Skvělý Sting vs. špatná aparatura

V pondělí 25.6. do Prahy přijel Sting. Nejeden český fanoušek už nad tímto jednoduchým faktem zaplesal a pustil žilou peněžence. Fanoušci už jsou takoví. Jde to v linii - zpáva v tisku - přijede ON - natěšené očekávání - příjezd před halu - fanoušci se usmívají - gorily z ochranky jim vylejou pití, aby si uvnitř museli koupit flašku vody za pade - fanoušci se pořád usmívají - jsou rozehnáni do několika druhů zón podle solventnosti peněženek - pořád se usmívají - čekají. A když pak na podium nastoupí ON a řekne AHOJ PRAHO, můžou se zbláznit nadšením.

Pak spustí kapela a všechno zabije nestíhající aparatura.

Přesto se někteří fanoušci na konci opět usmívají. Člověku nezbyde, než si položit otázku, jsou hluchý nebo jim stačí vidět miniaturní postavičku svýho idolu kdesi v dálce?

Pravdou bude asi to druhý, kdyby byli hluchý, neposluchali by Stinga, ale třeba Britney Spears.

Na koncert dovalilo 13 tis. lidí. Jméno Sting pořád táhne, přestože posledních deset let nespustil na vodu žádný regulerní písničkový album. To by ani nevadilo, Mozart taky napsal svý nejlepší kousky před 200 lety a lidi na to pořád chodí. Jenže ta aparatura! Nevím odkud jí vydolovali, možná jí vydražili na Aukru, když Brutus rozprodával zkušebnu, ale na O2 arénu to prostě nestačilo. Stál jsem zhruba uprostřed haly a připadal si, jako kdybych byl na druhý straně města.

Scéna byla naprosto oholená. Muzikanti, nástroje, bílý kužely světla. Nemůžu než opakovat, že ani tohle by nevadilo. Národní filharmonie, když hraje Mozartovu Kouzelnou flétnu, taky nepotřebuje futuristický projekce a vystačí si s hudbou. A hudbu dělá (nebo dělal)Sting vždy vynikající. Muzikanti hráli určitě skvěle, ale k lidem stojícím dál, než na hod kelímkem od podia, dorazilo tak 20%.

Docela spolehlivě to bylo vidět na lesu rukou zvedajících se nahoru při hitovkách. Ruce šly nahoru těm před podiem. Vzadu se už lidé jen zasněně pohupovali. V hlavě si snad představovali, jak skvělý koncert by to mohl být, kdyby...

A opravdu mohl.
Sting “hrábnul” do hity nabitého reportoáru své “domovské” kapely The Police hned sedmkrát. zazněly vynikající songy jako "Demolition Man", "Next To You", "Mesage In A Bottle", "Every Little Thing She Does Is Magic".

Ze svý sólový tvorby pak řádně vyvětral devatenáct let staré album "Ten Summoner's Tales". A to hned pěti písněmi: “Heavy Cloud No Rain”, "Fields Of Gold", “Seven Days”, “Love Is Stronger Than Justice.” a vynikající, romantickou a baladickou “Shape Of My Heart”.



V přídavku pak nemohl chybět megahit “Desert Rose” a hlavně “Every Breath You Take”.

Přes všechny výhrady šlo ale o koncert, který je téměř povinnost navštívit. Stingovi je 61 let a nikdo nemládne a třeba fakt letos přijde ten konec světa.
Možná už nikdy nenahraje dobrou desku, ale těch dobrých nahrál tolik, že pouštět si je jednu po druhý zabere celej víkend. A někomu to třeba vystačí na celej život.