Origami mejdan s Cartonnage

Nové remixy starých skladeb, nový originální origami merch a skvělí hosté byli spojnicí koncertu Cartonnage v Akropoli, na níž se jako korálky na nit navlíkaly minuty sobotního večera. Každá z nich přinesla šedesát vteřin příjemně stráveného času za doprovodu hudby, obrazů i slov. Vše začalo krátce po půl deváté. Úderem osmé, kdy jsem vstoupil do sálu, zel on ještě prázdnotou, světlý jako stěny okolo a přichystaný spolu s instrumenty na scéně zajmout nás do sebe a nepustit dřív než Cartonnage dovolí. Řešením byl bar. V tomto i těch ostatních případech. Čekání na začátek je s drinkem v ruce kratší než cesta na WC, během které to vše začalo. Z WC tedy místo na bar rovnou do sálu a z něj do jiného světa. Facka jakou jsem dostal po otevření NOVÝCH a NEVRZAJÍCÍCH dveří byla obrovská. Krom skvělého zvuku, který patří k Akropolis jako skvělé projekce ke Cartonnage, za to mohlo dvojité kombo bubeníků Veselých. I přesto, že den před tím na stejném místě byli s Hidden Orchestra rovněž dva bubeníci, i přesto že Cartonnage s duem bubeníků jsem již viděl v Chapeau Rouge. I přesto mě to zase posadilo na zadek. Síla basů byla ohromující, přesně taková jakou Cartonnage potřebovali aby se opět posunuli blíže světovým pódiím, na které až jednou vtrhnou, dav je nepustí.



Sotva jsem se rozkoukal a vytáhnul z kapsy svůj kompakt pro zaznamenání kousků večera, abyste si mohli u čtení pustit i jasný obraz a ostrý zvuk, rozezněla se sálem skladba Don´t Stop. Singl z alba I´m Not Your Computer, ke kterému vznikl originální klip od Matěje Šámala za vydatné podpory Jolany Hršelové. Klip je důležitým vodítkem, poněvadž přesně v jeho duchu, tedy v motivech japonských origami probíhal i sobotní večer. Nový merch od Jolany Hršelové bylo možné zakoupit v předsálí i shlédnout na samotné Vandě, tedy z prvních řad. Dva motivy pak dotvářely plátno a díky své vystouplé podobě umožnili zapojit do projekce i v současnosti populární mapping. Skoro by se chtělo říct: Cartonnage jsou opět o krok napřed. A klidně by se mohlo. Kapel které si umí pohrát s vizuální stránkou je v Čechách stále málo, byť výjimky existují. Namátkou třeba Tata Bojs, Midi Lidi či DVA. A když už padlo slovo na kapely jiné než samotné strůjce večera, tedy Cartonnage, pak je třeba zmínit Republic of Two a A-banquet. V roli hostů si s Vandou a Arminem vystřihli např. This Mess We´re In od samotných Cartonnage či Move pro změnu od ROT, pro něž skladbu Cartonnage zremixovali. Spolu Mathieu von A banquet zazněla I Smell Danger a opět jedna skladba od A-banquet, konkrétně Dark Streets. Koncert tak měl speciální nádech a dal přítomným víc než jen obvyklých 90 minut songů, které odezní a je po všem.



Večer plynul ve velmi pohodovém rytmu a já si v duchu říkal, jak je fajn vidět jednu a tu samou kapelu už po sedmé a stejně se nenudit. Stejně být zvědavý na to, co nového předvedou, čím mě překvapí. Úkol jehož splnění by spousta, bohužel i úspěšných kapel, nebyla schopna. Napil jsem se kdo ví kolikátého piva, rozhlídnul se a sám pro sebe si řekl díky. V té chvíli už se koncert blížil ke konci v jehož intencích se nesl samo sebou přídavek. V něm došlo např. na finální a zajímavě poupravenou Patisserie. Před ním i na většinu zásadních skladeb z obou alb Curiously Connected a I´m Not Your Computer. Ať už Electro Gastronomique, Attention Please či snovou Brand New Day. Po koncertě se tradičně rozjel mejdan jak na Malé scéně, tak v Divadelním baru, který ulovil pro after hrátky i mě. Selekce djs Radein & Irees byla velmi příjemná, a držela nás vč. např. samotné Vandy Choco až do samého rána. Do rána po kterém si řeknete: Tahle noc stála za to.