Monika Kruse: Na letní festivaly se moc těším

Ahoj Moniko, jak se právě máš? Apokalypsa bude už za pár týdnů, prozraď nám ale, jaká další vystoupení tě čekají do termínu 22. června a kde jsi za poslední dobu všude byla?
Ahoj, daří se mi výborně.:) Za poslední měsíc jsem procestovala velkou část světa, koncem května jsem opět hrála v mém milovaném Japonsku, konkrétně v Osace a Tokyu. Bylo to jako vždy úžasné.:) Jinak jsem absolvovala několik vystoupení po Německu, hrála jsem také v Holandsku… Do Apokalypsy mě ještě čeká můj oblíbený Dance Valley Festival, kam si mě pozval Carl Cox, potom Salzburk, Berlín a Hamburk. Jinak se už k vám moc těším, V České republice jsem už dlouho nehrála a jsem také zvědavá na Apokalypsu, o které jsem toho už hodně slyšela.:)

Co tě právě na Japonsku tolik fascinuje? Vím, že tvé poslední album, On the Nippon Road, bylo ovlivněné právě touto zemí... Čím tě tedy Japonsko tak uchvátilo?
Japonsko je pro mě jednoznačně tou nejkrásnější zemí, co znám a kterou jsem kdy navštívila. Místní lidé jsou velmi milí, přátelští a hlavně vstřícní k cizincům. V Japonsku je také úžasná příroda, vůbec venkov je zde kouzelný. Ráda se sem vracím, načerpám zde hodně energie, sil a také nápadů k další realizaci.

Jak plánuješ toto léto – je pro tebe letní období spíše časem pro odpočinek, nebo budeš pracovat? Přece jenom, k létu neodmyslitelně patří open-air festivaly a právě na ty se spousta DJů během roku nejvíce těší…
Máš pravdu i já se na letní festivaly moc těším, mají svou atmosféru. Ale každé léto také hodně cestuji, navštěvuji své přátele, na které během roku nemám moc času. Jinak také plánuji, že si pronajmu s několika kamarády malou jachtu a budeme se několik dní jen tak plavit po moři. Nebo bych si ráda pronajala malý dům na Ibize, kde bych mohla klidně trávit úplně celé léto. Miluji ten ostrov.:)  

Zpátky k Apokalypse – co od tebe můžeme očekávat, samozřejmě ve smyslu tvého setu? Jsi také jedním z těch DJů, kteří za poslední dobu radikálně změnili svůj sound, nebo se stále držíš „svého“ a žádná změna u tebe neproběhla?
Neřekla bych, že jsem nějak změnila svůj sound, hraji pořád směs techna, elektra, i když se musím přiznat, že hrávám často také minimal. Nicméně se snažím přizpůsobit dané party a atmosféře, která tam je. Tím tedy chci říct, že na Apokalypse ode mě určitě uslyšíte spíše rychlejší a tvrdší set.

Jak hodnotíš line-up tohoto dílu, co říkáš na ostatní vystupující (Christian Fischer vs. DJ Murphy, Ian Void, Mario Ranieri, Weichentechnikk)?
Dobře se znám jenom s Murphym, seznámili jsme se během mého tour v Brazílii. Z mého pohledu je Murphy naprosto geniální DJ, který má dokonalou techniku mixu. Je to také fajn kluk, už se na něj těším, dlouho jsme se neviděli.:) Jinak jsem se několikrát potkala i s Christianem a Mariem, ale neznáme se až tak dobře. Co se týká hudebního složení tohoto line-upu – myslím, že je zde zastoupeno hodně podob techna, což je určitě dobře – na „své“ si tak přijde snad každý.

Máš nějakou velmi oblíbenou desku, která má své stálé místo ve tvém kufru? Takovou desku, kterou ráda hraješ a zatím se ti „neomrzela“?
Takových desek mám spoustu. V mém kufru je vždycky tak kolem 20ti starších desek, které jednou za čas hraju. Po nějaké době je zase doma vyměním za další… Mám kolekci asi 100 mých velmi oblíbených desek, které pořád moc ráda hraju.:)

Poslední otázka – jaké jsou tvé pracovní plány do budoucna, chystáš nějaké nové projekty? Na co se můžeme těšit?
Navázala jsem spolupráci s Gregorem Tresherem, se kterým momentálně dokončujeme desku pro holandský label Intacto. Jinak se také s Gregorem zaměřujeme na více „underground“ tvorbu, která by měla vycházet v podstatě anonymně. Jedná se o projekt, který má více „nekomerční“ charakter. Uvidíme, jaké budou ohlasy.:)

Monika Kruse: DJ, producent, majitelka labelů Terminal M a Electric Avenue Recordings
Na světě je mnoho DJů i DJek, ale jen málo z nich se skutečně podíleli na „formování“ světové taneční scény. Monika Kruse, DJka a producentka s mnohaletými zkušenostmi, však stála u „zrodu“ těch nejvýznamnějších událostí… Už více než 15 let představuje Monika Kruse jednu z nejvýraznějších postav na světové taneční scéně. Její styl, obecně a stručně označený jako “techno-funk”, excelentní technika a zejména velké charisma, to vše si získalo mnoho fanoušků po celém světě – od Chicaga, přes Berlín až po Tokio.

„Mám jedinou motivaci, která mě stále žene kupředu – je to hudba. Hudba je celý můj svět, je to takový můj “hnací motor”, který mě stále nutí vymýšlet nové projekty.“

A jak Monika s hraním vlastně začala a čemu se věnovala dříve?
Už jako malé dítě mě hudba hodně bavila, v sedmi letech jsem začala hrát na klavír, zpívat… V období dospívání jsem ale začala mít i jiné zájmy, věnovala jsem se modelingu (dokonce jsem jako čtyřleté dítě natáčela různé televizní reklamy)a z počátku jsem si i myslela, že modelku bude dělat i dál. Jenomže moje láska k hudbě a především touha se jí naplno věnovat – to způsobilo, že jsem zanechala všech svých dalších aktivit a vydala se na profesionální dráhu Dje a producenta. Bohužel a samozřejmě bohudík pro mé fanoušky – rychle jsem si uvědomila, že modeling pro mě nemá moc velkou budoucnost a rozhodla jsem se pro práci s hudbou. Musím se dokonce přiznat, že mě z modelingové agentury vyhodili, protože jsem se tam ukázala jen tehdy, když jsem potřebovala peníze na nákup desek. Přehlídky a castingy mě prostě přestaly zajímat.

Monika Kruse pochází z Německa, kde představuje významnou součást místní taneční scény, na jejímž vývoji se významně podílí už od roku 1991.
V roce 1991 jsem tedy definitivně opustila kariéru modelky a doslova se „vrhla“ na hudbu. Koupila jsem si první desky, půjčila si od známých gramofony a začala jsem trénovat. Poprvé jsem se „veřejně“ představila „kamarádskému“ publiku v baru Babalu v Mnichově. Hrála jsem ale docela jinak, než dnes, a to hip hop, funk a house. Troufám si tvrdit, že to tenkrát mělo celkem úspěch, protože pak už začaly mít věci docela strmý vývoj. Získala jsem své rezidentní noci v mém oblíbeném klubu Parkcafe a když se pak v létě 1994 v Mnichově na starém letišti otevřel slavný Ultraschall Club, stala jsem se jeho residentkou také. Z toho jsem měla ohromnou radost, protože hrát v Ultraschall, to bylo něco. Nicméně bylo nutné začít dělat i produkci. V roce 1995 mi tak vyšel můj první track na kompilaci Pomelo nr. 1. Vytvořila jsem ho ve spolupráci s Richardem Bartzem aka Acid Scout.

