Semtex Culture: Největší zájem byl o Skye a Kosheen

Jak jsem již popisovala, koho by tito interpreti nepřilákali. Ale opak byl pravdou. Mariánské údolí nabízí veliký prostor, který byl naprosto využit- Semtex stage, Erektus stage (hiphop), Semtex Arena (drum’n’bass, breakbeat), Tic Tac Tent, Red Zone a Summer cinema. Ale během dne se tyto prostory zdály být poloprázdné. Je jisté, že příčinou nebyly skupiny, které hrály (Skyline, Southpaw, Iva Frühlingová, Mig21). Vysvětluji si to, že se návštěvníci v pátek tak společensky unavili, že to už další den nezvládli.


Díky zrušení Semtex Culture v Praze, se festival prodloužil na dva dny v Brně, což uvítalo mnoho lidí. Dostala se sem opravdová festivalová nálada, kdy si lidé koupí svoje oblíbené pivečko, lehnou si na trávník a poslouchají skvělou muziku. No co víc si přát! I počasí nám přálo, i když v sobotu v noci se dost ochladilo.

V pátek jsem bohužel dorazila později, takže sem přišla o showmana Jiřího Macháčka a jeho skupinu Mig21 a Skyline. Ale Money Business jsem si užila od začátku až do konce. Nevím proč, ale nějak mě přestali bavit. Od mého prvního koncertu této skupiny uběhla už pěkně dlouhá doba, ale jejich show zůstává naprosto stejná. Napřed jsem MB brala jako jednu z nejlepších českých kapel, ale už by to chtělo nějakou změnu- pořád stejné písničky (Saturday night is over, Solidarnosc, pohyby taktéž, Matěj Ruppert jako vždy předvedl svoje gumové tělo a trošku se protáhl, ale tentokrát ani nelezl po konstrukci podia, ani neskočil šipku do publika a nepřivodil nikomu žádné zranění… nuda! Ale zklamání netrvalo dlouho.

Zásluhu na zlepšení nálady měla na svědomí následující zpěvačka- Skye (ex Morcheeba- UK). Je to neuvěřitelně sympatická a veselá zpěvačka. Docela jsem pochybovala o jejím vystoupení, ale to jsem ještě nečekala, co zažiji. Na podiu se objevila nádherná čokoládová a mladá paní v červených šatech s blůzkou, kterou po pár písničkách sundala, a tak přilákala mnohé mužské pohledy. Bylo jasné, že zazpívá svoji zajím jedinou sólovou hitovku Love show, ale velikým překvapením byly songy od její bývalé skupiny Morcheeba- The sea a Blindfold, což se dostalo do srdíčka i mně. Spokojená a milá Skye v kombinaci s melancholickou náladou byla výborná a zaujala i toho, komu tato zpěvačka nebo Morcheeba nic neříka. Bylo na ní vidět, že je v pohodě a že ji nic nerozhodí, což dokazoval její smích při přeřecích, atd. Je jisté, že Morcheeba má velikou konkurenci ve své bývalé zpěvačce a také že tato skupina přišla o výborného člena kapely.

V sobotu jsem se vydala do Mariánského údolí již odpoledne, abych dohnala páteční absenci. Mojí první zastávkou byla skupina Southpaw. Je pravda, že jsem je nedávno slyšela, ale to mi v ničem nebránilo, protože mají dobrý styl hraní a je také fajn se na tyto fešné chlapce koukat. Tento dynamický rock dokáže potěšit i rozhýbat, a to nejen obecenstvo, ale také samotnou kapelu. Příkladem byl a vždy bude sám klávesista. Mohli jsme slyšet písničky jako líbivou Fastfood poetry, Born as a song, jednu z nejstarších- From the first joint… to the last orgasm, novou (kterou prý hráli, aby už se na koncertech tak nenudili) - Pages, známou Toi Toi Song a Isolated.

Po Southpaw se jako vždy konala půl hodinová přestávka pro přípravu aparatury a zvukové zkoušky. Na podiu se objevila skupina Khoiba, což pro mě byla naprostá novinka, ale uznávám, že kombinace elektroniky, kytar a downtempové rytmiky zaujala. Tato republika nemá mnoho skupin jako „Khoiba“ a to je chyba. Melancholická atmosféra, kterou dokážou přivodit, je jedinečná. Troufám si říct, že jejich styl zde není doceněný, a proto vystupují i v mnohých zemích Evropy. Náš národ neví, o co přichází, proto vřele doporučuji tuhle skupinu. Ale pokud máte depku, tak to radši ani nezkoušejte, abyste potom neskočili z mostu, tohle seskupení vaše pocity spíš umocní než odlehčí.

Měla jsem v úmyslu kouknout na nějaké to divadelní představení nebo film, ale stan, ve kterém se všechno odehrávalo, byl nekompromisně přeplněný a díky tomu, že sem skoro vůbec neproudil čerstvý vzduch, tak zde bylo jako v sauně. Stačilo mi vedro venku, kde bylo asi 30°C.


Večer jsem si řekla, že půjdu „podpořit lesbičky“, a tak jsem se vydala o půl deváté na Semtex stage. Kryštof Michal se svojí skupinou již zpíval své osvědčené hity jako Gotta get home, Let’s dance, Sweet little something… ale také songy, které se zrodily spolu s novou mladou skupinou, která se pyšnila (i teď pyšní) počtem pěti členů, jako „naše oblíbené boybandy“. Ale nikdy bych si nedovolila srovnávat Support Lesbiens s nějakým popovým boybandem. To by museli nacvičit srdcervoucí choreografii. Sice jsem u podia zahlédla i pár zarytých fanynek, které se nemohly nabažit své nejoblíbenější skupiny (taky jsem byla v prvních řadách, ale trošku z jiného důvodu, hold malí lidi to mají těžší), ale to snad najdeme u všech kapel. Jednu věc z tohoto koncertu nezapomenu- smrkání pana zpěváka, který si zřejmě zapomněl kapesník, a tak vykonával svoji potřebu přímo na podlahu podia, což teda lituji následující kapelu (The Ecstasy of St. Theresa).

Následující skupiny byly EOST a Kosheen, ale zima mě bohužel zahnala do oblíbeného a hlavně teplého stanu Red Zone. Bylo vidět, že zima nezačala vadit jen mně, tak se zde tvořila dlouhá fronta, která už se nemohla dočkat, až se dostane do teplíčka. Po nějaké době jsem zvítězila. Když jsem vstoupila, hrál DJ Cubic a liboval si v písničce od Kylie Minogue. Samozřejmě jsem, jako pokaždé, neodolala, zakoupila nějaký dobrý drink, cigarety (i když nekouřím) a hurá pro tričko. Zatímco jsem čekala na své vysněné tílko, vystřídali se nám DJ’s- Spooky (UK). Taneční parket byl naprosto plný, bary natřískané, sedačky plné, a tak jsem si vyzvedla tričko a v poklidu se přesunula domů.

Letošní Semtex Culture bych hodnotila kladně. Doufám, že příští rok bude pěkné počasí (i v noci), skupin bude nespočet a v Red Zone budou mít nová trička. Takže příští rok, čau!

fotoreporty - Evoke, Mkukin, Muzzy