Eric Prydz: Interview v Atlantě

Poslední dva měsíce je na své premiérové cestě mimo Evropský kontinent. Konkrétně na severoamerické tour, kde se s Ericem, při jeho vystoupení v Atlantě, setkal můj kamarád Sam a vyzpovídal Prydze speciálně pro Swedish House Mafia forum. Dovolil mi uveřejnit tento rozhovor exkluzivně i v ČR. Proto, jestli vás zajímá, pod kolika pseudonymy vlastně Eric Prydz vydává svou produkci a nebo kolik rozdělaných tracků se „povaluje“ v jeho laptopu, jste právě teď na správném místě.



Jsme právě v Atlantě v clubu WetBar a naproti mně sedí Eric Prydz. Ericu, jak se vede?
Jsem v pohodě, trošku unavený… Jinak jsem ale ok.

Ano, tvoje tour byla trošku hektická. Jaký je tvůj celkový dojem? Měl jsi nějaké oblíbené místo, kde jsi hrál?
Bylo to nad moje očekávání, opravdu. Nevěděl jsem co můžu čekat, protože porovnávat Severní Ameriku a Evropu s taneční hudbou… Já nevím. Chci říct, že Severní Amerika je hodně o R&B a hip hop. Slyšel jsem od lidí, že polovina mých vystoupení bude hodně špatných, polovina bude v pohodě a pár z nich bude opravdu skvělých. Ale můžu říct, že opravdu skoro všechna má vystoupení byla dobrá. Lidé tady opravdu rozumí hudbě a i když pravděpodobně nikdy neslyšeli nic takového, dostali se do toho a užívali si to. Takže, celá moje tour byla nad moje očekávání, opravdu. Nemůžu se dočkat až budu někdy zpátky.

Dobře, to rádi slyšíme. Dole teď právě hraje Dana Bergqvist a docela to tam rozsekává. Proč jsi si vybral na tour s tebou právě jeho?
Dana je můj starý kamarád. Oba dva jsme hráli v jednom gay baru ve Stockholmu. Bylo to místo nazývané „Rainbow room.“ Už ale neexistuje. Také jsme spolu hráli v klubu Grodan rovněž ve Stockholmu. Takže ho znám jako dobrého hudebníka z tamější scény. Potřeboval jsem dobrého „warm up“ DJe, který by jel semnou na tour a Dana byl jasná volba. Je opravdu velmi talentovaný a velmi dobrý člověk. Tak jsem se ho prostě zeptal, jestli by semnou nechtěl hrát po Severní Americe. A on odpověděl: „Jasně, proč ne.“ Takže to je důvod proč.

Dobrá, koluje hodně pověstí a každého zajímá, jak to je s cestováním? Co nám povíš o autobusu, kterým cestuješ. Protože jak každý ví, máš fobii z létání. Jak to tam vypadá?
Autobus je opravdu skvělý. Je obrovský a myslím, že každá rocková skupina v Americe byla na tour takovýmhle autobusem. Iron Maiden, Motley Crue, John Bon Jovi, Mistr Prydz *smích* a hodně raperů mělo autobusy jako je tento. Takže je to vážně „cool.“ Jsou tam velké gauče, obývák, televize, kuchyň, koupelna, velká ložnice a takové ty věci. Opravdu se necítím, jako že moc cestuji. Je to spíš jako když jsem v něčím obýváku. Máme tam internet, takže můžu surfovat a chatovat nebo dělat hudbu. Takže autobus je vážně super.





Super. Všichni víme, že se bojíš létat. Takže jak jsi se dostal do Ameriky? A můžeme čekat i cestování do jiných částí světa?
No. Posledních pár let jsem hrál pouze v Evropě, kromě Petrohradu v Rusku. To všechno, protože nesnáším létání. Přál bych si říct, že „jen“ nesnáším létání, ale je to víc než fobie. Když vím, že mám letět, cítím se velmi špatně už skoro měsíc předem. Ale pro tento let, jsem si vzal trochu pilulek zvaných „Xanax“ a úplně jsem vběhl do letadla. *smích* Byl jsem v něm první. Takže já nevím, asi zůstanu u těchto prášků a možná začnu cestovat na místa jako je Japonsko, Jižní Amerika a možná i Austrálie. Nevím. Uvidím teprve jak to bude vypadat až pojedu zpátky z Ameriky.

Ok, další důležitá otázka… Album. Co se s nim děje? Tady je trošku temno, můžeš nám to trošku blíže vysvětlit?
Hm… Album… Udělal jsem album, ale pak jsem se rozhodl, že ho nevydám. Je to trošku komplikované. Nahrávací společnosti chtějí jednu věc. Já chci něco jiného. Bla,Bla,Bla. Bude jedno album, ale nebude to pod jménem Eric Prydz. Ne teď. Bude Pryda Album. Je skoro z půlky hotové a nebude obsahovat žádné staré tracky, které byly vydány na mém vydavatelství Pryda. Nemám ponětí, kdy album bude vydáno, ale plánuji, že to bude jako promo pro Miami Winter Music Conference příští rok. Takže 3 až 4 měsíce od teď, doufám, budu připraven. Nemám rád, když musím pracovat s nějakými pevnými daty. Když je album hotové, je hotové. Takže bude vydáno u Pryda Records, až uznám, že je ten správný čas.

Jasně, to dává smysl. A jsem rád, že jsi si vybral tudle cestu než dělat to, co chtějí nahrávací společnosti . Budou nějaké další samostatné tracky? Třeba na tvých dalších vydavatelstvích Mouseville nebo Pryda Friends?
Jasně, mám jeden track, který udělal Sebastian Leger. Bude vydán na Pryda Friends s remixem ode mě. Jmenuje se „Terra.“ …*pauza a smích*… Dana ho právě hraje za námi. Skvělé načasování. No dobře, takže tato věc vyjde na Pryda Friends. Kromě tohohle bude ale ještě mnoho dalších věcí. Byl jsem opravdu produktivní tento rok a tak si potřebuji jen tak sednout a popřemýšlet o tom, které tracky chci vydat. Bude také další track pod pseudonymem Pryda, který se jmenuje Europa. Taky chystám jednu věc, kterou vám ale nepovím. Ještě nikdo neměl možnost ten song slyšet a bude s Europa na jedné desce. Chystají se také nějaké remixy na labelu Mouseville. Budou to remixy mého tracku Teaser (vyšel pod pseudonymem Cirez D) od Deadmau 5 a Oliver Huntemann. Chystá se také moje speciální re-edice tracku od Deadmau 5, který vydám později a opravdu se na tento song těším.

Tak jo. Otevřel jsem si jeden topic na SHM fórum, kde uživatelé napsali své dotazy na tebe. Tady je jedna otázka odtamtud. Kde bereš inspiraci pro jména tracků. Myslím třeba Muranyi, Balaton nebo Rymd?
No, Muranyi je ulice… „Muranyi Utca“ v Budapešti, kde žije moje přítelkyně. A já jsem vlastně tento track udělal v jejím bytě. No a pak jsem si šel koupit něco k jídlu a když jsem šel nazpátek, viděl jsem název té ulice a řekl jsem si, že to zní vážně dobře. Hodí se to k hudbě na Muranyi, protože to má odlišný zvuk. Hodně lidí si myslí, že to zní jak zvuk z video hry, ale já to opravdu nikdy tak neviděl. Myslel jsem, že to zní více jako „balearic,“ nebo… Já vlastně ani nevím. Je to těžké říct. Myslím, že ta myšlenka o video hře je založená na tom zvuku, který jsem si vybral pro tu melodii. Víš jak. Balaton. To je vlastně druhá strana této desky. Je to jezero. Jezero v Maďarsku. Navštívil jsem svou přítelkyni letos v létě a jeli jsme k tomuto jezeru. Je to tam opravdu krásné. A zrovna v onu dobu jsem pracoval na tomto tracku a tak jsem si myslel, že bych tento song mohl pojmenovat Balaton.

Zajímavé. Ok, další otázka odtamtud. Jak vymýšlíš, pod kterým pseudonymem track vydáš? Máš nějaký systém na to?
No, občas to dělám tak, že si sednu a řeknu si: „ Ok Eric, potřebujeme udělat nový Cirez D pro Mouseville Records,“ ale to nikdy nezafungovalo jak jsem chtěl. Dělám hudbu nebo jednoduché melodie pokaždé když cestuji a nebo jsem na hotelu. Můžu říct, že mám možná 300 – 400 nedokončených songů v mém laptopu. Takže to může být něco, co si třeba znovu poslechnu a vidím to po roce úplně jinak a tak si řeknu: „Dobře, pokusím se dokončit toto.“ Není to tak, že bych měl nějakou speciální myšlenku, která začne specifickým beatem a pak bych se pokoušel přidávat melodii. Někdo tak pracuje, ale pro mě to je pokaždé jiné. Občas vstanu uprostřed noci a v hlavě mi zní nějaké melodie. Vezmu si laptop a začnu si s tím hrát. Je to složité, celá ta procedura vytváření hudby.

Promluvil pravý hudebník. Další otázka. Co se stalo s tvými dalšími přezdívkami jako jsou Sheridan nebo Moo. Opustil jsi je nadobro?
Nemyslím si. Myslím, že jsem vydal tracky pod 8mi až 10ti odlišnými jmény. Moo je jméno, které jsem… No jeden můj kamarád, který provozuje label ve Stockholmu to dělal… Chci říct, že to bylo před několika lety. Možná 5 – 6 let a oni dělali nějaký druh chill out kompilace. A on se mě prostě jen zeptal: „Ericu, nechceš udělat jen nějakou chillout hudbu?“ Víš jak. Nikdy jsem nic takového nedělal „ale jasně,“ řekl jsem mu. Mohla by to být sranda. No a tak jsem udělal několik tracků. Myslím, že by to mohlo být velice zmatené, kdybych vydával všechny svoje tracky pod jménem Eric Prydz., protože dělám snad všechny druhy hudby. Od chill out po velmi tvrdé techno. Tak prostě používám různé přezdívky, aby byl poznat rozdíl mezi nimi. A někdy je to pěkný být schován za nějakým trackem, který vyšel pod jménem, které moc lidi neznají, protože potom se můžeš koncentrovat jen a jen na hudbu. A nemusí tě zajímat co si další lidi řeknou o tvé hudbě. Můžeš se koncentrovat na to, na co chceš. Ale zpátky k tvojí otázce. Neřekl bych, že bych opustil některé ze svých jmen. Myslím si, že věci pod „Sheridan“ byly vždy spíše do funky. „Pryda“ je vždy velmi zřetelná. Je to vždy velmi melodické a elektronické, svým způsobem experimentální. Prostě dělám hudbu, která si myslím, zrovna chybí v mém kufru. Zatímco „Cirez D“ je přezdívka na Mouseville Records. Taky pár tracků vyšlo u vydavatelství „Joia,“ které byly spíš ostré hard techno.

Dobrá. Pro tvojí produkci, jsi pro mnoho lidí považován za slavného. Každý z tvých tracků se dá považovat za dokonalý. Jak to děláš?S kým na tom pracuješ a jak na tom pracuješ?
Dělám si všechno sám. Myslím, že hodně lidí má sklon k tomu, aby mělo masivní drahé studio. A hodně lidí si myslí, že mám někoho, kdo pro mě dělá mastering všech tracků. Ale když na to přijde, jsi velice limitovaný, protože track je jen jedna složka. Takže jediná věc, co můžu dělat je zvýšit nebo snížit volume základní frekvence, takže jsem velmi limitován tím, co můžu dělat. Myslím, že síla mojí produkce je druh odlišnosti, jak všechny ty zvuky jsou mixovány dohromady. Vždycky chci, aby moje hudba zněla dobře v klubu. Někdy máš opravdu dobrý nápad na track, ale ten nezní moc dobře na velkém sound systému. Musím si být jistý, že všechny zvuky slyším na všech kanálech čistě. Vždy chci, aby se v tracku skrývala obrovská síla. Je to těžké na vysvětlení, protože vždy používám můj cit a vím jak chci, aby to znělo. Za ta léta jsem se naučil, jak tyto zvuky používat, aby to bylo přesně to, co já chci. Takže, já opravdu nepotřebuji songy někým nějak vylepšovat potom, co je dokončím. Takže zpátky k tvojí otázce. Dělám si vše sám. Jediná úprava, kterou dělám je, když se track upravuje na vinil. Na vinilu to totiž vše zní jinak než v digitálni podobě. Když chceš upravit track na vinil, musíš trošku ztlumit centrální frekvenci. Basy musí být v „mono,“ protože když je máš ve „stereo,“ tak ti pak jehla na gramofonu moc skáče. Je to trošku věda získat tu správnou úroveň pro vinil. Ale nedělá se žádný fyzický mastering tracku. Co se dělá je, že zkouší vystřihnout frekvenci a pak jí vylisují na vinil jak jen nejhlasitěji to jde. Takže tak nějak to funguje. Všechny tracky na „Beatport“ a dalších webech jsou upravovány mnou osobně.

Velmi dobře. Jsme tady právě těsně před tvým vystoupením. Máš nějaké rituály? Připravuješ se nějak na svá vystoupení? Připravuješ si CD, která budeš hrát nebo tak nějak?
Ani ne. Většinou mám jen jedno, dvě piva. Prostě si dávám takovou pohodičku. Já vážně nevím. Nikdy jsem se moc nepřipravoval. Nikdy moc nevím co budu hrát. Vždy tak pět minut před vystoupením jsem docela ve stresu, protože nikdy nevím, jaký track zahraji jako první. Ale nemám žádný rituál nebo tak něco.

Dobrá. Další otázka, která určitě zajímá hodně lidí. Co je v tvém studiu? Před chvilkou jsi řekl, že nemáš žádné obrovské studio, takže. Co je vevnitř?
Můžu říci, že zhruba tak 80% mých tracků jsem udělal na svém laptopu se sluchátky. No možná tak 70%, protože docela hodně cestuji, nemám tedy moc času trávit ve studiu. Počítač, který používám je starý laptop z roku 2004. Je to takový speciální laptop od „Frost Network,“ který je uzpůsoben pro tvoření hudby. Mám na něm opravdu velmi starou verzi programu „Logic.“ Myslím, že je to 5.2 nebo tak nějak. Ale tak nějak mám rád být omezený. Protože pak… Já sám nevím. Místo toho, abych se snažil pochopit, jak všechny ty věci fungují, snažím se vymyslet různé věci s jen pár nástroji. A snažím se z toho dostat co můžu. A v mém studiu používám Macintosh s „Logic 7.“ Potom mám jeden syntetizátor. Myslím, že je to „Korg MS-2000.“ Nebo možná „MS-2000B.“ Je to nová verze. Je to ten s vocodérem. Kromě tohohle, nemám nic. Potom ještě nějaké mikrofony. Není to o tom, jaká zařízení zrovna používáš. Je to o tom, jak používáš ta, co zrovna máš. A já si vedu docela dobře s tím malým zařízením co mám. Ani nemám žádné plány, mít nějaké velké studio. Já ho nepotřebuji.

Ok. Nějaké plány na odpočinek? Tato tour pro tebe musela být opravdu náročná a jsi asi hodně unavený. Takže co plánuješ, až se vrátíš domu?
No, myslím, že mám asi 8 nebo 9 dní volna než začnu hrát znovu. Myslím, že další vystoupení mám někde ve Francii. No a pak se vše vrátí do starých kolejí, víš jak to chodí. Hraní každý víkend atd. Myslím ale, že pojedu do Budapešti až se vrátím. Dám si chvilku oddych a hlavně pojedu za mou přítelkyní, protože jsem jí neviděl skoro více jak dva měsíce. Takže jak vidíš, nebudu mít moc toho odpočinku.

No dobře. A mám tu další otázku od fanoušků. Co nám povíš o Yankees? Víme že nosíš hodně oblečení s touto značkou. Jsi jejich fanda?
No já se ani moc nezajímám o Yankees. Nevidím moc do baseballu. Jen si myslím, že jejich čepice jsou vážně „cool.“ * smích * Vždy se mi líbili. Takže proto mám vždycky hodně věcí od Yankees. Modré a bílé… Mám rád barevné kombinace. Vypadá to pěkně.

No dobrá. Pojďme se bavit o oblečení. Víme, že třeba Axwell má svoji Axtone značku. Kdy budeme moci vidět něco takového u tebe. Viděli jsme, že lidé si doma dělají různá trička Pryda atd.
„Oh Fuck me!“

No jasně Pryda…
Jasně já vím. Vlastně bude nějaké Pryda a Mouseville oblečení. Ale já vlastně ani nechci dělat nějak moc věcí s natištěným logem Pryda. Mám jednoho člověka co dělá veškerou „artwork“ pro Mouseville… Jmenuje se Russell. On je také podepsán pod značkou „Maharishi,“ což je podle mě opravdu pěkné oblečení… Takže tento chlápek nám pomáhá vytvořit nějaká opravdu „cool“ trička. Nějakou malou řadu, jestli chceš. Myslím, že nejdřív bude něco málo věcí pro Mouseville a pak asi Pryda. Ale vše bude velice limitováno. Nechci být něco jako nový Ralph Lauren nebo tak něco… Takže fanoušci a vůbec lidé, co mají rádi tato vydavatelství, si budou moci koupit nějaká oficiální trička atd.

Mělo nebo má na tebe něco vliv? Něco, co by jsi chtěl jmenovat, než ukončíme tento rozhovor?
Myslíš hudební?

Cokoliv
No, když jsem dospíval, poslouchal jsem kapely jako Depech Mode, Alphaville, hodně tvrdší elektronické hudby jako jsou Frontline Assemblym, Front 242 atd. Je to těžké říct. Poslouchal jsem hudbu opravdu hodně. Když jsem doma, poslouchám elektronickou taneční hudbu. Hodně hudby z 80tých let. Nějakou tu Madonnu, ale to je jedno. Mám to rád. Je to vážně těžké říct, co mne ovlivňuje. Může to být místo na které cestuji, noví lidé co potkám nebo jsem potkal. Může to být jízda vlakem, když někam jedu. Koukám z okna a napadá mne nějaká melodie. Hodně věcí jako je toto mě nutí dělat hudbu.

No dobře, takže jsme hotovi. Děkuji mockrát za tento rozhovor. Jsme rádi, že tě máme a je dobré, že tento rozhovor bude tam, kde fanoušci jsou pro tebe jako opak medií. Takže díky.
Já díky za vás.