Electromág Jon Hopkins hlásí vyprodáno

V Doxu se vše schyluje k vystoupení umělce bvdub, já tvořím tento krátký text a celý festival míří do svého finále, vyprodaného finále. Spojení tanečně výtvarného představení Tantehorse spolu s dark jazzovou hudbou Bohren & Der Club of Gore zaujalo natolik, že hlásí podobně jako hlavní hvězda Jon Hopkins o den později, vyprodáno. Pozitivní pro zájemce o kousek festivalu je dostupnost lístků na závěrečný koncert Nilse Frahma.

Nils Frahm je tuzemským fanouškům známý například ze spolupráce s Ólafurem Arnaldsem, do Paláce Akropolis ovšem dorazí s kolegou Hauschkou a ten si zase přizval Samuli Kosminena, kterého můžou pamatovat návštěvníci festivalu Colours of Ostrava 2012 díky projektu Uniko (spolu s Kronos Quartet a Kimmo Pohjonen). Klavírní melodie tak v pátek roztříští Velký sál Akropole, aby jej svými křehkými tóny opět poskládaly zpět do celku. Buďte u toho.
 
O den dříve podobným, avšak hudebně jiným, způsobem zahýbe s Akropolí Jon Hopkins. Headliner celého festivalu, autor loňské skvělé desky Immunity a laureát Mercury Prize. Doprovod mu obstará DnB naděje Frederic Robinson a vše uzavřou djs na Malé Scéně a Divadelním Baru, mimo jiné i otec festivalu Joska Sedloň. Faktografických informací o Jonovi jsou plné tiskovky. Přinášíme vám krátké ohlédnutí za vystoupením Jona na identickém místě v roce 2009. Byl to jeden z těch koncertů, který vám nesplyne po čase s jinými, podobnými. Který se neztratí v zapomnění „Jó, tehdy.“ Ten večer vystoupil Jon v rámci noci Music Infinity, která je s festivalem Spectaculare spojena takřka pupeční šňůrou, na krku měl třetí desku Insides a před sebou prořídlý dav zvědavců. Zvědavců, protože tehdy jeho jméno znala pouze hrstka z těch co se ve čtvrtek na koncertě ukáží. Provedl nás svou tvorbou od snových kousků na začátku až po svižné přechody do DnB v závěru. Tam kde na počátku lidi stáli se zavřenýma očima a nechali se unášet křehkými melodiemi, tam se na konci míhaly nohy dole a ruce nahoře v divokém tanci, zatímco Jonova tvář byla stále stejně zakoukaná do kaos padů a dalších mašinek a jen letmý úsměv dával znát, že je se svým výkonem spokojený. Projekce prostupovala zvuky a vlévala se do nás spolu s nimi jako loky piva a vína rozbouřila celé tělo. Minimalismus na maximum. Kontrast vygradovaný do hypnotických stavů, kdy jsem měl pocit, že už nikdy nemůžu poslouchat nic jiného. Znova jsem se o tom přesvědčil během Jonovi zastávky v Brně na festivale New New, tehdy ale byla porce jeho hudby tuze malá a nyní přichází šance ony nezapomenutelné pocity opět zažít. Jon Hopkins & Frederic Robinson 30.1. Palác Akropolis Praha.
 
Reportáž z Music Infinity s Jonem 2009.