Ventolin: Disco je mysteriózní věda, která vyžaduje velké soustředění

Ahoj Davide, ty máš venku nový klip a desku, na které najdeme 11 písní včetně hitu Disco science. Co ještě nám můžeš o albu prozradit? Jakým tématům se věnuješ?
Věnuju se mnoha tématům, i když u některých písní je těžko říct, jestli to jsou témata. Spíš bych řekl, že jsou to situace nebo nálady. Deska má dvě strany – stejně jako u vinylu.  Strana A, ta je spíš osobní a světlejší. Strana B je temnější, ovlivněná společenskou situací a společenskými tématy.
 
Temnější? To se mi líbí. Můžeš to rozvést?
Na té první straně jsou písně, které vychází z textu mojí kamarádky básnířky a které jsem rozvedl. Jsou osobního rázu. Na té druhé straně jsou písničky, které vychází z reflexe technologické doby. Nebo z politických a společenských problémů. Jde o situace, které jsem zažíval v době, kdy jsem tu desku dával dohromady. Jsou to věci, které mě sužovaly. 



Co říkají tví studenti na Ventolinův nový počin?
To já zatím nevím, protože ještě nezačal semestr. Jen na Facebooku, kde jich pár mám v přátelích, nebo jsou to Ventolinovo fanoušci, jsem si všiml, že si toho všimli. Občas některý z nich pozitivně reagoval na nové video (Disco science, pozn. red.), ale teprve se uvidí.



Když už zmiňuješ ten klip, můžeš o něm něco prozradit? Máš nějakou veselou historku z natáčení?
Vzniklo tam tolik veselých historek, že jsem se v jednu chvíli málem udusil… smíchy. Napsal jsem písničku a s Prokopem Holoubkem jsme uvažovali, že bychom mohli udělat klip a přemýšleli jsme, koho bychom tak oslovili. No a jeho napadlo, že pod svícnem je největší tma a co kdyby to udělal Petr Marek? Tak jsem řekl, že je to super nápad. Zkusili jsme se ho zeptat, jestli by se mu do toho chtělo a on říkal, že jo. Vzal si chvíli čas na rozmyšlenou, ale pak kývnul. Nakonec přišel s tím, že má pocit, že by to celé mělo být hodně venkovské. Říkal jsem si, proč ne, celá ta píseň vznikla kolem takové vesnické situace. Pak už mi jen napsal SMS, že můj herecký partner bude jeho máma. Následně přišel s tím, že by se ten klip měl nést v duchu prapodivného realismu. Dáme tam věci jako je bábovka, jízda na koze a šlápnutí na hrábě. No nejlepší historky by tedy měl mít Petr Marek s Johanou Novotnou (Johuš Matuš), kteří natáčeli všechna ta pozadí. Já jsem se jen kroutil před greenscreenem, ale oni tam fakt běhali s těma kozama. Takže budou mít nejlepší historky… animální (smích).

A jak se natáčelo s Petrovo maminkou?
Výborně! Ona je vtipná, je to přeci jen Péťova maminka, že jo. My jsme se jí snažili povzbudit, aby se necítila nepříjemně, aby se nenutila dělat nějaké moc velké podivnosti … Myslím, že v tom klipu má celkem decentní úlohu. Občas mi jí bylo trochu líto, když jí Péťa nutil pořádně zatancovat, ale jinak to byla zábava.



Co jsou pro tebe nejdůležitější přísady disko vědy?
Disco science je velice mysteriózní věda, která vyžaduje hodně velké soustředění. Důležitý je taky smysl pro mystiku. Další zásadní přísada je láska a nebát se pořádně si zatancovat. A potom záleží na tom, jak se chce kdo profilovat, tak využívá různé přístroje. Ale ty nejsou povinné, to je jen pro některé specializace. 

