další co mě zaujalo dřív než vůbec koncert začal, byly dvoje bicí. No neke. Fákt? Zpočátku jsem si říkal, že to bude nějaká performance, ale hrát na ně souběžně určitě nebudou. Hráli a bylo to dokonalý. Dvoje bicí na tak malý prostor, dvoje bicí pro kapelu, která, pokud se nepletu, začínala s bicími elektronickými, to už je slušná nálož. Bouchla nám přímo u ucha a bouchla krásně. A že právě na ně hráli v perexu zmíněná dvojčata v mikinách je vcelku jasný. Cartonnage mě svým pojetím electra, smyslem pro melodii a občasnými exkurzy do francouzštiny či přímo do french mash-up pokusů, vždy bavili. To ovšem neznamená že se nedá dál vylepšovat. Dá a zmíněné dvoje bicí byly krok správným směrem. Jejich hudba tak získala mnohem větší sílu a ráz, staré i nové songy nakopnul způsobem, který sfouknul pěnu s piv držících se pevně našich rukou a usadil naše bubínky do míst, v nichž jim je velmi dobře.

Nosnou částí set listu byla alba Curiously Connected i stále ještě nové I´m Not Your Computer. Ostatně stejnojmenná skladba zazněla hned zkraje a nakopla přítomné k tanečním kreacím. Jejich pohyby dokreslovala stylová projekce, promítaná na skleněné průhledné zástěny před bicími a tu a tam problikávající světla a zpočátku i ta instalovaná ve Vandině bundě. Samo sebou nemohla chybět Electro Gastronomique odzpívaná téměř sborově a především Don´t Stop z nového alba, ke které teprve před pár dny vznikl klip. Na ten si ještě chvilku počkáme, ovšem I Smell Danger si klidně dát můžete. Na výše popsaném koncertu jsme ji pro vás alespoň provizorně zvěčnili. Tvořila přídavek, po kterém následovala drobná přestavba či spíš přístavba stolu s mašinkami a večer pokračoval další náloží hutných songů á-la Radio 1, takže pohoda až do rána.