Reportáž a fotky z Lubomyr Melnyk a Martin Kohlstedt v Akropoli

Reportáž a fotky z Lubomyr Melnyk a Martin Kohlstedt v Akropoli

24. 11. 2015  |  Autor: Vendula Říhová  |  Komentáře (0)
V Paláci Akropolis se ve čtvrtek uskutečnil malý svátek pro všechny milovníky klavíru. Své hbité prsty, neotřelé melodie a příběhy přijeli předvést představitelé neoklasicismu Lubomyr Melnyk a Martin Kohlstedt. Pro ty, kteří se o klavírní komponování zajímají intenzivně, byl s maestrem Melnykem připravený před koncertem navíc workshop.
Lubomyr Melnyk do Prahy přicestoval vlakem z Vídně. Jak sám uvedl, cesta se mu moc líbila, hlavně všechny ty odstíny hnědé, které mohl na své cestě pozorovat. A nemyslel to nijak ironicky. Vzezřením jsou s Martinem netradiční podivínská, až komiksová dvojka. Melnyk – podsaditý, zarostlý, starý muž a v kontrastu s ním mladý hubený Kohlstedt s hladce oholenou tváří. Stejně protikladný je i jejich hudební projev. Kohlstedt prožívá každou notu, u klavíru se mračí, usmívá, tu sedí rovně jako pravítko a náhle je zlomený, špičkou nosu se téměř dotýká nástroje. Melnyk sedí nehnutě, má zavřené oči a jen jeho ruce tančí po klaviatuře zleva doprava, lehce, tak nějak automaticky.

Lubomyr Melnyk a Martin Kohlstedt

Koncert zahájil Kohlstedt s tím, že není schopný dávat svým písním delší názvy než o třech písmenech. Možná jen jedna z dalších výstředností génia. Martin je skromný, moc toho nenamluví, ale o to víc hraje. Při workshopu Melnyk jen tak mezi řečí podotknul, že Martin je samouk. Nerozumím tomu, jak se člověk může naučit sám hrát na piano a komponovat hudbu, ale komu není shůry dáno…
 


Kohlstedt je ve svých skladbách zdánlivě nestálý, chvílemi něžný. Levým prstem tiskne stále jednu a tu samou klávesu, pravou rukou v rytmu neklidně pobíhá po ostatních. Pak je zase dramatický, vážný. Všechno to ale dohromady funguje a jako celek je to nesmírně zábavné a srozumitelné. V jeho šestiminutové písni GOL, kterou na koncertě také zahrál, je zřejmý důrazný a střídmý start. Až by se zdálo, že je to způsobené jeho mládím, jak obratně a bez nesnází přidává další a další prvky příběhu a přitom se drží původního motivu. Tohoto mladíka se rozhodně vyplatí sledovat i nadále. Pro mě osobně velký objev.

Lubomyr Melnyk a Martin Kohlstedt

Kde byl posledních čtyřicet let? Osciloval mezi Kanadou a Evropou. Byť se Melnyk narodil v Německu, coby potomek ukrajinských uprchlíků a vyrůstal a studoval v Kanadě, nikdy nepřestal být Ukrajincem a dodnes jím je. Majitel nejrychlejších prstů na světě Melnyk je ale daleko zajímavější personou než držitel dvou světových rekordů. On je především vypravěč a jeho studium filosofie se v jeho tvorbě prostě muselo projevit. A tak vypráví.

Lubomyr Melnyk a Martin Kohlstedt

První Melnykova píseň je jeho sólovým uvedením. Kdo ho do té doby neznal, záhy pochopí, že během prvního akordu, splyne se svým nástrojem a jsou jedno tělo, které vede mistrova ruka. Nevím, jak je to možné, ale během odpoledne se Melnykovi s Kohlstedtem podařilo zkomponovat píseň. Jemný, něžný, křehký experiment se povedl a posluchači, kteří se ten večer nacházeli v Akropoli, byli pravděpodobně prvními, kteří měli možnost ho slyšet poprvé. Byl ještě horký, čerstvý a tak překvapivý. Melnykův koncert byl ostatně jedno velké překvapení. K další písni, kterou nazval jednoduše I love you si na pódium přizval zpěvačku Mioniu. Dívka s vlasy na kluka, tváří dítěte a hlasem jako zvon disponuje netradičním hlasovým projevem a ve spojení s mistrovským uměním Melnyka jsem si tu píseň hned představila v Lynchově filmu. Melnyk sám, jak v rozhovoru prozradil, by se tvorbě filmové hudby nijak nebránil.
 

Svou závěrečnou čtyřicetiminutovou skladbu Windmills, která je původně určená pro dva klavíry, nejprve uvedl příběhem. Seznámil přítomné se starým omšelým a opuštěným mlýnem. S hrdou stavbou ze dřeva a kamení, ke které po dlouhé době přijde vítr. Jak si s ní vítr hraje, jak pomalu roztáčí ztuhlé lopatky. Mlýnské kolo se roztáčí pod náporem větru a tančí. Mezitím se ale v dálce schyluje k ničivé bouři, která mlýn srovná se zemí. V závěrečných minutách se mlýn, plný zoufalství, loučí se světem a vzpomíná na malé krásné věci, které ho v životě potkaly. Tuhle skladbu dohrál Melnyk přibližně dvacet minut po desáté večer. Kdo Aropoli navštěvuje častěji, ví, že koncerty končí striktně v deset, ale kdo by ho přerušoval? Říkala jsem, že je pozoruhodný, tenhle Melnyk.

100 %

Lubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin KohlstedtLubomyr Melnyk a Martin Kohlstedt
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

EUROCONNECTIONS

Čtvrtek 19. 11. 2015
Vstup: 350 - 450 Kč
Vystupují:
EUROCONNECTIONS: LUBOMYR MELNY (UKR), MARTIN KOHLSTEDT (DE)
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUTĚŽTE
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika