Report z Power Station s Johnem B

Matrix byl kdysi dobrý film a taky vcelku v poho klub v Praze. Podobnost nejen náhodná, leč vrytá do stěn klubu charakteristickými zelenými znaky. Bejvávalo. Stále lepší značka Let It Roll, dávno známá i daleko za hranicemi ČR, roztahuje své sítě z festivalů do klubů, a když do klubu, tak rovnou do vlastního. Storm klub je tedy převlečeným Matrixem a výkladní skříní Let It Roll partičky, která nám tak může zajímavá jména servírovat po celý rok v přiměřených dávkách.

Stejným a přece jiným vchodem jsem proplul do útrob klubu, z něhož se valila pestrá směs elektra a na první pohled jsem byl v jiném místě, než který jsem znal. Klub prokouknul, zachoval si industriální nádech, ale přidal i pár rozjasňujících barev, to zejména na wc, díky červené i na place, šoupnul nám pod nohy novou dlažbu, upravený chill out, hned dva VIP salónky, tam jsem tedy nebyl, tak nevím, a především super, to jako kvalitní, zvuk. Ten večer možná až příliš nahlas. Možná to bylo i tím, že cestu k uším měl o něco přímočařejší, než by noci slušelo. Nelámal se totiž o stovky těl, nýbrž jen o desítky. Jinými slovy návštěvnost nebyla úplně ideální, ale zase poskytovala dostatek místa pro pohyb, téměř nulové fronty a atmosféru soukromé party, kde každý zná každého. Jen ten poloprázdný chill out působil tak trochu navíc, byť hudebně v pohodě. Celý prostor působil příjemným dojmem, efekt nízkého stropu, který vás utápěl v mizející staegi, která pomalu nešla ani vidět, se vytratil a klub má určitě velkou šanci, na to, rozčeřit pražské klubové vody. Ostatně ambice na to má. Stačí se mrknout do programu.

Power Station je dítkem trojice Dave, Duff a Tamagotchi aka Substance D project. Za pět let jejich působení jste je mohli potkat na mnoha festivalech, LIR nevyjímaje, i ve většině pražských klubů. Stejně jako pánové holdují elektru a dirty housu, byla jemu zasvěcena i novotou vonící noc ve Stormu. V čase mého příchodu diktoval sálu za černým závěsem, co v průběhu noci Suki odtáhnul, aby se tak prostor otevřel, Pixie. Po vzoru hlavní star Johna B, rovněž mimo svůj domovský DnB, nýbrž v elektro techno setu. Jeho skillz jdou napříč žánry, a tak jeho warm up set byl tradičně svižný a nedal šanci jen tak stát a nasávat atmosféru. Dlužno dodat že možná až moc, jakoby chtěl publikum nejen předvařit, ale Johnovi rovnou naservírovat hotové, připravené k lehkému dochucení. K tomu John použil obligátní, Bifidusem donesené víno a hromadu převážně elektro tracků, byť na DnB v závěru taky došlo. Část publika samou radostí ze své kontroverzní star vtrhla na pódium, což bylo-li by pouze chvilkové, bylo by to osvěžující, ale vzhledem k rozmáchlosti pohybů a postupně divnějších a divnějších výrazů ve tváři směrem k Johnovi i lidem dole, tak trochu neurvalé. Aneb stage ve Stormu není stage v Roxy, kde je to tak nějak zvykem. John přítomné za dodržování nepsaných pravidel odměnil přechodem do DnB rytmů a zůstal v nich poměrně dlouho, což ale nikomu nevadilo. Nechyběla jeho nesmrtelná pecka Numbers, která jakoby byla pomyslným vrcholem DnB části a pokračovala směs elektrem zašpiněných melodií, co by hrát je někdo jiný mohly působit až kýčovitě, ale v jeho podání, přirozeně. John B je vůbec úkaz, u nás dobře známý, a beztak si o něm každý myslí svoje, ale nelze mu upřít, že šaškovství je mu natolik vlastní, až mu jej bezmezně věříte a bavíte se jím bez přemýšlení nad tím zda ano či ne. Jestli mi rozumíte.

Jistý ale je, že tentokrát onoho šaškovství nebylo zdaleka tolik, jak tomu bývá zvykem. Jakoby míra jeho úletů kopírovala počet lidi pod stagí. Jakoby tomuhle mejdanu něco chybělo. Žel bohu to nejdůležitější. Lidi. Těžko říct, zda to bylo laděním do elektra, když Johna chtějí partypeople spíš v DnB či sobotou, která byla po pátku dnem tak trochu navíc, co by někteří rádi i s kocovinou vymazali, nebo tím, že Strom je na začátku svý, doufejme dlouhý cesty.

Příjemným momentem tak bylo po závěru Johnova hraní, narozeninové přání, s familiérním popěvkem Happy Birthday. Nenucené, krátké, tak aby nepřetrhlo nit, se šampaňským rozlitým v davu a Bifidusem po sléze nabízejícím panáka vodky přímo v davu. Domácí pohoda, takže nakonec dobrý, jeden se bavil a věřím, že i druhý a další a další až nakonec všichni. Jedinou výtkou, kterou si tak nějak nemůžu odpustit, je výběr piva. Argumentů proč ano bude zřejmě hromada a síla Heinekenu obrovská, ale přesto otázka: Proč Krušovice? A to jsem jinak nenáročný konzument našeho národního moku. No nic, čas ukáže. Suma sumárum, jděte tam. Storm je dobrý. Díky Substance D a Stormu za příjemnou noc a snahu posouvat party v Praze zase o kus dál.