Manic Street Preachers v Praze

Vsadím se, že názory na to, do jaké míry je prostor v Lucerně ideálním místem pro velké rockové koncerty, se různí. Jedno je jisté: James Dean Bradfield, zpěvák s nezaměnitelným hlasem, byl honosným vzhledem Lucerny, ale hlavně nadšením a potleskem fanoušků, nadšený k dojetí. „Nechtějte, abych přestal být cynikem“, zaznělo v jedné obzvlášť pohnuté chvíli. James v tom nebyl sám. Vstřícnost a otevřenost, s jakou „Manics“ přehráli velkou většinu nejznámějších skladeb své kariéry měla neuvěřitelný efekt i na publikum. Pravidelné a ohlušující výbuchy potlesku po každé z více jak dvaceti písní působily i na baskytaristu Allena: „Sakra, dáváte nám pocit, že jsme zase mladí…“.



Publikum v Lucerně, které možná bylo někdy až moc unavené horkem, si od kapely nemohlo přát větší výraz díků. Když jsem se díval kolem – obzvlášť na dvě roztančené fanynky vedle mě, které jakoby pořád nemohly uvěřit, že slyší svoje welšské hrdiny naživo, došlo mi, jakou sílu skladby téhle ostrovní legendy mají. Úvodní Motorcycle Emptiness a Your Love Is Not Enough otevřely koncert ve velkém stylu, jak se patří na kapelu, která chtěla zburcovat Anglii počátku 90. let topící se v tsunami elektronických večírků plných extáze. Kapela to neměla jednoduché – nejen že nedostála své devíze, že by se každá skupina měla po první desce dobrovolně rozpadnout, postihla ji i obzvlášť nešťastná příhoda. V roce 1995 zmizel z povrchu zemského – doslova – mentálně labilní Richey James, se kterým kapela, údajně v red-light districtu ve Walesu, nahrála zmučenou desku The Holy Bible (1994). Kapelu to nepoložilo – naopak. Osiřelé trio nahrálo rockové klenoty Everything Must Go (1996), This Is My Truth Tell Me Yours (1998) a po mnoha letech koncertuje. A stále je co poslouchat!



Samozřejmě že v Lucerně fungovaly nejlépe „nejprofláklejší“ hity welšského tria: The Everlasting a Jamesův neuvěřitelně tklivý hlas, Tsunami se svým orientálním kytarovým sólem a A Design For Life + From Despair To Love + Everything Must Go, při kterých James vlastně nemusel vůbec zpívat. Stačilo nastavit mikrofon do publika a bylo vymalováno. Téměř dvouhodinový koncert vyvrcholil asi nejznámější skladbou MSP: If You Tolerate This zaburácela zaplněnou Lucernou jako definitivně poslední (a dala sbohem všem nadějím na malé encore, třeba v podobě La Tristesse Durera) a rozloučila se s více než dvěma tisíci do běla rozpálených a nadšených fanoušků.