Reportáž z probíhajícího festivalu Spectaculare

Alenka v říši divů
Unikátní prostor bývalé továrny se ve čtvrtek večer změnil ve zvukovou laboratoř s nejčistším zvukovým generátorem v Praze. Otec festivalu Josef Sedloň ve své krátké úvodní řeči projevil lehké rozčarování nad nízkým počtem posluchačů, kteří se ten večer do prostoru DOXu dostavili. Těžko najít uspokojivou jednoznačnou odpověď, proč tomu tak bylo. Nemyslím, že je u nás málo posluchačů s vytříbeným hudebním vkusem. Ani výše vstupného v nominální hodnotě tří krabiček oblíbených cigaret se nejeví jako zásadní důvod neúčasti. A tak se zeptejte sami sebe, kde jste byli ve čtvrtek večer. Josef Sedloň v roli bílého králíka s hodinkami ukázal noru, nechť lituje každý, kdo nevstoupil.

Ambientní audio(vizuální) inferno
Headliner večera, dá-li se to tak říct, Lawrence English odstartoval nevšední kulturní zážitek. Hudební mág se Praze představil už v roce 2010 v rámci Music Infinity. Bezmála čtyřicetiletý (a velmi činorodý) hudební skladatel má solidní diskografii a může se pochlubit spoluprací s mnoha velkými jmény. V roce 2009 vydal ve spolupráci s Franciscem Lopezem krásnou minimalistickou záležitost nazvanou HB. Na festivalu Spectaculare představil své album Wilderness Of Mirrors. English je ve své dlouholeté hudební praxi odborníkem na zvukové zážitky na slovo vzatým. Pomocí zvuků utváří a míchá nálady a pocity přímo v místnosti. Nad hlavami posluchačů se tak vznášely dojmy bezprostředně spjaté s šamanským umem muzikanta. Hluboké a emotivní.



Heinz Riegler, druhý vystoupivší muzikant, si přivezl kytaru. Zvuky strun se – věřte nevěřte – dají vrstvit do nebeských výšin, kdy ve vás rezonuje každá buňka a brní konečky prstů. Jeho album Sleep Health osciluje mezi půvabnými tóny a mlhavým oparem, který vám v hlavě zůstane ráno po hlubokém a kvalitním spánku. Časopis Fact Magazíne se o Rieglerově práci vyjádřil jako o „rovnováze mezi meditativním a krásným, takže když posluchač dospěje ke konci alba, obrazy jež tančí v jeho hlavě jsou spíše okouzlující než děsivé.“



Do třetice všeho dobrého se představil John Chantler, jehož démonické vystoupení hraničilo se surrealismem. Po zvukové i vizuální stránce jsem měla pocit, jako bych se ocitla v komiksu po boku neodolatelného záporného hrdiny. Jeho silné plochy gradovaly donekonečna, přičemž jakmile ustaly, jakoby i čas na nepatrný moment zpomalil. Z jeho práce mi v hlavě nejvíc utkvělo album Even Clean Hands Damage The Work. Zní neklidně a naléhavě, celou atmosféru alba vykresluje Dismantled Cabaret – má nejoblíbenější.



Různorodou a přesto kompaktní nadpozemskou show nenuceně dokreslovaly decentně laděné vizuály od Jana Hladila ze stáje Lunchmeat. Studio se v minulosti podílelo na STIMUL festivalu, Olympijském domě ‚Londýn 2012‘ nebo na Mezinárodním Filmovém Festivalu Karlovy Vary.

Dívejte se, poslouchejte
Chcete-li odpověď na komerční Duplex, rigidní Roxy nebo zvukově zaostalou Lucernu, hledejte jinde. Festival Spectaculare nabízí to nejlepší z budoucnosti pro všechny, co se chtějí dívat a slyšet. Už teď se těším, co nám tým lidí okolo Josefa Sedloně nachystá za rok. Bude to jízda, uvidíme se tam!