Tipy na alba v červenci

Tipy na alba v červenci

23. 07. 2012  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (0)
V červenci se vytasil s novou deskou Twin Shadow, na streamu běží pár hodin druhé album anglické wunderkind Michachu and the Shapes a kolem prosvištěli noví Dirty Projectors. Novinky ale přicházejí také od stonerů Baroness a Om, kteří brzy dorazí do Prahy – ti první 3. 8., ti druzí 17. 9.
I přes všechny novinky, ze kterých dále vyčnívá Gaslight Anthem (Handwritten), Three Mile Pilot (Maps), Milk Maid (Mostly No) nebo Ty Segall Band (Slaugtherhouse), musím přiznat, že mě za poslední dobu uhranuly tyhle dvě, trošku starší, desky.

JK Flesh – Posthumanflesh

Justin K Broadrick („JKB“) se narodil na správném místě – industriální Birmingham, který odkojil Black Sabbath, se dostal do krve úplně všemu, co tenhle freneticky aktivní muzikant stvořil. Vedle birminghamské oceli ovšem mladý Justin nasával taky psychedelii v podání Can a industriál pulzujícího péra čili Throbbing Gristle. Z jeho vedlejšáků, kterými kořenil cestu svého nejslavnějšího metal-industriálního děcka Godflesh, jde cítit snaha nezůstat pozadu, ale hlavně vystavovat se všemu, z čeho jde cítit aspoň trošku invence. První desky Godflesh vznikaly pod vlivem Beastie Boys a Public Enemy, o něco později to byl zase dub a ještě dál, v nulté dekádě náznaky shoegaze (Jesu). Je potřeba dodat, že ani na dalším x-tém sólovém projektu se Broadrick nefláká.



Deska pod monikerem JK Flesh s názvem Posthuman se tváří jako „pouhý“ noise, dost neúhledně zabalený v dubstepových hadrách. Jenže vedle téhle svrchní vrstvy se v ní schovává ještě daleko víc. Už úvodní Knuckledragger tomu dává krutě na prdel – rozsekaný hlas Broadricka a pravidelný beat jasně vyznačuje teritorium celé desky. Broadrick do vyšinutého noisového pozadí řve jak pominutý. A to není vůbec nic proti tomu, co předvádí v Idle Hands, kterou rámuje masivní basový riff. Svatou trojici úvodního střevního výhřezu završuje Punchdrunk s docela melodickým kytarovým základem. To jen na úvod. Posthuman se dál dva tracky tváří jako elektronika Autechre, Fuck Buttons a Däleka dohro (Devoured, Posthuman), což má jediný účel: dopřát zpola vyplesklému, zpola šokovanému posluchači chvilku oddechu (ha). Mohlo by se zdát, že recept „ocelové beaty-mega riffy-vokodérovaný řev“ by mohl vystačit maximálně na 5 tracků, jenže JK Flesh je dokáže gradovat tak umě, že se mu to prostě pod rukama ne a ne rozpadnout (viz závěr Earthmover a poslední Walk Away).



Thomas Köner – Novaya Zemlya (Nová země)koner

Thomas Köner není žádné profláklé jméno. Narazil jsem na něj při poslechu desky Daikan a od té doby ho nepřestávám spouštět z radaru. Ještě než napíšu, že se jeho nové, třítrackové album poslouchá nejlépe o půl čtvrté ráno, když nejde spát, nemůžu nepřiblížit to, co se skrývá za názvem Novaya Zemlya. Podobně jako před nějakým časem Biosphere (vlastním jménem Geir Jenssen), si i Köner pro svou desku zvolil netradiční koncepční rámec. Tam, kde Biosphere „hudebnil“ o jaderných procesech, Köner filosofuje o nejvýchodnějším cípu Evropy. A vlastně, přeneseně, taky o jádru: historie tohoto ostrova, který leží mezi Barentsovým a Karským mořem a vypadá jako červ, je totiž dost pohnutá. Jeden fakt za všechny: 30. října 1961 tam Rusové, zmítaní ve studenoválečném soutěžení, odpálili největší zkušební atomovku, tzv. bombu Car. No a představy toho, jak musel vypadat a znít atomový hřib v kombinaci s extrémním klimatem, zřejmě vyprovokovaly Könera k jeho poslední desce.

Tři dvanáctiminutové tracky jsou fakt hodně potichu: nemá cenu je poslouchat v autobuse, tramvaji nebo v práci – vyžadují totiž vaši plnou pozornost a pořádné sluchátka. Jedině v plné bdělosti si totiž lze vychutnat hloubku tří pásem jednoduše nazvaných Novaya Zemlya 1-3. Slovo „hloubka“ tu přitom nepoužívám nadarmo. Celá deska totiž zní jako kdyby se jednalo o soundtrack k výletu Cameroona po Mariánském příkopu: zvuky přicházejí z dálky, v obrovských vlnách, sem tam prorážené tlumenými výbuchy, za kterými tušíte něco strašně velikého. Könerovi se podařilo zprostředkovat hned několik zážitků: je jasné, že po dnešních přibližně 2500 obyvatelích nebylo v roce 1961 ještě ani vidu ani slechu, ale kdyby někdo nahrával 3 podvodní pokusné atomové výbuchy, došel by k podobným výsledkům jako Köner.
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika