Vaše vítězné hlasy hrály pořadateli do karet, protože v Kutné hoře byla situace z technické stránky už neúnosná, až nebezpečná. Petr Dzingler nám konkrétní problémy nastínil v
rozhovoru, který jsme zveřejnili v týdnu před akci. Jednalo se o problémy s elektroinstalací a další nedostatky, které s podobně starými budovy souvisí.
A tak se jelo 25.12. jelo do Pardubic. Osobně jsem byl na akci velmi zvědavý hned z několika důvodů. Zajímalo mě jak, jak se změna místa podepíše na návštěvnosti, zajímala mě samotná organizace, která dopředu slibovala několik významných změn a zajímali mě také Space DJz, protože mi v posledních letech doslova utíkali mezi prsty.
Start vánočního mejdanu byl naplánovaný na 19:30 hod. a celou událost rozjížděl J.C. Denton na hlavní Kamikaze main stage. Toho jsem sice nestihl, ale protože jsme do Pardubic přijeli relativně brzy, mohl jsem si vychutnat houseové mixy s elektrem v podání Aiffela, u kterého jsem si celou dobu notoval a říkal si, co víc si na rozjezd vlastně přát.
Nadupaný Line up se zprva měnil po hodině a tak stačilo jen chvíli nepozornosti při porozprávění s přáteli a hle, Kaisersoze už mizí z poza pultu a střídají ho dvě sympaťandy Nika 77 a Mayla. Hlavní stage za tu dobu, co jsem se poflakoval na junglu výrazně přitvrdila a k dílu příložil ruku i sám pořadatel Džejár, který si po holkách na hlavní vystřihl necelou hodinku.
Poslední kapitolou před očekávanými headlinery z ostrovů byl Toky. To už máme jednu hodinu ranní a parket včetně foajé, junglu i dvou barů praskají ve švech. Bylo vidět, že klub byl vysokou návštěvností celkem zaskočen, což se kolem třetí hodiny ranní podepsalo i na vyprodanosti některých nápojů (jako první došel ledový čaj).
Vraťme se ale na hlavní stage, kde Toky předává žezlo těm, kvůli kterým přijeli partypeople až z dalekých krajin. Space Djz si porovnávají nádobí a náčiní a pokládají první desku. Dav techno nadšenců je mocně vítá. Však znáte to, když někdo řekne, že atmosféra by se dala krájet. Tak asi takhle začal jejich dvouhodinový set, který pomalu, ale jistě gradoval do velmi vysokých výšin bpm.
Ben Long i Jamie Bissmire umí dobře zapůsobit jako pohodoví britští pardálové, ale dojem z nich mi lehce zkazila jejich pruda směrem k pořadateli, kdy si museli postěžovat na problémy s mixpultem, ač dle ostatních djs bylo vše v cajku.
Mrzí mě ale, že Vám nemohu povyprávět o vystoupení Elektrabela a Lorda Space, kteří už v závěru zvolnili, ale mé uši už nemohli ustát nadměrně vysokou hladinu hluku a tak jsem se vypravil na hotel Arnošt, který mě lákal svou blízkostí od klubu.
Na závěr bych snad jen vypíchnul několik věcí, které mě potěšily. Byly jimi především Džejárovy zkušenosti v organizaci celé akce. Ono za sedm let se toho člověk opravdu hodně naučí a je to pak pocit k nezaplaceni, když vše funguje přesně tak jak má a není nic podceněno. Pochvalu si rozhodně zaslouží i nápad s druhou jungle stage, která byla postavena tak, aby se u ni nemíchali lidé, kteří si užívají zlámanin a ti, kteří se jdou jen občerstvit na bar.
A co bych vypíchnul ze všeho nejvíc, byly dárečky od Camelek s nápisem „Někdo to rád potichu“. Ptáte se, co by to mohlo být? Špunty do uší, kterých jsem si nejen já nemohl vynachválit a domnívám se, že by měly být součást každé větší party. Přeci jen předhánění se v tom, kdo do nás napere víc kilowat má i své druhé, záporné stránky, čímž je náš solidně trpící sluch.
A protože ať chceme nebo ne, tak častá návštěva podobných akcí je jako časovaná bomba pro náš sluch, rozhodli jsme se připravit článek společně s odborným lékařem na téma hluk vs. náš sluch.
Fotoreport z Christmas party od Keepsmila
Fotoreport z Christmas party od TaZe