Tipy na alba v březnu

Cloud Nothings – Attacks on Memory

Podle začátku prvního tracku na debutové desce amerických Cloud Nothings byste tipovali cokoliv jiného, jen ne řízný rock-punk. Kapela kolem frontmana Dylana Baldiho nějakou dobu jezdila s o poznání krutějšími řízky Fucked Up a zdá se, že se od nich leccos přiučili. Svědčí o tomu hned druhá, a nejlepší skladba alba, devítiminutová "Wasted Days". Hutný začátek, ozdobený skoro chraplavým hlasem Baldiho, střídá asi dvouminutové instrumentální sólo, které vrcholí v závěru desky v šílených kytarových riffech, frenetickém mlácení do bubnů a výkřicích Baldiho. Deska po svém ejaculatio praecox směřuje k daleko kratším a ráznějším vypalovačkám (někdy podivně zabarvený Dylanův hlas až sere), ale neztrácí nic ze své přitažlivosti (viz thurstonovské kytary na Separation nebo hrozivě vyhlížející psychedelie No Sentiment)

---

Pond – Beard, Wives, Denim

Z podobného soudku je také deska australských Pond, pokrevních bratrů daleko známějších Tame Impala. Jenže tam, kde TI zněli pouze jako bezúčelné vazbení a kytarová masturbace, mají Pond daleko víc nápadů, nebojí se experimentovat a jde jim to od ruky. Ať to je skladba „When It Explodes“, která jakoby opisovala tripový rollecoaster nebo minutová, téměř Gonja-sufiovská „Sorry I Was Under the Sky“, nová deska téhle desetičlenné formace prostě baví.

---

Miike Snow – Happy To You

Odjinud na to jdou Miike Snow. Elektro-pop projekt tria Karlsson, Winnberg, Wyatt od svého debutového alba nezahálel – Happy To You budiž toho důkazem. Trošku mi jejich novinka připomíná kníráče Twin Shadow a jeho poslední desku Forget – jen s tím rozdílem, že kluci Miike Snow dostáli na své nové desce pověsti prvotřídních producentů a opravdu si nechali záležet (Devil´s Work).Výsledek zní jako podivný kříženec skandinávské elektroniky s její daleko potrhlejší americkou podobou (Animal Collective) a poslouchá se moc dobře.

---

Monolake – Ghosts

Každá ochutnávka z dílny Roberta Henkeho je velkým zážitkem. Osobně dávám přednost jeho noisově-ambientním deskám (hl. Signal To Noise), ale neuhýbám ani před hudebními výlety, které tento německý akademik vydává s razítkem Monolake. Nejnovější záležitost je opět náročným výletem do Henkeho hudebního světa – spíš profesorská studie než deska v tom pravém slova smyslu.

---

Frankie Rose – Interstellar

Desku Interstellar jsem si stáhl jen kvůli dojmu, jaký na mě Frankie Rose udělala jako jedna část bandu Vivian Girls. Samozřejmě, že Frankie je momentálně úplně někde jinde, ale znáte to, svůj stín nikdy nepřekročíte. Ostříhejte druhou v řadě „Know Me“ o kudrlinky a máte grrrliš kytarovku jak vyšitou. Jinak se ale Interstellar pohybuje na oběžné dráze synth-popových ukolébavek a kupodivu zabírá až na druhý, třetí poslech.

---

Susumu Yokota – Dreamer

Japonský ambientní minimalista, doma opěvovaný Dj a skladatel (labely Sublime, Harthouse a Planet Earth) si na březen přichystal nové album Dreamer - oproti jeho předchozí produkci a nejlepším deskám, jako byly Magic Thread, The Boy and The Tree, Symbol nebo Grinning Cat, je Dreamer povrchnější záležitostí, ale i tak si zaslouží pozornost.

---

Band Of Skulls - Sweet Sour / The Shins – Port of Morrow / Bonobo – Black Sands (remixes) / Shearwater – Animal Joy / Sleigh Bells – Reign of Terror / The Ting Tings – Sounds from Nowhereswille / Therapy? – A Brief Crack of Light / Air – Le Voyage Dans La Lune / Lindström - Six Cups of Rebel / The Twilight Sad – No One Can / A Place To Bury Strangers – Onwards to the Wall Ever Know / Conduits – Conduits / Soap + Skin – Narrow …