Lekebusch králem Apokalypsy

Live: Christian Wünsch, Carlos Rios

DJs: Cari Lekebusch, Mark E.G., Torsten Kanzler, Tobias Lüke aka O.B.I., Schimek, Breeth, Jerry, Misa Salacova, Tvyks, Ladida, Chris Sadler, Hydrophonic, Michal Poliak aka BB Mike

Je tomu už nějaká ta sobota, přesněji sobota 21.8 roku 1999, kdy v Boby centru proběhl první díl party nazvané Apokalypsa. Od této doby se dost změnilo a troufám si říct, že z této akce se v dnešní době stala nejvýznamnější indoor techno událost v Česku a zároveň akce, o které se ví i za hranicemi naší země. Nejinak tomu bylo i u dílu, který je teď čerstvě za námi a který podle mého měl jeden z nejsilnějších, ne-li nejsilnější, line-up v celé historii. Za tento fakt mluví i velký počet návštěvníků, kdy podle mých informací bylo beznadějně vyprodáno. Při procházce ke komplexu Boby centra, kterou jsem si vyměřil od Hlavního nádraží, kam jsem se dokodrcal nepříliš pohodlným autobusem, se mi do jednoduché cesty k cíli připlétaly různé překážky v podobě zastávky na chutné večeři a následné zastávce na zlatavém moku v pivnici na Flédě. Plán byl jasný. Osvěžit se a plný energie přeběhnout do útrob prostor skrývajících se pod adresou Sportovní 2a. Plány a skutečnost jak se ukázalo jsou dvě rozdílné věci. Vstupní branou proto procházím až v okamžiku, kdy za svými mašinkami vládne první live act večera. Pojďme se tedy podívat na to, jak vystupující gurmáni vařili předkrmy, hlavní chody, přidávali třešničky a jak se to komu ve výsledku podařilo.



Carlos Rios kuchař bez hrnců.
Tenhle 36let starý chlapík žijící v Holandsku, už plně masíroval dav, když jsem se ocitl na hlavní Amok stagi. Pro mě ten večer první šéfkuchař na scéně, který krmil dav hutnými beaty, do kterých přimíchával dle chuti a potřeby speciální a ryze originální perkusní a detonážně minimalistické ingredience. Zaslouží si za svůj výkon respekt a uznání, protože jeho hudebně kulinářské umění nespočívá ve vaření z "hrnců" na nichž se otáčejí "černé drážkované pokličky", ale pro laika z nadpozemských zařízení, doplněných notebookem, do kterého po celou dobu upřeně hleděl. Jednoduše řečeno jeho soustředěný výkon byl nadprůměrný, přesto bych si neodpustil poznámku, že tomu něco malinko chybělo. Možná nějaké koření, třeba to free stylové, kterým disponuje jeho mladší parťák Vincent de Wit, s nímž tvořil nezaměnitelné a unikátní duo.



Cari Lekebusch král co dobře, ale krátce panoval.
Netrvalo dlouho a potom, co skončilo na projekci promítání plakátů předchozích dílů party Apokalypsa se před září zelených a jednoho barevného laserů chystal další šéfkuchař, tentokráte ze země tří korunek. Na řadě byl Kari Pekka Lekebusch (celé jméno). Jako správný guru hned od začátku začal „vyvolávat“ tanečního ducha všech lidí okolo. S úsměvem a ochotný pózovat, ve své bekovce v průběhu celého setu, fotografům. Jeho nezaměnitelný zvuk, k němuž přidával efekty a skreče mě úplně pohltil a nohy jsem rozhodně neudržel v klidu. S napětím jsem čekal, zda třeba neutrousí nějakou svojí hitovku jakou je třeba „Thursyr joik“, „Might mouse“ nebo nějaký kousek z mnou oblíbeného alba Architekt. Některých jeho kousků jsem se přeci jen dočkal. Rozhodně Cari předvedl to nejlepší, co bylo na tomto díle ke slyšení a patřil k vrcholným hudebním zážitkům. Navíc ukázal svou štědrost, když kolem sebe doslova sypal cd. Při jeho setu se mi honila hlavou jen jedna věc, proč čas běží tak rychle?



Usměvavý gangster Torsten Kanzler.
Když se uvolnilo místo po Carim za mixem se objevuje pokérovaný „ganster“ v bílém tričku, na kterém má napsané své jméno. Další z řad zkušenějších djs začal psycho intrem, které kroutil zpomalováním rychlosti desky. V době když už začali lidi pískat, přihodil basovou linku a dál se s tím už moc nemazlil. Jeho vystoupení se začalo rozjíždět jak vlak. Netrvalo dlouho a dosahuje plných otáček. Zvraty, obchvaty, efekty a útěky do ztracena jen pro to, aby se v silnějším kalibru mohl vrátit zpět. Slušný techno nářez a když se do toho připojila decentní psycho melodie, nebo song jako například Prodigy „out of space“ doslova to všude vřelo. Torsten si prostě s publikem hezky pohrával. Předvedl, že rozhodně patří ke kvalitním djs a i přes zdánlivou drsnou image je to v pohodě chlápek.