A pak už chyběl jen malý krok od toho, aby se Monika stala mezinárodně bookovanou Djkou.
Jeden z mých největších snů se mi splnil na přelomu tisíciletí, kdy jsem vystoupila jako host závěrečné show berlínské Love Parade před jedním a půl miliónem raverů. Hrála jsem tak po boku takových skvělých kamarádů, jako jsou Sven Väth, Carl Cox, Takiu Ishino, DJ Hell.

Moničiny sety měli možnost ocenit party people také například v Mexiku, v několika londýnských klubech, Stockholmu, Chicagu, Tokiu a v roce 1999 absolvovala velmi úspěšné turné po Brazílii. V roce 1997 byla zvolena čtenáři německého časopisu Groove jako “Best national DJ of 1997“. Monika se přestěhovala zpět do Berlína a začala zde pracovat pro mezinárodně uznávaný label Studio ! K-7. Starala se o distribuci a dohlížela na booking K-7 DJů v rámci Německa. Monika dodnes vystupuje v klubech a na parties po celém světě, má rezidentní noci v belgickém klubu Fuseclub, hrává také na ilegálních rave party nebo na reprezentacích German Dance Culture pro Goethe Institute, vystupuje na japonských mega rave akcích WIRE.

Japonsko mě doslova uchvátilo, za svou kariéru už jsem v této zemi 3x absolvovala tour. Miluji japonský životní styl a jejich kulturu. Moje poslední návštěva Japonska mě nadchla natolik, že jsem se rozhodla vydat další CD kompilaci ze série „On the road“ inspirovanou právě touto zemí. Kompilaci „On the Nippon Road“ jsem namíchla pro HMV, největší japonské vydavatelství elektronické hudby. Celé CD, na které jsem se snažila v hudební podobě „přenést“ své dojmy z japonských měst, hektického života, ale i z venkova, je zakončené novou „electro-tech hymn“ - "The Mad Real World", oceněnou časopisem Mix Mag jako nejlepší electro deska pro listopad.

Monika Kruse však není jenom respektovaná Djka a producentka, je také promotérem několika eventů v Německu. 
V Mnichově jsem začala pořádat party pro Ultrashall crew, ale také party například na vojenských cvičištích, nebo třeba “train party”, tedy party ve vlaku. Zkouším se uplatnit také v jiných oblastech, než je jenom hudba – pořád nejrůznější charitativní akce a založila jsem vlastní organizaci bojující proti rasismu.

Jak už jsme zmínili, Monika je velmi produktivní producentkou, a to přibližně od roku 1995, kdy začala poprvé úspěšně vydávat například na labelech Frisbee, PrimeEvil, Fine Audio Recordings nebo School. Vydala celou řadu desek, remixů a CD kompilací na mnoha světových labelech. Její track “Latin Lovers” se stal naprostým hitem (nejen) léta 2003. Monika také založila dva labely – od roku 2000 label Terminal M, který má hlavní profilové zaměření na techno (desky zde vydali např. DJ Rush, Miss Kittin, Patrick Lindsey...). Kromě úspěšných vinylů, které na tomto labelu vyšli, upoutala pozornost také sérií mixovaných CD kompilací “On the road“, které jsou na hudebním trhu hodně populární. Právě s Patrickem Lindeseym, známým pod nickem Voodooamt, Monika založila společný projekt Monika Kruse @ Voodooamt. Z této spolupráce vzniklo další úspěšné album “Panorama“ a několik dalších desek, pro příklad jmenujme Monika Kruse@Voodooamt : Highway Number 4

V roce 2003 vznikl také její druhý label Electric Avenue Recordings, který je více založený na minimal a experimental soundu. Svoji mezinárodní úroveň si tento label získal zejména díky releasům od jmen jako Tobi Neumann, Märtini Brös, Liebe Ist Cool, Tony Rohr a Toni Vokado... V současné době je Monika uznávána jako jedna nejperspektivnějších producentek electra, techna i minimalu a zároveň je respektována jako výborná DJka.