A ty máš nějaký takový oblíbený nástroj?
Já ano. V té své sestavě mám samé oblíbené nástroje, protože ty neoblíbené musím dát pryč… Ta jména nástrojů jsou ale hodně kryptická. Třeba bicí automat Tanzmaus nebo MFB Synth II. To je nástroj, kterému ne každý věří, ale já mu věřím a dělám s ním rád. A zásadní je pro mě Akai MPC – to je sekvencer, kterým píšu své písničky. To je moje klíčová věc.



Pojďme se podívat trochu do minulosti. Jak se člověk dostane z akademické půdy do světa diska?
Anebo se to říct i obráceně – jak se ze světa diska dá dostat na akademickou půdu. (smích)

To je možná ještě zajímavější!
Já jsem studoval obory, které mě zajímaly, a dělal jsem s lidmi, které jsem měl rád a kteří mě bavili. Získal jsem místo na vysoké škole, pracoval jsem na různých grantech... No a zcela nezávisle na tom jsem měl svoje hudební a divadelní aktivity. Nějakou dobu to bylo striktně oddělené, lidé z akademického prostředí nevěděli o tom, co dělám jinde. Ale v současné době už i lidé, u kterých bych vůbec nečekal, že by se o něco takového mohli zajímat, si všimli. Byly to dvě oddělené cesty, které se potkaly. 

Jak vzpomínáš na svou pubertu? Kdo tě ovlivnil a koho jsi miloval?
Naprosto zásadně mě ovlivnila deska Ztracenka si zpívá. To je kompilace trampských písniček všeho druhu. Mimo jiné jsou tam takové ty vícehlasy a podobně. Poslouchal jsem to jako malý a nemocný z gramofonu a díky tomu ve mně vzklíčila vášeň pro hudbu, kterou jsem do té doby neměl.

A jak to pokračovalo?
Naučil jsem se na kytaru.



Ty ses přestěhoval na venkov, jestli se nepletu? Dá se vůbec čerpat inspirace pro disko hudbu na venkově?
Na venkově jsem bydlel, už nebydlím… Čerpat se tam inspirace jak vidno dá (smích). Ale nejde to tak jednoduše. Není to tak, že by si člověk řekl tak, teď vyrazím na venkov a tam tu disko hudbu poznám. Vede k tomu delší cesta. V mém případě je to odraz mojí zkušenosti, odraz toho, že jsem na tom venkově bydlel. Když jsme měli malé děti, koupili jsme dům na vesnici, protože to bylo to jediné, na co jsme tenkrát měli. Zároveň jsem potřeboval prostor, kde bych mohl nerušeně dělat bordel. V tom domě vznikly všechny mé projekty, jako třeba Kazety, Ventolin, projekt s kapelou Dva, zkoušela se tam různá divadla… Tam jsem v podstatě tvořil venkovu navzdory. Já jsem byl víceméně nešťastný, že jsem tam bydlel. Ale když jsem se odstěhoval, tak se mi začalo stýskat.  Po svobodě, kterou jsem tam měl. 

V souvislosti s novou deskou chystáš nějaké koncerty. O co konkrétně jde? 
Jde o to, že mám před sebou turné, které potrvá celý podzim. V pátek mám první koncert a 22. prosince je koncert poslední. Je to turné hlavně po Čechách a Slovensku.

A budou i nějaké zahraniční koncerty?
Teď právě jedu do Francie, do Clermont-Ferrand. Určitě bych rád někam vyrazil, ale zatím nic domluveného nemám.

Pokud se nepletu, ty jsi hrál v minulosti třeba v Japonsku. Jak tě tamní publikum přijalo?
Bylo to zvláštní. A publikum nebylo nijak vyhraněné, takže mě přijali… zdvořile. To oni umí. Prodal jsem tam všechna CD, co jsem s sebou měl a bylo to tam super. Akorát se to publikum chovalo jinak, než jsem zvyklý, ale ohlas byl super, dokonce jsem cítil, že to funguje. Dalo mi práci je přesvědčit, aby se dali do pohybu. Byli decentní. 

Díky za povídání a uvidíme se 4. října v MeetFactory!

Autor fotek: ​Martin Kovalčík