Nick Cave čaruje

Nick Cave čaruje

25. 11. 2013  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (0)
Na koncert ďábelského Nicka a jeho Prohnilých semínek se bylo proč těšit. Nová deska Push The Sky Away je jako ten nejlepší majstrštyk geniálního herce – jedním tikem oka dokáže zobrazit tisíc emocí a vyděsit k smrti. Nebo nadchnout.
Masožravé rostliny
Miluju tyhle filmové scény: díváte se do očí člověku a v okamžiku, kdy mu pravý koutek úst ujede byť jen o milimetr nahoru víte, že tenhle tik nebyl jen tak nadarmo. Že s touhle fyzickou mimikrou přijde záplava událostí, která vás strhne a nepustí. Podobně to bylo i s koncertem australského barda a jeho divokého potěru – nedivil bych se, kdyby to byli právě NCTBS a ne Arcade Fire, kteří svým fanouškům přesně určí garderobu pro večerní koncert. Všech sedm veteránů totiž na podiu působilo zpočátku, na krátkou chvilku, jako výkvět světového gentlemantstva…do té doby, než došlo na tolik očekávanou katarzi a ze Zlých semen se vyklubaly masožravé rostliny.

Těch metamorfóz během téměř dvouhodinového koncertu v Tipsport Aréně v Praze proběhlo několik a téměř všechny vedl svou chameleónskou náturou Cave. Ať už šlo o učitelské „shut up“ napomenutí směrem k rozvášněnému publiku při písni West Country Girl nebo ostentativní hrátky s publikem, kdy se Cave doslova odevzdával do jeho náruče, šlo vždy o neuvěřitelně efektivní prostředky. I přesto, že se někdy může zdát, že Nick popouští uzdy svému skvěle vycvičenému koncertnímu oři a ztrácí cestu, opak je pravdou. V rukou tak zkušeného umělce balancují kontrola a improvizace na hraně a vytvářejí vzrušující napětí a očekávání toho, co přijde dál na řadu. A na všech, kteří se přišli pokochat, byl stav vytržení zatraceně poznat.
 

Smyččová extáze
Koncert hlavních luciferů večera uvedla Shilpa Ray – americká zpěvačka s úchvatným hlasem, o jejímž naturelu si uděláte obrázek už jedním pohledem na název jejího debutového EP (It´s All Self Fellatio). Je škoda, že s sebou nepřivezla „Her Happy Hookers“, bez nichž její vystoupení ztrácelo dynamiku a drive. Někteří škarohlídové by totéž mohli bez výčitek tvrdit o úvodu koncertu Zlých semen, který obstarala intenzivní We No Who U Are. Vlastně se v ní toho moc neděje. Dokola opakovaný motiv, texty o stromech, které, unavené staletími, nemají proč poslouchat potrhlé ptáky. Jenže, stejně jako pro všechny skladby z poslední desky, i píseň We No Who U Are obsahuje příslib něčeho daleko většího – v Nickově podání se mění v hymnu, kterou bych mohl poslouchat stále dokola. Hypnotický účinek všech šesti nejnovějších skladeb, které zazněly, držela kapela v Praze na uzdě zběsilými noiseovými ocasy. V nich hrál nezastupitelnou roli Warren Ellis, který se po celou dobu pohyboval Caveovi nejblíže – se svým divokým plnovousem a vlasy, které natahoval do smyčce jako žíně, sehrál skvěle úlohu Nickova alter ega. Skladby jako Jubilee Street nebo Higgs Bosson byly plně v režii těchto dvou pánů, doprovázených rozsáhlým ansámblem (Adamson, Vjesticy, Casey, Savage a Sclavunos). Vyprávění o prostitutce, respektive o cestě za tajemnou částicí do Ženevy, znělo z Caveových úst znělo jako kdyby obojí absolvoval před pár sekundami – v prvně jmenované utekl těsně před katarzí Cave pro jistotu za piano, odkud po očku udržoval Ellise v jeho smyčcové extázi.
 

Dvě třetiny minulosti
Samozřejmě, nová deska Push The Sky Away tvořila menší část koncertu – šest skladeb tvořilo přesně třetinu setlistu, který byl ve zbývajících třetinách poskládaný z prověřených evergreenů. Ty si Cave pomaloval různými barvami, které ladily, ale i ostře kontrastovaly: v sedě za klavírem odzpíval Into My Arms, Love Letter a God Is in the House, aby se později naopak vyřádil v drsných odrhovačkách o odvrácených stranách života (Stagger Lee, Mercy Seat). Obě Cavevovy polohy mají svůj speciální šarm a kouzlo, ovšem nemůžu si pomoci, ale strach, ten mám od něj nejraději. Obzvlášť v okamžicích, kdy se ze skladeb stane bolestně intenzivní performance a Cave je doprovází pohybovými prostocviky, gradují emoce v polohách vysoko nad hlavami všech fanoušků (samozřejmě, Cave se snažil svou koncertní image několikrát zkontrolovat na velkoplošných obrazovkách nad oběma stranami podia – díky jejich poloze ovšem marně).

Konec koncertu patřil Push The Sky Away – doslova. V souladu s heslem „to nejlepší nakonec“ se do prvního loučení pustil Cave s vervou čtyřicátníka. Push The Sky Away, v živém provedení samozřejmě bez hororového dětského sboru, udělal za celým regulérním programem koncertu velkou černou tečku. Ztichlý sál, vtažený do úsporných aranží jinak gigantické skladby po celou dobu ani nedutal, aby pak mohl v sekundě vybuchnout jako časovaná nálož a vytleskat si Papa Won´t Leave You, Henry, Deanna a We Real Cool. Posledně jmenovaná už byla loučením v tom pravém smyslu slova: Nick šeptal, odskakoval k pianu pro pár zbloudilých tónů a s rukama nahoře tancoval svůj Danse macabre. Tak zase příště…
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

NICK CAVE & THE BAD SEEDS

Pátek 22. 11. 2013
Vstup: 1350 Kč stání, 1550 Kč sezení v předprodeji
Vystupují:
Nick Cave & The Bad Seeds, Shilpa Ray (USA)
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika