Jak nám dědeček Springsteen všem vytřel zrak

Jak nám dědeček Springsteen všem vytřel zrak

12. 07. 2012  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (0)
Každý si z těch více jak tří hodin mohl odnést úplně něco jiného. Staří fajnšmekři archivní hit Spirit In The Night z raných sedmdesátek, povrchnější fanoušci zakřepčili u Born In The USA nebo Twist and Shout a paní (!) a slečny v prvních řadách si odnesly desítky koketní pohledů starého lišáka. A jaký byl koncert pro mě?
Pro mě to byl dojemně vzpurný biják o rockerovi, křiklounovi a křesťanovi, který s grácií rozdává pocit, že i přes všechny životní držkopády má stále cenu žít. Pořádně a naplno.

Kde jen začít?
Dvaašedesátiletý Springsteen, známý svým puntičkářstvím, odpálil koncert po svém – žádné velkolepé nástupy, pouze harmonika, kytara a zpěv. Skromně a pokorně, jak se na člověka a zastánce slabých, který svou křesťanskou výchovu docenil až v takřka důchodovém věku, sluší a patří. Na fotbalovém stadionu Slavia (teď se tomu říká Synottip Aréna) už na něj krátce před půl osmou čekalo přes 20 000 lidí – výskyt lysin a rozmáchlých koutů naznačoval starší věkový průměr, který ovšem zábavě v žádném případě ani trošku nebránil. Je pravda, že začátek, ještě za svitu zapadajícího slunce, které osvětlovalo zaplněné východní křídlo stadionu, byl vlažnější. O to větší byla gradace, rozprostřená do tři a čtvrt hodiny trvající show. A musím se přiznat, že není lepší pocit, než vidět jemně obtloustlého českého padesátníka trsat jako o život. V takovém Španělsku by to zas tak mimozemský úkaz nebyl, ve věčně zachmuřených a studených Čechách to jsou chvíle, které přináší radost a vděk.



Transcendence

A pokud říkám vděk, jedním dechem musím dodat Springsteen: člověk mu není vděčný čistě egoisticky, tedy jen za zážitek, který i pro vyloženého zelenáče jako je autor tohoto reportu, znamenal přehodnocení celého pojmu „koncertní zážitek“. Mluvím o vděku, který ze Springsteena doslova sálá. Když uváděl skladbu My City Of Ruins kontemplací nad dary ale i ztrátami života, bylo z toho cítit vyzrálé bilancování a zároveň hluboký vděk. Vděk za život a za to, že i přes všechny ty chvíle, kdy padáte na hubu, existuje pořád horizont (naděje, Bůh?), který vás donutí vstát: pro člověka ze západní Evropy, zvyklého na štědrý sociálně-tržní model, je jen těžko představitelná realita Springsteenových příběhů. Lidé na okraji, vyděděnci, veteráni-bezdomovci (Born In The USA) chroničtí bankrotéři – šeď života bez možností zní českým uším ještě možná povědomě, ale strmé pády a výstupy a realita post-carterovské a pak reaganovské ameriky plné škrtů a šetření už jsou představitelné hůř.

A už nevím, kdy přesně a při jakých skladbách to v téhle souvislosti bylo (možná stále My City Of Ruins a skoro rituální RISE UP), ale trapně jsem si připadal na koncertě pouze dvakrát. Poprvé, když se les rukou v hard-core ateistických Čechách zvedl na pokyn Bosse do vzduchu a „prociťoval“ Ducha svatého a podruhé, když došlo na Born In The USA. Ve druhém případě je to spíš „chyba“ songu, který jakoby oslavuje vlastenectví (a publikum ho tak většinou na koncertech bere), ale přitom v době svého vzniku mířil přímo do srdce pokryteckého systému - establishmentu, který ani sekundu neváhal poslat vojáky, většinou ještě puberťáky, do zcela nesmyslné války. Když se zjizvení vrátili zpět, nechal je chcípat na ulici jako bezdomovce. Born in the USA?

Rocková modlitba
Intelektualizovat Springsteenovy písničky není samoúčelné a je potřeba to dělat, ale musí se taky vědět, kdy přestat. Nejlíp to ví samozřejmě sám Bruce, který dynamiku pražského koncertu pečlivě hlídal – vedle procítěnějších, klidnějších věcí hrál s nasazením skladby, při kterých se Slavia začala pořádně hýbat. Dokázal ale do repertoáru nečekaně zařadit i srdcovky fanoušků, kteří mu je naškrábané na papundeklech rvali pod nos. Na začátku a na konci přišlo dvojí vyvrcholení v podobě Because The Night, respektive Twist And Shout, v rámci encore zazněly Thunder Road a Born To Run. Nad očekávání skončila také prezentace skladeb z nejnovější desky Wrecking Ball: mezi jinými zazněly Shackled And Drawn, We Take Care Of Our Own nebo Death To My Hometown.



Specifickou částí celé show byl pak úchvatný E Street Band – po kytarové, saxofonové a gospelové exhibici v tom nejlepším slova smyslu si jen stěží dovedu představit atmosféru roku 1996, kdy Springsteen odehrál čistě akustický koncert. Mimochodem a podle jeho slov, také za účasti prezidenta Havla. Nepochybuji, že to tenkrát byl nevšední zážitek. O téměř dvacet let později ovšem E Street Band překonal veškerá má očekávání.

Druhým specifikem byla vřelá atmosféra, kterou si rocker původem z New Jersey bez zábran a s humorem vychutnával. Nejdojemnější část dechberoucí manifestace Springsteenovy otevřené, kontaktní a přijímající nátury byla chvíle, kdy si indická holka na pódiu vedle idola svých rodičů odzpívala part ze skladby Waitin´ On A Sunny Day. Možná se mýlím, ale mám pocit, že na krajíčku a lesklé oči jsem neměl sám. A možná to bude moc zbrklé shrnutí, ale stokrát přezpívaná skladba z desky The Rising stojí v čele celého zástupu Springsteenových nahořklých love-songů.

Jedinečný koncert, na kterém vedle té české a americké visela třeba i polská vlajka a mluvilo se mnoha jazyky, skončil půl hodinu po jedenácté. Věřím, že nejsem sám, komu Springsteen kompletně obrátil naruby představy o tom, co to znamená odehrát skvělý koncert.
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

koncert: BRUCE SPRINGSTEEN & THE E STREET

Středa 11. 7. 2012
Vstup: 1 100 - 1 950 Kč
Vystupují:
Bruce Springsteen & The E Street
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika