Bezstarostný výlet s The Frames

Bezstarostný výlet s The Frames

06. 02. 2007  |  Autor: Kollba  |  Komentáře (0)
Sobotní večer ve Flédě v duchu irského folkrocku se povedl. Brno poctila svou návštěvou kapela The Frames, která má stále více nových příznivců, což potvrdil i vyprodaný klub. Dá se konstatovat, že ten, kdo přišel, neprohloupil.Každý zde alespoň na dvě hodinky zapomněl na všechny starosti a problémy.
Ohlášení koncertu The Frames potěšilo nejednoho fanouška irské muziky. Už dva týdny před vystoupením bylo vyprodáno a začalo klasické dilema jak, kde a za kolik koupit lístek… Ve čtvrtek ráno se na webových stánkách Flédy objevila spásná zpráva o tom, že je k dispozici posledních padesát lístků a to pouze do 16ti hodin. To si dokážu představit ten boj. A ten, kdo nemá internet, ten si ho velice rychle pořídí, protože přišel o jednu z nejlepších možností, jak získat lístek tou nejsnadnější cestou.

Co jsem uviděla při příchodu ke klubu, jsem vůbec nečekala… fronta nedočkavců se táhla od vstupu přes dlouhou chodbu až za vstupní bránu, kde venku zmrzalo ještě několik desítek lidí. Nikdy by mě nenapadlo, že přijde tolik lidí na koncert, který nebyl zrovna nejlevnější. Možná to bylo tím, že The Frames zde vystupovali minulý rok na jaře a od té doby se dostali lidem pod kůži. Prostory samozřejmě praskaly ve švech, což byla rapidní změna po Magionu, který se konal před týdnem. Bylo zde jen pár lidí a chyběla zde ta atmosféra, kterou následující sobota překypovala. Nedočkaví fanoušci postávali nebo seděli a srkali nějaké to pití, zatímco pod podiem se už nedalo hnout… Při slovenské předkapele Longital byl koncertní sál už úplně plný.

the frames

Jak už to tak bývá, hlavní hvězdy si daly načas, ale nebylo to tak hrozné, všude panovala klidná a vyrovnaná nálada s troškou vzrušení. Změnou bylo, že jste nikde nenašly patnáctileté slečny, házející plyšáky svému idolu. Mladší si zařádili ve Flédě v pátek, kde vystupoval Bruno Ferrari. Starší si přišli na své v sobotu - melodické a uklidňující rytmy The Frames.

Před desátou se na podiu objevili očekávaní Frames v čele se sympatickým Glenem Hansardem. Jak už bývá zvykem, Glen promluvil i česky, dokázal pobavit publikum v podstatě každým slovem (i když silně pochybuji, že každý věděl, čemu se vlastně směje). The Frames jsem předtím moc neznala, a tak mě velice příjemně potěšila sofistikovaná hra na housle. S houslemi se v modernější hudbě už v podstatě ani nesetkáváme, ale to, co jsme zde slyšeli, bylo nádherné. Kombinace zpěvákova uklidňujícího hlasu, libozvučných houslí a chytlavého textu vás jako kdyby zavede na jinou, neznámou planetu, kde neexistuje žádný shon, stres ani starosti, jen se necháte unášet podmanivou melodií.

Ze známějších songů jsme mohli slyšet Revelate, kdy nám muzikanti trošku přitvrdili, což je samozřejmě vítáno. Velkým překvapením byla písnička No women no cry od Boba Marley, která donutila ke zpěvu snad celý sál. Píseň Star star zase všechny rozněžnila, zamilované páry se pevně drželi a pánové hledali vhodné oběti… ne vážně, nádherný ploužák, který si po live verzi poslechnu i doma, natolik dokáže zaujmout.

The Frames hrají muziku k poslechu, která dostane každého, kdo si chce odpočinout a zapomenout na vše špatné a na chvíli se zasnít. Nevím proč, ale při poslechu této skupiny jsem si uvědomila, že všechny ty špatné momenty zde nejsou navždy a stojí zato si počkat na ty krásné chvíle, které nám život přichystá. A koncert The Frames určitě patřil mezi ně.

0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika