dEUS: nemůže to být lepší

V září minulého roku jste vydali novou desku Keep You Close, která byla přijata velmi pozitivně. Očekávali jste takové nadšení?
Těžko říct. Je to tak, že když nahráváš desku, tak po nějakém čase ztrácííš odstup. Myslím, že hodně důležité je věřit vlastním schopnostem – víš, že do toho dáváš maximum a spoleháš na to, že to vyjde. Ale není to tak, že bys dopředu věděl, jak ji přijmou fanoušci. Doufáš, že se bude líbit. To je vše. Navíc, lidi jsou různí – vždycky se najde někdo, kdo ti řekne, že to je album úplně na nic. Svou roli hraje také čas: u některých desek prostě potřebuješ víc času na to, abys je „objevil“.



Momentálně jste na turné – jaký ohlas má deska naživo?
Myslím, že se lidem dost líbí. Zdá se, že nové věci mají velký náboj – na koncertech to prostě poznáš. Ne že bych se místo hraní díval do publika, ale proudí mezi náma energie a to je hrozně důležité. Někdy jsem fakt překvapený, jak ty skladby fungují. I když musím říct, že třeba včera v Ljublaně jsem cítil, jakoby nás tu ještě moc neznali. Takže jsem rád, že jsme vybrali místa, kde o nás ještě neslyšeli – je dobře odkrývat nový fanouškovský potenciál!

Co Praha?
No, už jsme u vás hráli, kdysi. Já mám ale na Prahu i osobní vzpomínky. Byl jsem tam tak před 20 lety s kapelou, ve které jsem tehdy hrál. Bylo to zrovna těsně po převratu, přijeli jsme na pozvání chlápka, který měl pirátské rádio a zařídil nám undergroundový koncert.

Četl jsem, že deska Keep You Close vzešla ze společného jamování. Jak se to celé seběhlo?
Na rozdíl od Pocket Revolution, která byla v době, kdy jsem začal s dEUS hrát, skoro hotová, vznikala Keep You Close postupně. Postup byl podobný jako u alba Vantage Point:   moc jsme se nesoustředili na to, nutně něco nahrát, ale spíš jsme tomu nechávali volný průběh a když nás něco zaujalo, věnovali jsme tomu pozornost. Všechny zkoušky a jamy nahráváme. Takže pokud nás něco zaujme a my se k tomu dostaneme třeba o půl roku později a stále to zní skvěle, tak si na to všichni sednem a pořádně to rozpracujeme. Tom je v tom hodně dobrý. Má schopnost v průběhu hraní – a může to být klidně rozbrnkávání se před zkouškou – identifikovat silné okamžiky, které se pak ukážou jako dobrý základ pro skladbu. Má na to oko.

Co z nového alba působí nejsilněji na tebe?
No, sám pro sebe si desku dělím na dvě části. Z té první, popovější, mám nejraději Ghost. A z té druhé, hrubější a hlučnější části, to je Twice a Easy – u těch dvou, když je začínáme hrát, mám pokaždé zvláštní pocit plný očekávání.



Jak to je s texty? Je to výlučně Tomova práce?
Jasně. Texty jsou jeho parketa. Ale zároveň to není tak, že by nám to nějak oktrojoval. Ptá se, zjišťuje, jestli se nám to líbí. A určitě to pro něj není lehké – všechny skladby na Keep You Close jsou vlastně takovou malou Tomovou zpovědí, která určitě nebyla zrovna procházkou růžovou zahradou. A musím říct, že to albu určitě prospělo, i když není lehké s tak osobními příběhy konfrontovat fanoušky. Tom s těmi texty žije – je to pro nás pro všechny docela osobní zkušenost hrát písně jako Dark Sets In, Keep You Close nebo The End of Romance naživo.

Do jaké míry je finální podoba Keep You Close zásluhou producenta Dave Botrilla? Ovlivnil vás hodně nebo to byly spíš kosmetické zásahy?
Dave spíš působil jako někdo, kdo přijde a uspořádá všechno tak, aby album mělo nějaký tvar a vizáž. Jako muzikant jen těžko dokážeš udržet různé emoce na uzdě – chceš mít na desce co nejvíc , chceš, aby to znělo dobře. Ale míň je někdy více. A přesně tohle byla role Davea. Jasně, někdy nám do skládání zasahoval i po umělecké stránce, ale většinu času na naši desku aplikoval svou vizi. Je potřeba ovšem také dodat, že v tom nikdy nebyl sám. Byl tam také Adam Noble a hlavně dEUS. Podíleli jsme se na tom všichni.



Minulý rok jste vyhráli ceny MTV za nejlepší belgickou skupinu. Znamenalo toto ocenění pro vás hodně? Jak se na ceny tohoto typu vůbec díváte?
Na jednu stranu to má svůj význam, ale když si to tak vezmeš, MTV je dneska skoro mrtvá. Už to není to, co bylo před 25 lety. Daleko víc pro nás znamená publikum, kterým se naše hudba líbí. Ale i tak. Nechci význam jakékoli ceny snižovat - pro kapelu, která potřebuje koncertovat, dělat muziku a klipy, jsou hodně důležité.

Se jménem dEUS je nerozlučně spojeno město Antwerpy. Je to speciální místo?
No tak to bych určitě neřekl – jasně, každé město má něco speciálního. Antwerpy mají solidní hudební scénu, kulturu vůbec, dobré zázemí pro módu. Ale pro mě osobně je to spíš taková z nouze ctnost. Před pár lety jsem bydlel v Brusselu, což je daleko lepší místo na žití. No ale když musíš dojíždět 2 hodiny na zkoušku, navíc hodně často, tak to není žádný med. Přimělo mě to se přestěhovat, i když jsem po změně nijak netoužil. Prostě nutnost, určitě ne mé přání. Zároveň musím říct, že si na přesuny lehce zvykám, za život jsem vystřídal celou řadu měst, takže mi časté změny nevadí. Jsem takový nomád – v dětství jsem hrál hodně cikánskou hudbu, takže to mám v krvi.

Jak se na fungování kapely odráží dost časté personální změny?
Neustálé změny nejsou nikdy jednoduché. Obzvlášť když vedle celku kapely, vedle kolektivu, který musí fungovat, máš vedle sebe silná individua, která si chtějí dělat věci po svém a mají svoje vlastní vedlejší projekty. Ale jak říkáš, je to taky výzva, která může přinést pozitiva. Možná, že kdyby byl dEUS jeden a týž band celých 20 let, nikdy by nemohlo vzniknout tolik stylově rozmanitých desek. Možná bychom se nudili. Ale člověk nikdy neví.

Momentálně si ale rozumíte.
No jasně. Je to naprosto perfektní kombinace. Výborná energie. Někdy se navzájem hrozně pohádáme, ale v mžiku to je pryč a všechno zase skvěle funguje. Nemůže to být lepší.