Erik Truffaz a Sophie Hunger v Arše

Erik Truffaz a Sophie Hunger v Arše

19. 03. 2013  |  Autor: YannD  |  Komentáře (0)
Divadlo Archa je velmi příjemný prostor. Člověk klesá po schodech stále níž a níž a čím víc je hlouběji pod povrchem, tím víc se noří do atmosféry, jež vystrkuje růžky ze sálu do chodby. Zatím pokaždé, co jsem Archu navštívil, co by hudební scénu, byla atmosféra úžasná a nejinak tomu bylo 12.3., kdy ji opanoval švýcarský trojlístek Truffaz, Hunger a Aaron.
Švýcarské jaro – Swiss Spring je projekt švýcarského velvyslanectví a celé řady dalších organizací, který má za cíl připomenout 20leté výročí uznání České Republiky coby samostatného státu právě Švýcarskem a na základě téhle myšlenky nám celou alpskou zemi přiblížit na dosah ruky. Celý projekt nabídl v průběhu března hromadu rozličných akcí v Praze i mimo ni a jednou z nich, tou pro hudebně znalého člověka nejzajímavější, byl koncert švýcarského „trojlístku“ v Arše. Celá akce tak měla výrazné spojnice ať už v podobě záštity projektu, spolupráce všech tří interpretů či žánrové podobnosti. O to zajímavější byl fakt, že přítomné publikum už tak spojité nebylo. Pro poměrně značnou část se dvojkoncert scvrknul do podoby sólo koncertu Sophie Hunger, která celý večer zahájila.  Jakoby právě Sophie stála za vyprodáním prostoru a svým rukopisem podepsala úspěšnost večera. Možná je to tím, že Erik Truffaz vystupoval v ČR již mnoho krát, možná tím, že Sophie nabízí o dost rozvernější hudbu, co dokonale zní všem těm mladým slečnám, co jich v Arše bylo až škoda mluvit, mnohem víc a zádumčivý Erik už by pro ně byl prostě tak nějak navíc. Za sebe říkám, že je to škoda. Jakkoli Erik Truffaz příliš nevybočil ze svého standardu a dost možná ty co jej viděli po sté a první, už nenadchnul jako tenkrát kdysi dávno někde, zahrál se svým kvartetem koncert hodný vyslechnutí. Ale popořadě.
 
            Loni 20.listopadu Sophie takřka vyprodala Palác Akropolis, nyní výrazně napomohla vyprodání Archy. Vypadá to, že její oblíbenost v tuzemsku stále kvete jako právě probuzené sněženky kdesi v lese. A nejspíš dlouho bude. Její talent je výrazný jako červená barva okolo helvetského kříže a přirozenost s jakou přechází ze žánru do žánru natolik samozřejmá, že veškeré škatulky vedle jejího projevu vypadají jako dětské kostky, co se právě rozsypaly. V závěru koncertu zazněl song LikeLikeLike, v jehož klipovém provedení pobíhá Sophie ulicemi na vysokém podpatku a neustále si pohrává s míčem. Právě tahle hravost byla přítomna i v Arše, chvíli tady, chvíli tam, teď na kytaru, pak na piano, chvíli vesele, chvíli smutně, vše rychle, za brilantního doprovodu jak spoluhráčů, tak světel s LED pásy v pozadí. K dokonalosti chyběl pouze lepší zvuk a možná trochu víc místa pro když už ne pohyb, alespoň stání. Stejně plynule střídala Sophie i jazyky, zaznělo jich hned několik, i songy napříč svými alby. Z nového alba The Danger Of Light zazněla např. Rererevolution či Das Neue.  
 
            Pauza mezi koncerty vylidnila sál a hezky tak v předsálí, na barech a obsazených schodech vynikla pestrost návštěvníků. Od intelektuálů v brejličkách, přes alternativní krásky s cool taškami přes rameno až po prošedivělé pány, co korespondovali se čtveřicí na pódiu. Světla byla ubrána, Led panely vypnuty, potemnělá atmosféra prolomena tóny úvodní skladby El tiempo de la revolución ze stejnojmenné desky, která tvořila kostru set listu a Erik Truffaz byl na scéně. V klobouku, nenápadný a s trumpetou (jak jinak) v ruce. Ihned však vyplynulo že pomyslnou hvězdou bude tentokrát klávesista Benoît Corboz. Občas mi přišlo, jakoby zavřel oči a hrál jen tak pro sebe, jeho sóla byla ozdobou celého koncertu a nadšení z něj tryskalo nejen do ručníku kolem krku v podobě potu, ale i do všech co byli přítomní. Soudě dle potlesku. Svá sóla si však střihli i ostatní spoluhráči Quartetu a nejvíc pak samo sebou samotný Erik Truffaz. Vždy ve správný čas vstoupil do děje a  svůj nástroj poměnil v bezednou studnu hudebních tónů a především nápadů. Jeho záběr, širokou náručí objímající spoustu stylu, je úctyhodný a činí z jeho koncertů hudební svátky. Poprvé jsem se s ním setkal na Colours of Ostrava v roce 2010, v podobě Paris Projectu se Sly Johnsonem  a Philippem Garciou. Tehdy na festivalu hrála i Sophie Hunger, která mi však unikla. Možnost vidět je společně v klubovém prostředí tak byla jak malý flashback do onoho roku. Přímo Erikovi však tentokrát společnost místo Sly Johnsona dělal jiná švýcarská umělkyně, jež stejně jako Sophie loni učarovala Paláci Akropolis, Anna Aaron. Vstoupila v závěru koncertu a lehce se ve svých partech ztrácela, ale výsledný dojem byl stejně příjemný, jinými slovy konec dobrý, všechno dobré. S Erikem zapěla např. song Blue Movie rovněž z nové desky. Přídavek pak byl dotažením již tak skvělého koncertu do samého neošizeného konce, což můžete zhodnotit v našem videu.
 
 
Erik Truffaz je pro mě zvláštní úkaz, novátor, co se skromným až posmutnělým výrazem, decentně pozdraví dav a pak už se jen noří do svých hudebních koláží. Je to přesně ten typ hudby, která mě donutí skutečně poslouchat, ne se hýbat do rytmu, tu a tam něco prohodit s kámošem vedle, dojít si pro pivo, napít se a utopit, prostě poslouchat. V atmosféře úterního koncertu to bylo přesně takové.
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI
Vystupují:
Erik Truffaz feat. Anna Aaron /Švýcarsko/ & Sophie Hunger /Švýcarsko/
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUTĚŽTE
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika