Recenze: Showtek – Today Is Tomorrow

Album Today Is Tomorrow vyšlo 19. dubna na labelu Dutch Master Works, který patří bratrům Janssenovým. Jedná se o první autorské album v oblasti hardstylu, i proto je možná označováno za průlomové. Ale už dost povídání, pojďme se podívat oběma diskům pěkně na zoubek.

CD 1 – produkce Showtek

Hned na úvod nás uvítá intro v podobě předělávky hip-hopového In Da Club od 50 Centa, samozřejmě v hardstylovém kabátku, a s příslušným textem. Netrvá však dlouho, a dostáváme se k Braincrackin' – skladbě, která byla vytvořena již před dobrými dvěma lety. Hutné beaty se střídají se zvonivým samplem v breakdownu, jež na mě však působí poněkud mdlým dojmem. Nicméně nepochybuji o tom, že se tento nedostatek na party odstraní, a přesouvám se s doprovodem pěkně tvrdých basů až k velmi populárnímu Fuck The System. Vzpomínám na živou performaci na Qlimaxu a znovu si oživuji text, ve kterém si autoři stěžují na současný svět a nakonec docházejí k závěru, že nejlepší bude na všechno se vykašlat a žít jenom pro hardstyle. Našláplá melodie a verš: „I live for hardstyle baby!“ mě nutí občas zvednout ruce od klávesnice a alespoň imaginárně pařit.

Přeskočíme dva songy a vydáváme se se Showtek do minulosti na průzkum „dávných zvuků“. Nemám co vytknout, chvílemi si pobrukuji úryvky textu, a track pomalu doznívá. Devítka přináší song s názvem Puta Madre, dlouho slyšíme však jen neúprosný kick a text, který radši ani nebudu překládat. Hlavní melodický motiv (jestli se to tak dá vůbec nazvat) mi vůbec nesedí, tím více se však soustředím na poněkud vulgární hlasový projev. Posouváme se dál, poslechneme si anglicko-holandský rozhovor mezi Showtek a Deepack, a pomalu se dostáváme k Shout Out. Hlavní vokál, jenž má na starost MC Dv8 je převzat od skupiny Good Charlotte, avšak dle mého názoru je zde vokálních sekvencí až přespříliš. Chuť si naštěstí spravíme hymnou Defqonu1 2006, která nám dává okusit různá zabarvení tvrdších stylů, melodické a pomalejší pasáže se střídají s těmi rychlými a nadupanými, a nakonec to tvoří celkem příjemný celek.

Po dobře známém No Harder překvapí na 17. místě velmi příjemná a chytlavá melodie v tracku 3the Hard Way, o několik minut později také hlavní motiv následujícího Party Lovera, jež je mi nějak povědomý. Z přemýšlení mě vytrhne následující Born 4 Thiz, pěkně zostra hned od začátku! A ani během následujících skoro čtyř minut se tempo nesníží, tento song zkrátka šlape jako hodinky. Následuje již výše zmíněné Shout Out, tentokrát v remixu od Donkey Rollers, jenž se mi díky přitvrzení, zamlouvá rozhodně více než originál. Nezdá se vám, že už nějak dlouho nebylo vtipné intermezzo? Máte ho mít! Příběh Mr. Puty trvá necelou minutu, avšak díky dokonalému textu a zajímavé barvě hlasu vypravěče mám tendenci pouštět si ho neustále dokola. Puta rozhodně není žádný svatoušek, zato je podle svých slov ten správný raver a hardstyle přímo miluje. Poslední věta Putova příběhu tvoří hlavní osu posledního songu s příznačným názvem Raver. Zkrátka: „I'm a motherf*cking raver with the hardstyle flavour!“



CD 2 – projekty a kooperace

Druhý disk je zaměřen jak na sólové projekty obou bratrů, tak na jejich spolupráci s nejuznávanějšími producenty současné hardstyle music. Zezačátku jedeme v rytmu Waltovského hardtrancu, skladba Ctrl WALT Delete je spíše oddechovka než party-killer. Neustále se opakující smyčka mě začíná nudit, a ani občasné obměny mi dojem z tohoto tracku výrazně nezlepší. Druhá v pořadí je skladba Don't Get Back, jíž Showtek vydali pod pseudonymem Lowriders. Remix má na starosti DJ Isaac, který tento song upravil do pařební podoby, v breakdownu přidal xylofonové samply, a celkově jej dost přeměnil k obrazu svému. Osobně preferuji originál, jemuž však Isaacova verze šlape na paty.

