Chris Sadler v rozhovoru

Ahoj, nemůžu se nezeptat… Vzhledem k tomu, že je začátek nového roku, dříve než začnu s otázkami, které se týkají tvého vystoupení na Apokalypse, zajímá mne malé zamyšlení nad uplynulým rokem 2006. Jaký byl?
To bylo teda hodně hektický. Teď jsem to v diáři počítal a za rok 2006 jsem měl 118 vystoupení. Takže i když se loni nenašlo ani zdaleka tolik času pracovat na vlastní tvorbě jak bych si přál, rozhodně jsem se neflákal. Ještě k tomu jsem rozjel vlastní módní značku - LemonWear. Značný kus roku jsem trávil na přípravách a na konci roku jsem zveřejnil první pánskou kolekci, která je hlavně o vtipných, originálních sloganech a hláškách pro klubovou komunitu. Kolekci LemonWear si lidi můžou prohlédnout a koupit v DJ Shopu v Pražských Holešovicích, nebo na www.lemonwear.cz.



Jsi jedním z nejznámějších houseových djs u nás. Jak se daří tomuto stylu v době obrovského boomu trance akcí? A hlavně, jak bys popsal nynější zvuk houseu?
Paradoxně se daří velice dobře. Svědčí o tom počet vystoupení za roku 2006, což je snad osobní rekord. Možná je to proto, že trance naučil lidi víc ocenit melodie a nebát se vokálů. Každopádně byl loňský house hodně o electru a syntetických zvucích. Snad každá druhá vydaná deska měla electro prvky a používala se jednoduchá „saw wave“ (zvuková vlna ve tvaru pily) jako basová linka. Často bohužel na úkor muzikality a melodičnosti. Naštěstí producenti jako Chris Lake, Kurd Maverick nebo Fedde Le Grand ukázali, že electro-house může být funky, zajímavý a zábavný.

Jsi residentem Climaxu v Roxy. Nedávno jsem tuto noc navštívila, velmi mi to připomnělo období okolo roku 2000, Shake, Mix apod. Byla tam nádherná, uvolněná atmosféra jako tenkrát. Je to tvůj záměr? Nevěřila jsem, že se dá zažít takový návrat zpět, proto mně zajímá nakolik je to tvá zásluha. Podle čeho třeba stavíš line-up?
To skutečně rád slyším, že se ti ta atmosféra Climaxu tolik líbila. Hudebně je Climax o veselé a našláplé party-music a podle toho taky sestavujeme line-up. Nechci tam žádný těžce poslouchatelný experimenty, nechci aby tam hrálo nic temného ani deepového, ale čistě pozitivní hudba na paření a to, si myslím, se podepíše na atmosféře. Je taky jádro lidí, kteří chodí na Climax velmi často a chodili právě v tom období okolo roku 2000 a i když jsou o 6 let starší rozhodně nezapomněli jak se řádně kalí. K tomu je ještě specifičnost prostoru Roxy, který neztratil nic z toho kouzla za ta léta.

Vím, že jezdíš po klubech a stále jsi velmi oblíbený headliner. Přesto vystoupení na Apokalypse je trochu něco jiného. Je to veliká halová akce, atmosféra je zcela odlišná od atmosféry v klubu. Těšíš se na toto hraní? Co od tebe mohou lidé očekávat?
No, ohledně k tomu, že hraju v La Grottě, která je v podstatě velký klub, zas takový rozdíl si myslím to není. Těším se skutečně moc, na Apokalypse hraju fakt rád a ještě to nezklamalo. A co mohou lidé očekávat? Něco nového smíchaného s něčím starým a okořeněné pořádnou porcí funku.

Tento díl je zároveň výročím, Apokalypsa totiž slaví 25. pokračování. Vzpomínáš si na oslavu svých 25. narozenin?
Kdybych si to pamatoval, tak by to asi nebyla tak dobrá kalba :-)


Jaký je tvůj názor na line-up tohoto dílu? Poslechneš si někoho z headlinerů?
Nebudu ti kecat, hard-techno není zrovna můj šálek čaje ale určitě během večera párkrát vyjdu z La Rotty, alespoň abych si potvrdil, že to právě není můj šálek čaje a možná mě něco příjemně překvapí. Nejvíc mě láká asi pan Lekebusch – to už mi přijde jako techno s hlavou a patou. Pár jeho desek by se našlo i v mé sbírce.

Přestože tuším odpověď, zajímá mne tvůj názor na halovky. V čem se liší například atmosféra velikých akcí a klubů? Čím bys přesvědčil lidi, aby více navštěvovali malé podniky? Říká se, že taneční kultura by měla stát hlavně na klubech, jak je tomu u nás?
Hele, já nemám nic proti halovkám. Spíš ty halovky, respektive promotéři zodpovědní za většinu halovek v Praze, mají něco proti mně. Já miluju halovky, protože mají takovou energii a náboj, který muže existovat jedině, když je několik tisíc lidí v jedné místnosti. Na druhou stranu, jedině v klubu se dá zažít ta pravá přátelská a uvolněná atmosféra a opravdová blízkost k lidem kolem sebe na parketě. V tom spočítá to kouzlo menších klubu. Snad každej z nás zažil některé z těch nejlepších mejdanů právě v malém kruhu známých a o tom malý kluby jsou – místo, kde se sejde parta známých, aby spolu zakalili. Bez toho žádná taneční scéna není, stane se z toho spíš záležitost, občasný koncert superstar DJu a nic víc, nebylo by tomu jinak ani tady v Čechách.

Myslíš, že lidé navštěvují parties kvůli hudbě? Záleží jim na headlinerech, na stylu, který presentuje, nebo jdou pouze na jméno akce jako takové?
Jak kdo. Lidi podle mě jdou na party pro různé důvody. Někteří aby vyloženě poslouchali určitého DJ nebo kapelu, někteří, protože jím sedí styl hudby, který ta akce prezentuje, někteří, protože tam zrovna jdou jejich kámoši a někteří se chtějí jenom odreagovat a myslí, že tam by mohla být nejlepší kalba.

Co bys popřál Apokalypse k jejím narozeninám? A co bys popřál lidem do nového roku?
Pro Apokalypsu mám respekt. Přijde mi jako opravdu kvalitní akce na scéně, kde to vždycky tak není. Proto upřímně přeju Apokalypse aby vydržela minimálně dalších 25 dílu. A lidem přeju aby číslo 7 v roce 2007 se stalo pro ně šťastným.

Na závěr ti položím jednoduchou otázku a záleží jen na tobě, jak ji pojmeš. Co pro tebe znamená být djem?
Něco filosofického na závěr? Je to pro mě všechno, celý můj život se kolem toho točí. Tak abych odpověděl na filosofickou otázku stejně filosofickou odpovědí: hraju, takže jsem.