Gwerkova & Mythematica v Jazz Docku

Ačkoli je projekt Mythematica producenta Daniela Špačka sám o sobě poslechu a pozoru hodným, v tomto případě mou pozornost k Jazz Docku přitáhlo především slovenské trio Gwerkova. Právě oni byli mým malým velkým objevem letošní Pohody a tak nechat si ujít jejich první pražský koncert by bylo hříchem těžko odvolatelným. Celkové nadšení z tohoto dvoj-koncertu ovšem v jeho průběhu opadalo a nad pomyslnou hranicí stravitelného se udrželo apriori díky samotným účinkujícím.

Alfou a omegou koncertu, ostatně jak už to tak bývá, bylo místo konání. V tomto případě vcelku nový prostor pražské klubové scény, Jazz Dock. Uchopit jej, je poměrně těžké. Palec nahoru má klub za to, že i přes z názvu vyplývající žánrové zařazení, umožnil koncert spadající do škatulky elektronika. I přesto jsem z celého večera měl však smíšené pocity, a to byla škoda, protože Gwerkova by si zasloužila mnohem lepší přijetí v naší metropoli. Nemyslím si, že Jazz Dock je vyloženě snobárna á-la sterilně čistý a naleštěný prostor přitahující podobně čisté a prázdné publikum. Ostatně moment kdy, za prosklenou stěnou v potemnělé scenérii hromadně vzlétlo z Vltavy hejno racků byl úchvatný. Jenže podobně úchvatných momentů bylo bohužel příliš málo, a že jich jinak ambientní atmosféra obou účinkujících umí vytvořit přehršel. Klub mi tak nejvíce připomínal podnik pro stárnoucí úspěšné bohémy v saku a rozhalence bez kravaty, kteří svým šarmem okouzlují mladé dlouhonohé krásky na baru s light cigárem mezi prsty, zatímco na pódiu líně hraje jako kulisa umělec s nepřítomným výrazem. Což není špatně, ovšem nevhodně pro koncert ambientních projektů ano. Pořadatelé sice upozorňovali dopředu, že se bude jednat o koncert na sezení, nýbrž k poslechovému sálu měl klub hodně daleko, a to i přesto, že charakter hudby obou projektů, lze označit za poslechový, a tedy k sezení vcelku vhodný. Tady ovšem nastupuje fakt, že sedící netvořili rozhodně publikum poslouchající, ale minimálně z 50-ti procent bavící se. Bavící se nikoli hudbou ale mezi sebou. Dobře patrný je tento nešvar i z přiložených videí. Chvílemi mi přišly obě kapely opravdu jen jako kulisa.



V této souvislosti si vybavuju koncert Mythematicy v Paláci Akropolis kdysi dávno. Potemnělý sál, příjemná projekce, nádherné zvukové vrstvy a jemný beat a především sofistikované publikum, které nenarušovalo křehkost skladeb svým žvaněním. Přesně tahle atmosféra mi v Jazz Docku chyběla. A právě proto, jakkoli byla obě vystoupení hudebně velmi příjemná, celkově měla akce mdlý výsledek. Nebo snad stůl v přední části, čili takřka u pódia, plně a náhodně obsazen španělskými turisty, přišlými v polovině koncertu, byl přesně tím, co pořadatelé zamýšleli? Že právě oni vědí proč zde jsou a že ocení tvorbu tria Gwerkova? Stál jsem vedle nich a s čistým svědomím mohu říci, že nikoli. To jen k dokreslení atmosféry.

 K faktům dodejme, že v průběhu dne došlo k prohození obou interpretů, tedy, že koncert začínala Mythematica. Daniel Špaček si na tento večer přizval výbornou violoncellistku Lucy Fillery, díky které získaly skladby tohoto talentovaného výtvarníka a hudebního producenta další rozměr. Struny violoncella svými tóny dokreslovaly atmosféru již tak úžasně barevných skladeb, a kde nebyly smyčce, byly Lucyiny vokály či hra na piáno. Celý koncert vyzněl jakoby se pohyboval na hraně mezi reálnými, matematicky pevnými základy, a surrealistickými vizemi vzešlými z Danielových kreseb, které velmi často tvoří předobraz jeho skladeb. Jejich live podání nabídlo možnost pohrát si s fantazií. Jednotlivé skladby tvořily nahozenou rukavici a bylo na nás ji zvednout a nechat se tak vtáhnout do mikrosvěta plného dekadentních přesto však barevných příběhů.



Po zhruba hodinové performanci Mythematicy se dostalo ke slovu trio Gwerkova, po celou dobu koncertu předešlého přítomné v sále. Zajímavý byl detail, že Gaspi a Jani byly spíše u baru a zapředeni v hovoru, zatímco vokalistka Zsuzsi skoro celý koncert absolvovala sama v zadní části s drinkem v ruce a pozorně poslouchající. Jakoby si celý večer jela na své vlastní vlně, intimní, melancholické a skromné. Možná byla realita kapku jinak, nikoli však hudba, protože uvedená přídavná jména ji vystihují. Je křišťálově čistá a ledově křehká. Zpěv Zsuzsi je sluchové pohlazení, umocněné jemnými tóny tu a tam se ozývající kytary v rukou Gaspi. Elektronika z rukou Janiho dává celému vyznění pevný rámec a vznikají tak skladby postavené na originálních základech, v nichž se krásně snoubí přístup všech třech aktérů. Každá skladba jakoby byla velkou mýdlovou bublinou, která pomalu stoupá k nebi a v jejích proměnlivých stěnách se odráží večerní světlo vykreslující abstraktní obrazy, které končí prasknutím, stejně jako skladby končí posledním tónem. Během koncertu zazněly skladby jak z debutového EP 6Ears, tak i z nového alba Nada. Namátkou, úvodní Biosphere, Diarrhoea, Meet You at 5AM či ke konci zařazená Mission Impossible. Na samém konci bylo poděkování všem za to, že došli a za pozvání. A v některých i snad doznívání skladeb. K cestě na tramvaj po nábřeží, se doznívající tóny v hlavě krásně hodily a nakonec převládal pocit uspokojení. Slyšet Gwerkovou live je totiž hypnotizující a nic na tom nesehraje ani ne příliš sedící prostor či až příliš sedící posluchači.