Přesouvám se k tracku č.3 a nechávám hudbu hrát, přesně, jak radí Walt ve svém stejnojmenném výtvoru. Opět spíše hardtrance než hardstyle, oproti výše zmiňovanému Waltově počinu však v sobě tento track skrývá i poměrně chytlavou melodii, která na party s občasným vokálem a acidovými zvuky zaručeně vybuduje skvělou atmosféru. Dále moji pozornornost upoutá výrazný kopák, jež charakterizuje zkaženou generaci vedenou Waltem a Zanym. Počáteční „plačtivé“ zvolání následuje revolucionářské kázání generace hříšníků. Melodická složka je možná až příliš jednoduchá, tomu se však v hardstylu nemůžeme divit. Příjemné překvapení nám rovněž naservíruje Dutch Master se svým Get Up, zejména počáteční beaty nás utvrzují, že lepší název by tomuto songu slušel jen těžko. To samé můžeme říci o Lala Songu, jež díky dívčímu vokálnímu projevu občas působí, jako by na album snad ani nepatřil, a plní spíše funkci jakéhosi chill-outu. I zde si však přijdou na své milovníci hardstylových melodií a beatů.

Správný hardstyle sound nám opět ukážou Showtek a jejich alter ego Mr. Puta. „I wanna puff puff some of the Dutch stuff...“ a podobné hlášky budete mít nutkání si zpívat takřka kdekoli. Absolutně ulítlý našláplý party-killer pro ty nejbláznivější povahy. Na „Green Stuff“ se zkrátka stanete závislí – vyložte si to jak chcete :o) Dále se opět vracíme do průměrnějších a oposlouchanějších produkcí, z nichž každá má sice něco do sebe, ale rozepisovat sem každou zvlášť mi přijde poněkud zbytečné. Na pozici číslo 12. na nás totiž číhá Don't Get Back v originále. Skladba s neskutečným drivem a výraznou melodií mě vyloženě chytla za srdce, bohužel jsem ji dosud neměla možnost slyšet naživo (za což uděluji Jenssenovým malé bezvýznamné mínus), proto doufám, že se při příští příležitosti moje přání konečně naplní. Zatím můžu jen máchat rukama před monitorem a poskakovat na židli.

Třináctku reprezentuje Duro a jeho Cocaine M*ther F*ckers. Zde můžeme zřetelně rozeznat, že na rozdíl od produkce jeho staršího bratra, která je laděna spíše v hardtrancovém duchu, používá Duro typické hardstylové postupy, a celá jeho tvorba je jaksi „syrovější“. Avšak i u Cocaine MF najdeme melodickou složku, a to ne jen tak ledajakou – je zde slyšet znatelná inspirace klasickou hudbou, což občas v souvislosti s názvem songu působí skutečně zvláštním dojmem. Následná cesta za Waltem a Zanym a jejich Pounding Senses je vskutku extatická. Energický nájezd ústí v pomalejší melodický breakdown doprovázený ženským vokálem, jež nám slibuje doprovod v cestě do hlubin našich rozbušených smyslů. Závěr této hardstylové jízdy patří opět Durovi. Druhý disk hodnotím celkově lépe než první, zejména díky koncentraci opravdových pecek.


Tracklist s ukázkami:

 CD1

01. Showtek - Go Showtek
02. Showtek - Braincrackin’ (Album Mix)
03. Showtek - No Harder (Brennan Heart Remix)
04. Showtek - Seid Ihr Bereid (2007 Mix)
05. Showtek - FTS (Radio Edit)
06. Showtek - Save The Day (Showtek Yourie’s Cut)
07. Showtek - Down With This
08. Showtek - Early Soundz
09. Showtek - Puta Madre
10. Showtek - Dominate
11. Showtek - Showtek Calls Deepack (interlude)
12. Deepack vs Showtek - Rockin’ Steady (100% Deepack Mix)
13. Showtek feat. MC DV8 - Shout Out
14. Showtek - Colours of the Harder Styles
15. Showtek - Virus
16. Showtek - No Harder
17. Showtek - 3the Hard Way
18. Showtek - Party Lover
19. Showtek feat MC DV8 - Born 4 Thiz
20. Showtek feat MC DV8 - Shout Out (Donkey Rollers Remix)
21. Showtek - The Puta Story
22. Showtek feat Emc’s - Raver

CD 2

01. Walt Jensen - Ctrl WALT Del
02. Lowriders - Don’t Get Back (DJ Isaac Remix)
03. Walt Jensen - Let The Music Play
04. Dutch Master - We Go Party
05. Duro & Prophet - Shizzle My Dizzle
06. Southstylers - Wicked Generation (Zany’s Overdrive Mix)
07. Dutch Master - Get Up
08. Zushi - Lala Song
09. Mr. Puta - Green Stuff
10. Duro & Zany - Back Again
11. Dirk DJ - Hard Bass
12. Dutch Master - Slammin’ The Bazz
13. Lowriders - Don’t Get Back (Original Mix)
14. Duro - Cocaine MF (Al Pacino RMX)
15. Southstylers - Pounding Senses (Deeper Inside Mix)
16. DJ Duro - Oldschool Phenomenon
17. Zany & Duro - Our Power

Ukázky převzaty z www.showtek.nl