Párty zvířátko Mark E.G.
Čas se naplnil. Šílenství začíná. Mark se zmocnil mikrofonu a „nevinným“ proslovem se uvedl. Pak už se rozjela divočina a všem bylo jasné, kdo je v Boby největší šílenec a nejoriginálnější tanečník. Při pohledu na jeho „šílenství“ si vždycky vzpomenu na klip k tracku „Push the tempo“ od Fatboye Slima, kdo viděl, tak ví o čem mluvím. Všechno je v pohodě a jakmile začne hrát hudba je všechno pryč a tělo se přestává ovládat. Nastává změt šílených pohybů. To si myslím na Marka přesně sedí. Opět nám předvedl čeho všeho je schopen, když se pokoušel vejít do ledničky, nebo se snažil přeskočit odposlechy, zahazoval obaly od desek do davu, balancoval s deskou na hlavě a o kouscích se židlí ani nemluvím. Pokud bych se měl začít bavit o tomto hardstyle dj a jeho hudbě, musím říci, že je to nezodpovědný kuchař. Na svědomí, co vím, má pouze jednu desku, což svědčí o tom, že jde spíš o showmana než významného producenta. Jeho vystoupení bylo na úkor jeho bláznovství trochu ploché, ale vzhledem k tomu, že je i sám svůj MC, patří mu rozhodně poklona. Hodina a čtvrt utekla jak voda a na řadě bylo pikantní kulinářské umění ze Španělska.



Tajuplný Christian Wünsch.
Kšiltovka zaražená dost do čela, skloněná hlava nad mašinkami a notebookem, tak si pamatuji na druhý a zároveň poslední live act ze seznamu techno celebrit. Hodinu vaření z nejzákladnějších surovin se nám hodlal nadělit tento španělský techno matador. Když jsem tohoto borce slyšel naposledy hrát, bylo to z gramofonů a proto jsem byl celkem zvědavý, co předvede živě. Musím konstatovat, že šlo o svižné techno, které mě donutilo zavzpomínat na staré dobré časy. Ač to bylo live vystoupení, bylo naplněné šmrncem a nábojem. Některé zvuky mi přišly dost oldschoolové a přitom, jak to dokazoval poskakující dav, pořád dost v kurzu. Díky dalším jiným povinnostem jsem si nevychutnal jeho vystoupení úplně celé, ale to co mě vyrušilo, bylo když do svého setu přimíchal pecku „Computer welt“ od samotných Kraftwerk. V čase kdy jsem se dostal zpět k poslechu už téměř docházelo ke střídání.



Když nevíte co by, dodělá vás O.B.I.
K tomuto věčně se usmívajícímu kuchaříkovi se vyjádřím velice krátce. Jeho předkrmy a dezerty na mě působily okoukaně a já si připadal, jako bych už tohle někdy ochutnal, s tím rozdílem, že teď už mi moc nechutná. Přesto mě dokázal do konce svého setu udržet na parketě a to hlavně díky tracku od Fatboye Slima samozřejmě v techno podobě, o chvíli později i remixu od The Fugees. Při únavě z mnoha hodin bez spánku mne ještě rozveselily houpavé pohyby obsažené v melodii polky, přesněji řečeno loňské záležitosti od mistra Arcuse P. Když jsem konečně v klidu usedl s tím, že si Tobiase doposlechnu, začala se rozeznívat deska od Thomase Schumachera, kterou mám oposlouchanou díky cd, které namíchal Jerry ke 14 dílu Apokalypsy a který jsem kdysi dávno dostal u vchodu na již zmiňovanou čtrnáctku. Chvíli jsem Jerryho ještě poslouchal, ale únava mě odtáhla za „flígr“ domů.



Z pohledu zmlsaného klubera jsem si po hudební stránce přišel na své a mé sluchové ústrojí rovněž. Když se poohlédnu za celou výzdobou na party, efekty a dalšími doplňky, tak výmluva pořadatele v duchu zachování tváře, jak ji známe z minulosti, je pro mne neuspokojivá. Mohu tedy jen konstatovat, že lasery byly nejpůsobivější dekorací. Jednoznačným plusem byla hudba v podaní Cariho a Wunsche. Vzhledem k avizované výjimečnosti oslavy 25 dílu, party nepůsobila výjimečně. Překvapivě si ovšem u tohohle dílu troufám říci, že se dalo po prostorách pohybovat (nebo jsem měl jen štěstí a tlačenicím se mi podařilo vyhýbat) oproti předchozímu dílu. Co se týká situace kolem šaten, o té vím bohu dík jen z doslechu a situace byla překvapivě opět stejná. Bary kritizovat snad ani nemohu, protože má návštěvnost na nich byla za celý večer minimální.

fotoreport od Lucci
fotoreport od TaZe
fotoreport od Bufiho
fotoreport od Davida Valmonta
Anketa z Apokalypsy 25