The Cure zkraje roku v Sazka Aréně

Pokud nebyl mladý člověk v osmdesátých a devadesátých letech vekslák, metalák popřípadě depešák, musel zákonitě patřit k fanouškům novoromantické scény, především však anglických The Cure. Jenomže být fanouškem této nesmrtelné kapely bylo vždy o něco víc než jen poslouchání jejich skladeb - byl to životní styl. Ruku na srdce, kdo z této generace si nezkoušel před zrcadlem tupírovat vlasy a máminou rtěnkou malovat rty.



The Cure se během téměř třicetileté existence stali jednou z kapel, která měla zásadní vliv na hudební dění po celém světě. Stali se vzory pro nekonečné množství kapel, a přestože na svém kontě mají kolem dvou desítek alb, všechny znějí originálně a The Cure na každém z nich přinášejí vždy něco nového. Na začátku své činnosti se prezentovali hudbou, kterou lze charakterizovat jako drsný a nervózní pop. Jako jedna z prvních kapel položili základní stavební kámen k žánru gothic rock. Pro tvorbu The Cure však krom zpěvu byl vždy charakteristický mix kytar a syntezátorů. The Cure jsou víceméně nadžánrovou kapelou, která však díky své oblibě u fanoušků působí od osmdesátých let spíše na poli mainstreamu, a to nejenom v rodné Anglii, ale i USA a různých částech Evropy.

Historie kapely se začala psát v roce 1976, u zrodu stál Robert Smith (narozen 21.5.1959) , spolu s ním spolužáci Michael Dempsey (basa), Laurence „Lol“ Tolhurst (bicí) a Porl Thomson (kytara). Pod názvem Easy Cure začali skládat vlastní skladby a během roku 1977 také vystupovat po celé jižní Anglii. O rok později vypustili z názvu „Easy“ a podepsali smlouvu s nahrávací společností Fiction, u které vydali i většinu svých dalších počinů. Klíčovou osobou v začátcích The Cure byl Chris Parry, který odešel od Polydoru, aby založil vlastní nezávislou společnost a krátce poté, co mu byla doručena demo nahrávka skladby „Killing An Arab“, podepsal s kapelou smlouvu.

První album s názvem „Three Imaginary Boys“ vyšlo v květnu roku 1979, setkalo se s velkým ohlasem, který ještě stoupl především díky vydaným singlům „Boys Don’t Cry“ a „Jumping Someone Else’s Train“. Michael opustil kapelu na konci téhož roku a nahradil ho Simon Gallup (basa), druhou posilou byl klávesista Matthieu Hartley. Rok 1980 přinesl album „Seventeen Seconds“ s Robertovými temnými texty, ale především se skladbou „The Forest“. Po světovém turné opustil kapelu Matthieu a zbylé trio nahrálo truchlivé a atmosférické album pojmenované „Faith“, obsahující další úspěšný singl „Primary“. Kapela nahrávku podpořila na sérii koncertů nazvané „The Picture Tour“ , během které vydala singl „Charlotte Sometimes“. V roce 1982 se The Cure vrátili opět do studia, aby pořídili materiál pro svou další, v historii kapely jednu z nejtemnějších nahrávek, desku „Pornography“, jejíž vydání podpořili na turné. Krátce po vydání singlu „The Hanging Garden“ kapelu opouští i Simon a Tolhurst se od bicích přesouvá za klávesy. První tanečnější věc v historii kapely dostala název „Let’s Go To Bed“ a práce na videu k této skladbě odstartovala spolupráci s režisérem Timem Popem.

Začátek roku 1983 Smith věnoval své spolupráci s kamarádským projektem Siouxie & The Banchees“, se kterými natáčel album „Hyaena“ a následně s nimi vyrazil na turné, coby kytarista. S bubeníkem Budgiem ze stejné kapely založil v témže roce projekt Glove. Následně se Robert vrátil k práci na skladbách pro své domovské The Cure, se kterými téhož roku (1983) vydal skladby „The Walk“, která se nese v elektronickém tanečním rytmu a najazzlou „The Lovecats“. O rok později vyšla další řadová deska „The Top“, obsahující nakažlivou psychedelickou záležitost „The Caterpillar“. Další personální změny – do kapely nakrátko přichází Andy Anderson (bicí) a Phil Tornalley (basa), vrací se také kytarista Porl Thomson. Nový zvuk byl zaznamenán na albu „Concert“. Po skončení koncertního turné odešli Andy a Phil, které nahradili Boris Williams (bicí) a navrácenec Simon Gallup. Nová sestava začala pracovat na nahrávce „The Head On The Door“ z roku 1985. Největším úspěchům se dostalo skladbám „Inbetween Days“ a „Close To Me“.

Následující turné se setkalo s ohromným ohlasem, především díky kolekci singlů, která vyšla ve stejné době pod názvem „Standing On The Beach“ (1986). Ze stejného roku pochází legendární koncertní film „The Cure In Orange“, jehož režie se chopil již dříve jmenovaný Tim Pope. Rok 1987 s sebou přinesl nejenom dvojalbum „Kiss Me Kiss Me Kiss Me“, ale i další posilu v podobě klávesisty Rogera O’Donnella. Šestičlenná sestava se vydala album podpořit na turné, během nějž si užívala hitparádové úspěchy celkem čtyř skladeb z desky.

Natáčením demosnímků v roce 1988 začaly práce na albu „Desintigration“ – nádherné atmosférické desce, ze které hitparádově uspěly opět čtyři skladby. Následovalo turné s názvem „Prayer Tour“, které kapela zvěčnila na záznamu „Entreat“. Roger odchází od kapely v roce 1990, nahrazuje jej dlouholetý kamarád Perry Bamonte, pouze však pro nadcházející sérii evropských festivalů. Jako jedna z prvních kapel přišli The Cure s kolekcí remixů „Mixed Up“, ve stejném roce (1991) obdrželi cenu Brit Awards v kategorii „Nejlepší britská skupina“.

Dlouho očekávaná novinka „Wish“(1992) přinesla o dost více kytar a je řazena k tomu nejlepšímu v historii kapely, přestože se objevily i opačné názory. Tak jako tak album přineslo hity jako „Friday I’m In Love, Letter To Elise nebo High“. O rok později přinesla kapela svým fanouškům dva živé záznamy koncertů „Paris“ a „Show“. Jak je již v historii The Cure zvykem, opět přišly personální změny – nejdříve odešel Porl Thomson, v roce 1994 pak skončilo působení v kapele pro Borise Williamse, kterého o rok později nahradil Jason Cooper, do kapely se také vrátil klávesista Roger O’Donnell. Přestávku mezi alby vyplnili The Cure příspěvkem „The Dread Song“ na soundtrack k filmu „Soudce Dredd“ a vytrvalým koncertováním. Album „Wild Moon Swing“ spatřilo světlo světa v roce 1996 a zaznamenalo úspěchy napříč žebříčky všemožných hitparád. Kapela vyrazila na „The Swing Tour“ v rámci něhož se zastavila i v České republice. Poté následovala dlouhá pauza až do roku 2000, kdy The Cure vydali album „Bloodflowers“, nominované na cenu Grammy. Během turné k této desce zahráli The Cure během devíti měsíců před devíti miliony lidí.

Po roce se přihlásili s kolekcí „Greatest Hits“ obohacenou o dvě nové skladby „Cut Here“ a „Just Say Yes“, zakrátko došlo i k ukončení smlouvy se společností Fiction Records. Nové bezejmenné album vyšlo (2004) již u firmy Geffen a kapela ho podpořila na úspěšném turné. V roce 2005 kapelu opustili Pery Bamonte a Roger O’Donnel, potřetí se vrátil Porl Thomson, následně byly v reedici vydána první čtyři alba kapely. O rok později The Cure započali práce na svém třináctém studiovém albu, proces byl záhy přerušen vzhledem k Robertovým projektům a následnému vydání další čtyř remástrovaných alb. Následně vyšlo DVD s názvem „Festival 2005“. Na jaře letošního roku se The Cure vrátili do studia, aby pokračovali na 33 nových skladbách, ze kterých se bude vybírat na nové album, které je netrpělivě očekáváno. Stejně tak jako termíny světových zastávek, mezi nimiž nechybí ani únorový termín v pražské Sazka Aréně.

www.thecure.com