Ahoj Laurente, nejdřív bych Ti chtěla popřát všechno nejlepší do nového roku…
Ó, to je milé, děkuji. Také přeji šťastný nový rok.
Jak jsi vůbec oslavil nový rok?
Letos jsem ho oslavil velmi tiše, jen s hrstkou svých nejbližších. Nemám rád oslavy nového roku, vlastně jsem je nikdy neměl rád. Někdy samozřejmě pracuji, a to jsem pak velmi daleko od domova.
Dáváš si nějaké novoroční předsevzetí?
Nikdy!! (smích) Dělat víc muziky. Ale ne, absolutně nikdy, tohle já nedělám.
Můžeš nám říct něco o svých nových hudebních láskách, co sám posloucháš a co bychom neměli v roce 2014 minout?
To je těžké.. Já si projdu každý týden víc jak tisíc tracků. Trávím tím hodiny. Dnešní doba nabízí opravdu hodně dobré muziky a není to jen o technu. Nikdy tu nebylo tolik výborných undergroundových vydavatelství vydávajících kvalitní muziku. Já osobně vnímám mnohem víc než jen to, co můžeme slyšet v rádiu a televizi – podívejte se na internet, hledejte na blozích, okolo sebe. Objevuji stále nové a nové věci, je to šílené, je to skvělé. A nikdy to nebylo jednodušší.
Nemůžu než souhlasit. A co ty? Plánuješ vydat v tomto roce nějakou hudbu, chystáš nějaké novinky?
Mám pět singlů, které vyjdou v příštích šesti měsících na různých labelech. Každý z těch singlů je velmi odlišný. Jeden z tracků vyjde na chicagském labelu Still Music. A právě Chicago z něj ucítíte, je jím ovlivněn. Další singl vyjde ve Francii a je kompletně dowtempový. A třetí track vyjde v Londýně, bude víc o technu. Zbytek jsem ještě nedokončil, tak nemůžu mluvit o něčem, na čem teprve pracuji. Jinak se podílím na různých projektech – například pro televizi.
To zní skvěle. Pojďme se teď podívat trochu do minulosti. V roce 2003 jsi publikoval knihu Electrochoc…
Ano, ta kniha má teď novou kapitolu o stočtyřiceti stránkách…
Takže vychází aktualizovaná verze? A byla ta kniha už přeložena do angličtiny?
Ano. Ta nová kniha, která obsahuje novou kapitolu, byla přeložena před třemi měsíci do angličtiny. V současné době probíhají korektury a hledám někoho, kdo bude schopný ji vydat. Ale pokud nenajdu nakladatelství, vydám ji digitálně.
Upřímně doufám, že najdeš vydavatele, já miluji knihy. Někteří lidé v současnosti mají problém se syndromem vyhoření. Co ty jako DJ a producent?
Co je to syndrom vyhoření?
Když už nechceš dělat dál svou práci, přestane tě naplňovat a bavit. Už nemůžeš dál.
Myslím, že k tomuto pocitu se ani nepřibližuji. DJing je o tom, že to děláš upřímně rád. A pokud to neděláš rád, přestaň s tím! Když hraješ lidem hudbu a chceš, aby tančili, pochopitelně to musíš dělat s láskou. Pokud bych zjistil, že už nemám lidem co předat, skončil bych. Samozřejmě, že s hraním jednou skončím, ale teď jsem šťastný, že mohu hrát. Však už nehraji tolik, jako jsem hrával dřív. Hraji dva víkendy v měsíci, takže mám mnohem více času na práci ve studiu.
Říká se, že jsi DJ – eklektik a vybíráš si tracky podle aktuální nálady. Tak nám řekni, jak se dnes cítíš a na co se můžou tví fanoušci těšit v Roxy?
Samozřejmě, že hraji podle nálady! (smích) Každý klub je jiný, každá noc je jiná, každé prostředí je jiné. Takže i já se naladím podle toho. Čerpám náladu lidí okolo sebe - kouknu na místo, techniku, osvětlení, všechno mě ovlivňuje. Nikdy jsem nezahrál stejný set dvakrát. A opravdu by mě to nebavilo. Hrát znovu a znovu to samé.. Jak nudné! Jednou jsem dole, jednou nahoře, jsem nepředvídatelný. I to je důvod, proč jsem mezi elitou. Tedy myslím (smích), doufám..
A kdybys nebyl DJ?
Myslím, že bych pracoval v pohostinství, což jsem dělal, když jsem byl mladý. Když mi bylo 16 let, šel jsem do přípravné školy a poté pracoval jako číšník. Takže si myslím, že bych měl malou restauraci. Vlastně by to bylo podobné tomu, co dělám nyní, protože je to o tom, poskytovat něco lidem pro potěšení. V restauraci sdílíte dobré jídlo, v klubu zase dobrou muziku…
Takže umíš vařit?
Eh.. ano, trochu vařím. Miluji vaření. Nevařím dobře, ale vařím rád. (smích)
Plánuješ strávit nějaký čas v Praze nebo odjíždíš?
Nějaký čas v Praze zůstanu, moc se na to těším.
fotky: Richard Bellia, Eric Morand, Arthur Garnier