SUN OF OSTRAVA: Rozhovor s CJ Bollandem

[IMG]http://redakce.poslouchej.net/obr/loga/sunofostrava.jpg[/IMG]

1/ V biografii na tvých internetových stránkách tvrdíš, že jsi se do elektronické muziky zamiloval už jako dvouletý špunt. Je to vůbec možný?
Já si z takhle ranýho dětství vůbec nic nepamatuju. Já si toho pamatuju spoustu, i když samozřejmě ne do naprostých podrobností. Do čtyř let jsem žil v Británii, kde tehdy běžela v televizi populární show Dr. Who. Byl to sci-fi seriál, trochu jako Star Treck, ale vzhledem k době, kdy vznikal, podstatně naivnější a hrozně kýčovitý, nicméně s úžasnou muzikou. Byly to takový mohutný úchylný analogový zvuky, který šly do hroznejch výšek. Byly mi dva roky, děj mi nic neříkal, ale ta muzika mě naprosto fascinovala. Vždycky jsem před televizí tak nadšeně hopsal, až se mi klepaly plenky. :-)) Máma si toho všimla a začala mi kupovat desky.
A tak to všechno začalo.

2/ Takže povolání dýdžeje ti bylo prostě souzený.:-))
Já jsem se ale nikdy dýdžejem stát nechtěl. Když jsem byl malej, tak vlastně skutečný dýdžejové ještě ani neexistovali. Ale vždycky jsem miloval muziku, hlavně elektronickou, takže mě to k ní táhlo. Když jsem povyrostl, začal jsem zkoušet různý věcičky na klávesách. Hlavně jsem chtěl začít dělat vlastní muziku. Djing už k tomu byl pak jenom přídavek. Uděláš pár desek a lidi tě je chtějí vidět hrát. S djingem jsem vlastně začal jenom proto, že mi pořád někdo volal a vyptával se, ve kterým klubu si mě může poslechnout.

3/ Takže jsi muziku dělal vždycky hlavně pro sebe?
Rozhodně jsem to tak bral do doby, než mi vyšel první singl. Přes týden jsem doma dělal muziku a pak jsem ji každou neděli odpoledne pouštěl při svý show na nejmenším, nejšpinavějším, nejlacinějším rádiu v Antverpách. Signál pokrýval snad jenom čtyři bloky baráků, ale lidi mi volali a povídali jsme si o tom, co jsem jim hrál. Někdo tenkrát něco z toho nahrál a poslal do nahrávací společnosti R&S. Zavolali mi a řekli, abych přišel do jejich studia.

[IMG]http://redakce.poslouchej.net/obr/bolland1.jpg[/IMG]

4/ To bylo asi docela překvápko, ne?
Bylo to úplně neskutečný. Psal se rok 1987 a mně bylo teprve patnáct. Přišel jsem do naprosto úžasnýho studia, kde bylo veškerý vybavení, který bych si nikdy nemohl dovolit, a řekli mi: “Tady jsou klíče, makej a dobře se bav.“ První desku jsem vydal už v šestnácti.

5/ Nebyl jsi nervózní, když jsi se najednou ocitnul v profi studiu s lidma, který sledovali, co a jak děláš?
Vůbec ne, byl jsem naprosto unešenej. Pořád jsem se jevil nad technikou, o který jsem do tý doby jenom četl, a ptal jsem se, jestli si na ni můžu sáhnout. I když jsem byl ještě přitroublý mládě, věděl jsem toho o tý technice víc, než majitel studia, kterej má hrozně rád muziku, ale technickým věcem vůbec nerozumí, což bylo pro mě vlastně dobře. Když jsme přišli do studia, musel jsem si všechno sám osahat a vyzkoušet. Prvních deset hodin jsem si se vším tím super zařízením jenom pohrával a testoval, jak co funguje. Teprve pak jsem se pustil do práce. Strávil jsem tam v kuse 25 hodin. Byl jsem do toho tak zabranej, že jsem vůbec necítil únavu. Celou dobu byl ve studiu majitel a sledoval mě. Viděl, že jsem sice ještě děcko, ale s takovou motivací a nadšením, že se mnou hned podepsal smlouvu. Od tý doby jsem vlastně žil ve studiu, nikam jsem nechodil, nejedl jsem, nezajímaly mě holky, dělal jsem jenom muziku.

