Ale nejprve pojďme prozkoumat pozitiva, která jednoznačně převažují. Tím prvním je výkon djské dvojice Bon Finix a Tripmain alias Bon Trip. Zejména první ze jmenovaných předvádí ve svých setech věci, které mému uchu vždy zalahodí, ač je cíleně nevyhledávám. Pánové se za gramofony střídají a obšťastňují nás kousky jako Marcus Schossow – Mr. White, Deadmau5 – Arguru či Nic Chagall - Borderline. V závěru pak přihodí pop-trancovou příšernost John O’Callaghan – Big Sky v jakémsi house remixu či Gabriel & Dresden – Tracking Treasure Down v remixu od Wippenberga. Jejich djský um oceňuji známkou 1. Skvělá příprava na headlinera. Osazenstva parketu začíná přibývat – škoda pro nás. Nacházíme místo v zadních řadách s výhledem na centrum dění.
Obrýlený jednačtyřicetiletý soudce z Londýna přichází za pult s úsměvem na tváři. Publikum je řádně natěšené a nabuzené. Judge Jules se zapsal do povědomí fanoušků elektronické hudby spíše jako trancový DJ a producent, ale jak známo, ani ostatní styly mu nejsou cizí. Kromě toho je Judge nejen DJ, ale především skvělý bavič. A ani dnes tomu není jinak. Na trhání vlastního trička či křižování se sice nedojde, ale i tak je vidět, že Jules je DJ, který hraje pro lidi a tomu podřizuje celý svůj výkon.
Z celkového hlediska by se jeho set dal rozdělit na dvě poloviny – první tvrdší, techtrancovější, určenou spíše pro potěchu těla, druhou klidnější a housovější, jež pohladila sluchové orgány zúčastněných. V součtu by se dalo říct, že Judge odehrál house-tech-trancový set s prvky elektra, to vše bravurně namixované a prokládané výbornými scratchi. Ale dost už dohadů, tracklist naznačí více. Milovníky ženských vokálů zajisté potěší Sia - The Girl You Lost To Cocaine (SvD Remix) – ovšem pořád mi nějak nejde na mysl, proč nikdo nehraje Stonebridge mix, který by do housového setu seděl rozhodně lépe. Jedním z highlightů je nepochybně Judgův nejnovější výtvor Laid Bare (Ibiza Trumpet Mix), trumpetky naživo znějí skutečně efektně, dále potěší Josh Wink - Higher State Of Consciousness (Marco V Remix) se svými acidovými samply. Další z tracků, který odlepí nohy od země je Marcel Woods - Lemon Tree - paráda! Napadá mě, že místo právníka by se na Julese spíše hodilo povolání řezníka (a na tom něco bude, když to říká vegetarián). Po první protančené a propocené polovině máme konečně možnost si na chvíli vydechnout, Judge zpomalí a sálem se line pohodový housík. Přesto se v paření nepřestává, publikum se stále baví a DJ také. V názvech songů se příliš neorientujeme, zaregistrujeme například Tiesto feat. Maxi Jazz - Dance4Life vs. Faithless - Insomnia (Judge Jules Mash-Up) a v posledních minutách také pecku z filmu Klub sráčů Southside Spinners – Luvstruck.
Tripmain pokračuje v navozeném rytmu, to už si ale jdeme odpočinout na pohodlné sedačky do předsálí. Ze sálu slyšíme například předělávku Sweet Dreams či Sound Of Goodbye. Z hudebního hlediska dopadla party rozhodně více než dobře. Kombinace housu, elektra, techtrancu a možná ještě něčeho dalšího oslovila snad každého návštěvníka Meccy.
Když ale odhlédneme od hudby, nedá mi to nevyslovit pár výhrad. Za prvé mě nemile překvapila zima při vstupu do klubu i v hlavním sále. Při tanci byl naštěstí tento nedostatek celkem rychle odstraněn, v ostatních případech by však rozhodně nebylo od věci mít po ruce teplý svršek. Daleko více mě štvala přítomnost cizinců, kteří do klubu (jako obvykle) nešli za hudbou, ale na diskotéku. A bohužel tím mírně znepříjemnili party i mně a mým přátelům. Kdekdo může namítnout, proč se o nich vlastně zmiňuji, vždyť Mecca, Duplex a ostatní kluby žijí z návštěv a útraty turistů. Je mi líto, ale tentokrát se prostě musím vyjádřit. Neustálé šlapání na nohy, vrážení, osahávání, chuť si povídat, neznalost hudby či spíše nezájem o ni... Dá se to na to sice zvyknout (a ani to jinak nejde), ale kdybych měla na výběr, rozhodnu se jistě pro party bez cizinců. V pátek mezi všemi vyčnívali zejména jedinci arabské národnosti, kteří dost možná měli v plánu vykonat onu legendární pouť do Meccy. K tomu snad dodám jen jediné: Není Mecca jako Mecca.