Yung lean...

Vzhlíží k němu hlavně počítačová generace a jeho texty chytají za srdíčko všechny smutné teenagery. Yung Lean za tři roky své slávy stihl objet několik velkých tour v Evropě i Americe a o tom, že svým stylem, temným rappem uhodil hřebíček na hlavičku není pochyb. V úterý v Roxy se to jen potvrdilo.



Je za 2 minuty 9 a já stojím obří frontu do šatny, která se ani nehne, takže to vzdávám a letím si vybrat pohodlné místo do davu i s kabátem. Uprostřed za zvukařem na stupínku u zábradlí, taková první zadní řada je ideální a i kabát si můžu položit.

Je přesně devět hodin a spustí se tma, holky se začnou natěšeně natřásat. Za pár vteřin už je na scéně kouř a běží intro, holky už povykujou. Za chvíli přichází SAD BOYS crew v čele s Yung Leanem a žádný vítačky, okecávky, koukání okolo. Okamžitě začíná show a ke mně v tu ránu letí vlna neskutečný energie. Vůbec jsem nečekala, že to bude takhle intenzivní. Nemám ráda zadní řady, protože tam ta energie prostě nedojde a hlavně když je to interpret u kterýho znám pár songů. Tohle ale byla nekonečná energie, která se rozplynula do všech koutů Roxy a Yung Lean byl najednou jako dlouholetej kámoš. Lidi šíleli tak strašně, že škála hlasitosti byla skoro na prahu bolesti, to ale bylo úplně jedno. Holky už byly rozteklý blažeností a sotva stály na nohou a jejich starší bráchové co jim dělali doprovod stáli s pivem v hloučku u baru a čekali až to skončí. Líbilo se mi jak publikum nezřízeně šílí a ani na vteřinu nepřestává skákat a vřeštit. Většinou je na koncertě docela podstatný co ukazuješ s rukama nahoře, ale tady šlo jedině o kývání povoleným zápěstím, tak jak to Yung Lean pravděpodobně vymyslel a občas se z toho vyklubalo i srdíčko, byla ale velká krása ty ruce vidět nonstop nahoře. Většinou začnou lidi mávat rukama když je refrén nebo písničku znají či tak něco, ale tady byl neustále les rukou, který ani na chvilku nepolevil. Yung Lean byl skvělej celou dobu, taky ani na chvilku nepolevil, byla to profesionální show na 120% od začátku až do konce, kdy rozdal krásné růže do publika. Pak ale odbila přesně desátá hodina a koncert skončil.

Po tom co se v sále rozsvítilo, se celý dav rozběhl k šatnám, dle pár skupinek sotva mutujících chlapců bylo jasný, že mámě slíbili, že budou doma do půl jedenáctý a tak spěchaj. Ti ještě mladší tam byli s doprovodem. Oblečky fanoušků Yung Leana se mi zdají docela cool , je to takovej černobílej nenásilnej návrat do devadesátek, všude třípruhový mikiny a kšiltovky. Rybářskejch kloboučků tam bylo možná víc než na výlovu rybníka u Třeboně, ale i tak to mělo něco do sebe. A jestli je tenhle mladičkej smutnej týpek dobrej a stojí za to na něj příště určitě jít? Ano! Ano je! Ano...