6/ Spolupráce s velkou nahrávací společností ale nakonec tvoji vášeň pro muziku skoro zničila, pokud vím?
To je pravda. Myslím, že do podobný situace se dostane spousta muzikantů. Na začátku v to, co děláš, naprosto věříš, žiješ jenom pro muziku a je ti úplně jedno, že ti to nepřináší žádný peníze. Pak tě někdo popadne a řekne: “Budeš dělat pro mě a já ti za to dám slušný prachy.“ V tu chvíli se ti to zdá jako úžasnej sen. Můžeš dělat to co miluješ, a ještě ti za to budou platit. Hned první deska, kterou jsem vydal u Universal Records, vyletěla na první místo v americký hitparádě, což byl neskutečnej úspěch. V tý chvíli se mi úplně změnil život. Vydělal jsem tolik peněz, že jsem z toho zblbnul. Koupil jsem si super auto, zařídil vlastní velký studio, ale taky jsem v tý chvíli ztratil všechnu svobodu. Velká společnost ti prostě řekne: „Fajn, máš hit, udělej další.“ Ale takový hitovky vzniknou vlastně jenom úplnou náhodou. Nemůžeš programově vytvářet hity. Chtěl jsem prostě dělat muziku, kterou mám rád. Celý čtyři roky nevydali nic z toho, co jsem udělal. Vždycky mi řekli, že je to skvělý, ale není to na umístění v první desítce. Celý moje malý království, který jsem si okolo sebe vytvořil, se rozplynulo. Bylo mi hrozně. Chtěl jsem z toho vypadnout, ale nechtěli mě nechat jít. Paradoxně mi nabídli podstatně víc peněz a tlačili mě k dalším hitům. Jenže já už jsem nebyl schopnej dělat vůbec nic. Utápěl jsem se v depresích, všechno mi bylo ukradený, tloustnul jsem a moje ego klesalo k bodu nula

7/ Naštěstí jsi se z toho vzpamatoval a rozjel vlastní label Mole (Krtek). To je pro label trochu zvláštní jméno, ne?
Tehdy jsem pracoval v pronajatým studiu v takový malý vesnici, která se takhle jmenovala. Navíc se mi líbilo spojení s malým stvořením, který žije v podzemí. Zatím jsem na něm ale vydal jenom čtyři věci. Založil jsem Mole jenom pro pocit, že nejsem odkázanej na to, jestli se moje muzika někomu zalíbí. Můžu si ji vydat, kdy chci já sám. Nerozjížděl jsem tenhle label s tím, že budu každej týden chrlit novou desku.

8/ A spolupracuješ ještě s velkýma distribučníma společnostma?
Teď zrovna ne. Teda, co se týká mojí muziky. Nevím, jestli tady lidi vědí, co jsem vlastně v posledních letech dělal. Pracoval jsem na velkým projektu Magnus s rockovou hvězdou Beneluxu Tomem Barmanem. Vlastně ani nevím, jak to popsat. Jsou to takový elektro funky písničky, nejpopovější věc, kterou jsem kdy udělal, ale je to dobrá muzika, která se mi hodně líbí. V západní Evropě to mělo velkej úspěch. Teď jsem rok produkoval jeho rockový album. Sám jsem byl překvapenej, že jsem se do něčeho takovýho pustil.

[IMG]http://redakce.poslouchej.net/obr/bolland.jpg[/IMG]

9/ Jakou muziku vlastně posloucháš?
Přiznám se že techno moc ne. Na poslech je to pro mne nuda, ale hrozně rád na něj tancuju, když jsem na parketu, je dokonalý. A taky ho rád hraju.:-)) Jinak ale poslouchám skoro všechno. Klasickou muziku, jazz, rock, ale miluju i svoje elektronický zvuky. Proto můžu dělat tak rozdílný věci. Album Magnus nemá s technem nic společnýho, není to ani taneční muzika, ale ani rock. Je to prostě něco mezi.

10/ Nejsou na tebe tvoji techno fanoušci naštvaní, že jsi zběhl k rockové muzice?
Svoje fanoušky respektuju, jsem rád, že je mám, ale nejsem jenom zapřísáhlej techno blázen, v mým životě je spousta dalších věcí. Miluju muziku a k tomu například divadlo, výtvarný umění, vědu. Možná bych měl začít dělat něco úplně jinýho.:-))

11/ Třeba hrát divadlo?
To ne, herec teda fakt nejsem. Vyzkoušel jsem si to a zjistil, že to rozhodně není nic pro mě. Moje přítelkyně je herečka, takže vidím, jak je tahle práce stresující. A rozhodně bych se nechtěl učit texty. Zahrál jsem si ve filmu Toma Barmana. Je to jenom takovej krátkej biják, ale jsem tam. :-)) Jmenuje se Anyway the wind blows. Má asi jenom dvě minuty, ale natáčení trvalo celej den.

12/ A co bys chtěl teda dělat jinýho?
Mě vždycky začne všechno dost rychle nudit. Potřebuju prostor dělat spoustu různejch věcí. Teď jsem pěkně dlouho produkoval to rockový album, už jsem z toho začínal být frustrovanej. Těším se na něco novýho. Možná udělám nějaký pořádný techno.

13/ Takže máme čekat nový techno hit?
To nevím. Jestli se z něčeho stane hit, je jenom otázka náhody.