Orbital – další bouře nad Českem

Paul a Phil Hartnollovi měli pro české fanoušky připravenou velkolepou show, ale jejich vystoupení v rámci hudebního festivalu Rock for People bylo kvůli silné bouřce zrušeno. Nicméně fanouškům bylo slíbeno, že se do Čech určitě vrátí. A sliby se mají plnit a také byly splněny. Všichni, kdo v pondělí zavítali do Velkého sálu pražské Lucerny, zažili další bouři. Ale bouři v pozitivním slova smyslu. Bouři plnou světel a nadupané taneční hudby.
Nejsem vyloženě jejich největší fanoušek, ale myslím, si, že Orbital zkrátka musí znát každý, alespoň malý, fanoušek taneční hudby. Ale pro návštěvníky Lucerny jsou Orbital ikonou, legendou a pro mnohé z nich modlou už od svých začátků. Až mi to připadá neskutečné, že Orbital společně okupují světová pódia již od roku 1989. A přestože Paul letos oslavil čtyřicetiny, na stage působil jako mladík.

Do Lucerny jsem dorazila něco málo po osmé hodině, kdy už na stage rozjížděl svůj set Josef Sedloň. Příjemně laděný setík měl připravit fanoušky na tu největší taneční nálož. V tu dobu byla Lucerna zaplněna ani ne do poloviny, což mě docela překvapilo. Dle reakcí na sociálních sítích po zrušení jejich vystoupení a následně po oznámení nového termínu jsem si myslela, že v Lucerně nebude přes nápor fanoušků k hnutí.


Po deváté hodině už fanoušci netrpělivě vyvolávali dlouho očekávané vystoupení. Až se konečně dočkali. Paul a Phil Hartnollovi s tradičními světýlky na hlavě už od počátku rozjeli show ve velkém stylu. Alespoň, co se světel týče. Neskutečný světelný zážitek. Blikající barvičky, formující se na projekčním plátnu do různých geometrických útvarů, mohly nejednomu přivodit téměř epileptický záchvat. Nebo naopak až téměř uklidňující záběry připomínající vesmírnou oblohu.



Po hudební stránce jsem byla trošku zklamaná, možná právě proto, že ozvučení sálu se dle mého názoru vůbec nepovedlo. Hlavně basy, ty příšerné. Když jsem se postavila blíže k podiu, připadalo mi, že mi upadne celá hlava. A tím pádem jsem si nemohla užít jejich vystoupení tak, jak bych si jej užila třeba na festivalu.

Bohužel ani v zadní části Lucerny nebyl zvuk o nic lepší. A tak mě trochu mrzí, že jsem si nemohla více vychutnat melodie jejich největších hitů New France, Halcyon nebo One Big Moment nebo nejnovější Wonky. A jak se říká, někdy méně je více. Nejlepší zvuk mi nakonec přišel až venku na schodech, kdy jsem konečně slyšela také melodii a ne jen basy.



Odcházela jsem domů se smíšenými pocity. Sice Orbital hrají pořád jako „za mlada“, ale jejich hudba zas tolik mladší posluchače neláká. Z poloviny zaplněná Lucerna a věkový průměr přes 30 let tomu opravdu odpovídal. No nic, nezbývá jen doufat, že si budu moci užít Orbital někde venku na festivalu. Ale pevně věřím, že ti skuteční fanoušci si vystoupení užili.